Všichni na čínu: Luxusní hodování za tvrdého socialismu pro Gotta a další. Díky, Mao!
Před rokem 1989 byl výběr restaurací oproti dnešku značně omezen. Přesto u nás vznikla jedna z prvních čínských restaurací v Evropě. Dorazil osobní kuchař Mao Ce-tunga, aby tuzemské kuchaře učil správně nasekat nudličky a ochutit jídla. Podnik fungoval skvěle. Bez kapitalistického biče v podobě konkurence se nebylo čemu divit. „Čínu“ si oblíbili Karel Gott, Jan Werich a další osobnosti.
V Praze bychom, možná překvapivě, našli hned několik luxusních – a pro mnohé také nedostupných – restaurací, které ve svém jídelníčku nabízely pokrmy, jež rozhodně nezapadaly do klasické nabídky tehdejší doby. Bylo tedy možné najít alternativu k dršťkové polívce. Samozřejmě i za socialismu lidé toužili po gastronomických zážitcích. Čínská restaurace ve Vodičkově ulici byla přesto naprosto unikátní.
Čína za traktor
Pamětníkům se sbíhají sliny. Tehdy jediná a vyhlášená čínská restaurace u nás byla jednou z prvních svého druhu v Evropě. A i když to zní poněkud bláznivě, může za to traktor. Když totiž čeští odbojáři zakoupili čínským soudruhům na konci padesátých let traktor, dojatý předseda komunistické strany Mao Ce-tung měl potřebu se nějakým způsobem revanšovat.
Údajně v tomto ohledu sehrála svou roli šikovnost jedné z největších osobností výtvarné a diplomatické scény u nás. Adolf Hoffmeister je samozřejmě kapitolou sám pro sebe, ale zdá se, že to byl právě jeho nápad, aby Čína za traktor otevřela první restauraci tohoto typu v Evropě, a to právě v Praze.
Hurá na čínu!
Projekt čínské restaurace samozřejmě musel být do puntíku povedený. Do Prahy přiletěl osobní kuchař Mao Ce-tunga, aby Čechy naučil správně sekat nudličky. Společně s ním dorazily také typické doplňky, které jsou pro výzdobu čínské restaurace typické.
Ve Vodičkově 19 jste tak při gastronomickém zážitku mohli vidět ebenový nábytek vykládaný slonovinou, lustry z papyru, sošky z dynastie Ming a mnoho dalších prvků, které v té době působily jako opravdové zjevení. Architektem interiéru byl Eduard Holub. Karlovarská porcelánka dokonce vyrobila bílé nádobí se znakem restaurace.
Do čínské restaurace, která ležela v blízkosti významných divadel, jako jsou Semafor a ABC, se tak pochopitelně stahovaly hvězdy socialistického nebe. Výbornou a netradiční čínskou kuchyni pravidelně chodili ochutnávat třeba Waldemar Matuška, Eva Pilarová, Karel Gott, Jan Werich, Arnošt Lustig, ale také Miloš Forman.
Kdyby se však měl člověk pustit do poctivého výčtu jmen, asi by tu byl dlouho. Čínská restaurace ve Vodičkově ulici totiž lákala snad úplně všechny. Vždyť hosté si museli místo rezervovat den předem a nikdo nesměl jíst déle než dvě hodiny. Neexistovalo totiž moc podobných, chuťově zajímavých alternativ.
Další zahraniční restaurace
Variant, kde zažít zajímavý gastronomický zážitek, bylo tehdy opravdu málo. Jistě, i česká tradiční čtyřka nabízela poctivé pokrmy, ale kdo chtěl okusit něco netradičního a z jiné kultury, musel být buď diplomatem, nebo utéct za hranice.
V Praze se tak exotické pokrmy dobré kvality daly ochutnat pouze ve třech podnicích. Jednalo se o ruskou Berjozku v Rytířské ulici, už zmiňovanou čínskou restauraci ve Vodičkově ulici a hned vedle Lucerny ve Štěpánské ulici jste mohli navštívit také indický Mayur.
Byť mnozí milovníci automatu Koruna mohou mít námitky, minulost se nemůže měřit se současností. V Praze totiž dnes můžete ochutnat pokrmy zhruba z 60 různých zahraničních kuchyní.
Zdroje: Hospodářské noviny, Prima, Wikipedia
KAM DÁL: Čínská kopie Českého Krumlova. Mobilní společnost si vytvořila město jako firemní kampus.
