Vtipy O zlatou mříž ministerstva vnitra naštěstí patří minulosti. Vzpomenete si na některé?
Ti z nás, kteří pamatují dobu před listopadovou revolucí, si jistě vzpomenou na vtipy z kategorie “O zlatou mříž ministerstva vnitra”. Cože to vlastně bylo? Pro ty mladší se sluší vysvětlit, že šlo o vtipy, za které v některých případech skutečně hrozil pobyt za mřížemi, případně alespoň problémy v práci. Zdá se to nemožné? Tak hlavně abychom se takové doby znovu nedočkali…
Vtipy z kategorie O zlatou mříž byly samozřejmě velmi oblíbené, ale jejich vyprávění se muselo řídit mnoha pravidly. Z nich to nejdůležitější bylo nevyprávět je před nikým, koho by člověk dobře neznal. Nebylo totiž jisté, jak by takový posluchač s vtipem naložil - zda by se zasmál a napůl tajně ho šířil dál, nebo by se šel pochlubit třeba na vedení podniku nebo na schůzi KSČ, jakého zrádce režimu objevil.
"A jak to vlastně je, po tom Pražském jaru?" ptá se zahraniční dopisovatel. "Jsou Rusové teď vašimi bratry, nebo přáteli?" "Bratry, samozřejmě. Přátele si člověk může vybrat!”
Nebezpečné žerty
Šlo zkrátka o určité riziko, protože zákony již od roku 1948 hovořily jasně. Ublížení na cti prezidentu republiky se trestalo vězením na jeden měsíc až jeden rok a pokud by byla urážka řečena přímo preizdentovi, šlo až o tři roky. „Důkaz pravdy ani důkaz omluvitelného omylu se nepřipouštěly,“ uvádí ve sté stati ‘Uražka hlavy jako trestný čin?’ Veronika Bílková. Není nutné se zmiňovat o tom, že po propuštění měl takový člověk problémy například se shánením zaměstnání a podobně. A co vlastně zákon na ochranu lidově demokratické republiky postihoval? Nešlo jen o prezidenta tehdy Československé republiky, ale také o představitele dalších spřátelených států. Celkem bylo podle tohoto zákona odsouzeno na tisíc lidí.
Smí jiný soudruh kritizovat soudruha Stalina?
Smí, ale škoda každého života...
Za hanobení prezidenta do vězení
Podobné postihy hrozily lidem i podle nového trestního zákona, který ten předcházející nahradil v roce 1950. Tehdy šlo o trestný čin snižování vážnosti prezidenta republiky. Znovu mohl padnout trest také za hanobení spojeneckého státu nebo jeho představitele. Po dobu platnosti tohoto zákona, tedy do roku 1961, padlo podle těchto pravidel 1 027 trestů.
Trestní zákon, platný od roku 1961 až do roku 2009, pak znal trestný čin hanobení republiky a jejího představitele. Šlo o poměrně širokou škálu možných postihů za nepěkné řeči nejen o prezidentu republiky, ale i o dalších představitelích a orgánech státu, stejně jako o ostatních socialistických státech světa. O tom, že bylo možné tyto paragrafy využívat i jako nástroj pomsty, hovoří i příklad z uvedené stati: “Třeba na Vlastu V. z Pardubic podal v roce 1978 trestní oznámení její bývalý manžel za to, že o dva roky dříve při návštěvě známých údajně vyprávěla vtipy o prezidentovi republiky, čímž snížila jeho vážnost.” Jak snadné…
"Poslyšte, ta Stalinova socha, všude ty Leninovy obrazy - vy ten Sovětský svaz ale musíte mít rádi."
"Jo. Musíme.”
Zákon chránil už Masaryka
Je ale nutné objektivně přiznat, že pravidla, chránící hlavu státu před urážkami nebo posměchem, platila už za první republiky, kdy ale nešlo ještě přímo o trestný čin, ale o přestupek podle zákona na ochranu státu. V něm bylo uvedeno, že „kdo před dvěma nebo více lidmi presidentu republiky nebo jeho náměstku na cti ublíží vyhrůžkou zlého nakládání nebo jiným hrubě zneuctívajícím projevem nebo ho uvede ve veřejný posměch, kdo pronese o něm obvinění, věda, že tím vážně ohrozí jeho čest, trestá se za přestupek vězením od osmi dnů do šesti měsíců.“ Jsou známé i případy, kdy k odsouzení skutečně došlo.
Ptá se jeden druhého:
"Kde se teď nachází kapitalismus?"
"Na okraji propasti."
"A socialismus?"
"Přece jako vždy o krok před kapitalismem.”
Zakázané ovoce...
Je logické a lidské, že čím víc jsou některé věci zakazovány, tím lákavější jsou. A tak právě v těchto letech vznikalo a vyprávělo se nepřeberné množství vtipů, utahujících si právě z aktuálního prezidenta republiky, případně soudruhů z ostatních zemí. Ostatně, co jiného také lidem zbývalo. Proto se jich také objevovalo požehnaně a dnes na takový vtip narazíme jen málokdy. Není to zakázané, nebezpečné, a tím to ztrácí značnou část své podstaty. I když i dnes bychom na ústavní činitele nějaký ten vtípek našli. Jaké vtipy se tedy do kategorie O zlatou mříž daly zařadit? Jednoduše každý, kdo si pohrával s myšlenkou, že má zřízení nebo snad představitelé státu nějakou chybu, jako byla třeba reakce na otázku, co je to vlastně ten socialismus. Odpověď, že jde o zřízení, které neobyčejně směle překonává problémy, které si samo přidělává, jistě odpovědné orgány nepobavila tak jako běžné lidi.
Dnes si takové omezení představit neumíme a jsme rádi. Prezidentský úřad si ale i tak zalouží úctu a vážnost, a to jak od veřejnosti, tak i od toho, kdo jej vykonává.
KAM DÁL: Bitva na Vítkově jako znamení od Boha. Husité rozdrtili obrovskou přesilu.
