Vznik Československa: Praha slavila nový stát, v Brně nic nevěděli. Cheb a Karlovy Vary chtěly k Němcům

Ministr zahraničí Rakouska-Uherska Guyula Andrássy zaslal 27. října 1918 nótu americkému prezidentovi, v té době jím byl Woodrow Wilson. Nóta obsahovala podmínky nutné k mírové dohodě, reagovala na tzv. Wilsonovu nótu z 18. října, která požadovala autonomii pro státy monarchie. Text nóty rakousko-uherského ministra zahraničí byl druhý den dopoledne zveřejněn a lidé si ho vyložili jako kapitulaci Rakouska-Uherska a vyšli do ulic oslavovat. Večer Národní výbor vydal zákon o zřízení samostatného státu Československo a vše se stalo oficiálním.

V Brně o novém státu nic netušili

Nebýt Maffie, neexistuje Československo. Jeli v tom Masaryk i Beneš

V Praze lidé už oslavovali uznání nezávislosti Československa. Brňané ještě ani netušili, co se za hranicemi jejich města děje. Zprávy o kapitulaci habsburské monarchie totiž dorazily na jih Moravy až pozdě večer. Teprve 29. října se objevily první zprávy o československé samostatnosti i v moravských novinách. Také první strana Rovnosti nesla hrdě Prohlášení samostatného státu, které začínalo slovy: „Národe československý! Tvůj odvěký sen se stal skutkem!“ Noviny byly vyvěšené ve výloze v ulici Česká, kde bylo v tehdy německém Brně nejvíce českých obyvatel. V době vzniku Československa byly v Brně více než čtyři tisíce vojáků z Německa a Maďarska. K ozbrojeným potyčkám ale nedošlo. Politickou moc převzal Zemský národní výbor v Brně den po vyhlášení nezávislosti. Oficiálně ji získali z rukou místodržícího barona Karla von Heinolda Udinského.

V Ostravě uvítal vznik republiky i herec Oldřich Nový

V Ostravě se dozvěděl o vzniku samostatného státu možná jako první šéfredaktor Moravskoslezského deníku Ladislav Knotek. Aniž by věděl, co se v Praze děje, odpoledne volal zpravodaji svého listu ve Vídni – a ten mu horkou novinku řekl. Šéfredaktor potom neváhal a běžel na Slezskou Ostravu, kde zasedaly tamní české špičky. Tyto osobnosti tuto zprávu oslavily v oblíbené kavárně Slavia na dnešní Hollarově ulici. Nebyly samy, vznik republiky v Ostravě oslavil i herec Oldřich Nový, který jako ještě ani ne dvacetiletý mladík působil v operetě ostravského Českého divadla. Na svou oslavu v tehdejší kavárně Habsburg vzpomínal později takto: „Jali jsme se ručně odstraňovat ten provokační název, přiběhl však celý sinalý majitel a hrozně prosil, abychom Habsburga házeli dolů šetrně, že ho to stálo nekřesťanské peníze a možná, že se z toho dá něco zachránit. Pod nápisem potom kavárník chytal s personálem padající písmena do ubrusu.“ Svou vzpomínku doplnil: „Snad nikdy předtím neplály tak nádherně ohně na haldách, jak v těch památných nocích.“

Zákulisní hráč a mistr kompromisů Antonín Švehla. To díky němu se stal prezidentem Masaryk

Cheb se do nové republiky nechystal

Ne všude však příchod nového státu vítali. Příkladem může být Chebsko, kde většina obyvatel byla německé národnosti. A tito obyvatelé rozhodně nevítali, že se mají stát součástí Československé republiky. 27. října 1918 zástupci politického okresu Cheb na základě Wilsonovy proklamace práv národů na sebeurčení vyhlásili nezávislost Chebska na Čechách a připojili se k provincii Deutschböhmen. Pro politickou reprezentaci státu byla tato protičeskoslovenská aktivita německého obyvatelstva velkým problémem, protože neexistovalo stálé vojsko, které by mohlo tyto akce zastavit. Výjimkou bylo 11. listopadu obsazení chebského vojenského letiště, jediného na území ČSR, československým vojskem z Prahy. Letadla z letiště postupně odletěla do Prahy a následně tam byl dopraven i ostatní letecký materiál. K zániku německých samozvaných provincií dochází až v prosinci 1918, kdy došlo k převzetí kontroly nad Chebem a okolními městy.

„Karlsbad“ byl také z většiny německý

Ani obyvatelé tehdy převážně německých Karlových Varů nevítali samostatnost s takovým nadšením jako lidé v Praze, Plzni a dalších českých městech. Bylo to tím, že zatímco v Rakousku-Uhersku měli německy mluvící obyvatelé navrch, v novém státě se Němci stali menšinou. V Karlových Varech bylo tehdy z 19 tisíc obyvatel zhruba 17 tisíc Němců. Vyhlášení republiky 28. října 1918 připadlo na pondělí, kdy noviny nevycházely. I obyvatelé tehdejšího Karlsbadu se o vzniku ČSR dozvěděli až o den později. Zasedla městská rada pod vedením advokáta Josefa Pfeifera a 30. října 1918 vydala v deníku Karlsbader Badeblatt prohlášení, kterým odmítla včlenění města k Čs. republice a žádala o připojení do autonomní provincie Deutschböhmen. Té složila také přísahu věrnosti vojenská rada ustanovená ve městě 6. listopadu 1918. Až 12. prosince se situace v Karlových Varech uklidnila příchodem českých vojáků 35. střeleckého pluku z Plzně, kterým velel podplukovník Vilém Slezáček.

Zdroj: redakce, idnes.cz, brno.rozhlas.cz, denik.cz

KAM DÁL: Neznámý hrdina. Emanuel Voska