Za socialismu se podařilo utajit dvě havárie jaderné elektrárny v Československu. Šlo o životy
V dubnu roku 1986 došlo k tragické havárii v jaderné elektrárně v Černobylu. To nemohlo být utajeno, i když tehdejší zprávy situaci dlouho zlehčovaly. O čem se ale téměř dokonale mlčelo, byly dokonce dvě havárie v jaderné elektrárně Jaslovské Bohunice, tedy přímo v Československu. Co se stalo a jaké byly následky, které měly zůstat před veřejností utajeny?
Jaderná elektrárna v Jaslovských Bohunicích byla budována již od konce padesátých let minulého století a její výstavba pak pokračovala až do roku 1972. Nejmodernější zařízení na výrobu elektrické energie již v té době sice vzbuzovalo jisté obavy, ale nadšení z jádra a proklamovaná absolutní bezpečnost takové výroby jasně dávala najevo, že zvláště v minulém režimu se o její výstavbě zkrátka diskutovat nebude. Jenomže ono to tak bezpečné nebylo…
První havárie v Jaslovských Bohunicích
V Jaslovských Bohunicích došlo k havárii dokonce dvakrát, a dokonce rok po sobě. První problém nastal v roce 1976, a to hned 5. ledna. Tehdy bylo nutné vyměnit palivový článek, přičemž došlo k nedokonalému uzamčení celého systému. Chyba se projevila velmi brzy - obrovský přetlak, který v reaktoru musí být, vyrazil článek do reaktorového sálu a ze systému začal unikat oxid uhličitý, používaný jako chladicí médium. Ke katastrofě obrovských rozměrů nedošlo jen díky hrdinství dvou zaměstnanců elektrárny, kteří se vrátili do sálu a zavážecím strojem najeli nad otvor, z něhož oxid uhličitý unikal. Pokud by se tak nestalo, systém by se brzy přehřál a následky takového pochybení jsme mohli bohužel sledovat na případu japonské jaderné elektrárny ve Fukušimě. Jen díky Viliamu Pačesovi a Milanu Antolíkovi se podařilo takové katastrofě zabránit.
Nehoda si vzala dva životy
Ani při všem štěstí, které první z havárií jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích v roce 1976 provázelo, se ale bohužel nepodařilo zabránit obětem na životech. Dva zaměstnanci elektrárny se udusili poté, co oxid uhličitý, který přirozeně klesá k zemi, protože je těžší než vzduch, zaplavil místnosti a mužům již nebylo pomoci. Pánové Libor Benda a Izidor Ferech tak navždy zůstanou smutnou připomínkou této havárie. K silnému ozáření a úniku radiace tehdy nedošlo jen díky tomu, že byl z komory vystřelen zcela nový článek. O nehodě se ale tehdy obyvatelé Československa nedozvěděli.
O rok později…
Stejně jako v prvním případě vznikla i druhá havárie při výměně palivového článku. Jak se tedy jednoznačně ukázalo, možnost výměny paliva za chodu elektrárny, což bylo původně prezentováno jako velká výhoda, nebylo ideální řešení. Tentokrát se osudnou okolností stalo roztržení sáčku se silikagelem, tedy kuličkami materiálu, který je schopen pojmout vlhkost z prostředí. Ten byl přiložen v plastovém obalu k již smontovaným článkům před jejich vložením do systému. I když si pracovníci elektrárny vysypaných silikagelových kuliček všimli a ty, které viděli, vysáli, nevšimli si bohužel dalších, které se již stačily dostat mezi jednotlivé proutky a zachytit na tak zvaných distančních mřížkách.
Teplota stoupala, unikalo záření
Brzy po vložení nového článku se začaly dít neobvyklé věci. Teplota stoupala a pracovníci elektrárny reaktor pro jistotu odpojili, což se později ukázalo jako velmi správné. Brzy bylo zjištěno, že je článek poškozený. Byly to právě ony silikagelové kuličky, které celou nehodu zapříčinily, když zamezily proudění chladicího média a systém se přehříval. Roztavil se kov, chránící palivo, propálil trubky, v nichž proudil oxid uhličitý jako chladicí médium a ten se dostal do kontaktu s těžkou vodou, chemikálií, bez níž by reakce nebyla udržitelná. Celkově tak směs působila další a další škody, radioaktivní materiál se začal šířit a začalo unikat záření.
Mnohem závažnější následky
I když se druhá nehoda v Jaslovských Bohunicích obešla bez ztrát na životech, pro chod elektrárny měla mnohem vážnější důsledky. Byl to totiž právě tento okamžik, který vedl k odstavení a následně i ukončení činnosti reaktoru A - 1. „Druhá, těžší (nehoda), totiž vyřadila elektrárnu z provozu nadobro a byla rovněž způsobena nedostatky při montáži v dílně palivových článků v Jaslovských Bohunicích,“ uvedl pro novinky.cz jaderný expert František Hezoučký.
Konec provozu
Na řadu přišly úvahy: zachovat provoz tohoto reaktoru, nebo jej navždy vyřadit z provozu? Vzhledem k nákladnosti případných oprav bylo nakonec rozhodnuto o jeho definitivním uzavření. Reaktor tak pracoval celkem jen o jeden měsíc déle než dva roky. Zajímavostí je, že i když byl reaktor budován téměř patnáct let, jeho likvidace je ještě mnohem delší. Ačkoliv již od roku 1977 nevyrobil ani jednu kilowathodinu elektrické energie, práce na jeho odstraňování stále pokračují - ano, i po více než čtyřiceti letech! A to stále není konec. Jádro elektrárny by mělo být definitivně zlikvidováno až v roce 2033.
Informace nebyly…
„Je pravdou, že v těchto letech se o jakýchkoliv nehodách v jaderné elektrárně nikde veřejně nehovořilo. Režim měl v tomto ohledu mnohem jednodušší situaci v plné kontrole nad médii a také v tom, že tehdy ještě neexistoval internet a zvláště sociální sítě, po nichž by se dnes jistě takové zprávy šířily rychlostí blesku. Zprávy se do republiky nedostávaly ani ze zahraničí, a to s ohledem na rušení svobodných rozhlasových stanic. Lidé tedy prakticky neměli možnost se k takovým informacím dostat, ačkoliv se jednalo o jejich zdraví,“ zavzpomínal pamětník pan Karel, kterému v té době bylo již třicet let.
Současnost jaderné elektrárny
V Jaslovských Bohunicích byly již od roku 1972 stavěny další dva reaktory (V1), které byly uvedeny do provozu na počátku osmdesátých let. V letech 2006, respektive 2008 byly odstaveny, čímž bylo mimo jiné podmiňováno přijetí Slovenska do Evropské unie. Jejich demolice by měla probíhat do roku 2025. V současné době jsou v provozu další dva reaktory (V2), které jsou v průběhu doby modernizovány a počítá se s jejich využíváním přibližně do roku 2025.
KAM DÁL: Češi plivou na vlastní minulost, píše ruská Pravda. Opírá se přitom o Haló noviny, Parlamentní listy a Zemana
