Zadarmo na dovolenou? Socialistický pobyt na horách s budíčkem, rozcvičkou a večerní zábavou

Zimní dovolená je pro mnoho z nás docela samozřejmou součástí odpočinku, který si dopřáváme každoročně, ačkoliv rozhodně nejde o levnou záležitost. Kdo si ale vzpomene na doby, kdy sice bývalo přece jen víc jistějšího sněhu, ale o to víc nejistot jsme měli v tom, kam vlastně jedeme a co nás tam čeká? Socialistická zimní dovolená měla svoje kouzlo, ale také mnohá úskalí… 

Socialistické ROH a jeho dovolená

Ti z nás, kteří se narodili po roce 1989, případně jim v té době bylo sotva pár prvních let, si asi jen těžko vybaví, co je to výběrová dovolená ROH – nebo už jen, co to vlastně bylo ROH. Šlo o zkratku Revolučního odborového hnutí, tedy předchůdce dnešních odborových organizací. Tehdejší ROH mělo ale mnohem širší roli a v podstatě i moc nad zaměstnanci. Nejenže bylo možné jeho prostřednictvím třeba právě získat vytouženou zimní dovolenou (v případě vynikajících pracovních výsledků dokonce zadarmo), ale také byli zaměstnanci jeho prostřednictvím kontrolováni, případně i káráni, pokud jejich chování neodpovídalo požadavkům na řádného socialistického pracujícího člověka. Jak se říká, i tady zkrátka bylo „něco za něco“. 

Dovolená zadarmo? I to bylo možné

Socialistický pracující člověk si jistě zasloužil dovolenou. A v případě, kdy pracoval opravdu dobře, třeba i zadarmo – jako odměnu. To bychom dnes jistě také brali, zvlášť když bývalo samozřejmé, že na takové výběrové dovolené byla k dispozici plná penze, a dokonce i organizovaný společenský program nebo sportovní vyžití.

To všechno nejen pro rekreanty – odměněné pracovníky – ale většinou i pro celou jejich rodinu. V sedmdesátých letech minulého století se na takovou dovolenou (ne vždy úplně zadarmo) podle dobových informací dostalo až půl milionu lidí. Je ale potřeba připomenout, že se jednalo o celé patnáctimilionové Československo. I tak by ale šlo o každého třicátého člověka (včetně dětí a seniorů). 

Ráj s nejistými podmínkami

Až potud by se mohla zdát socialistická dovolená jako opravdový ráj, do něhož bychom se snad rádi znovu podívali. Zkusme se ale na druhou stranu zamyslet nad podmínkami, které tehdy lidé jako rekreanti měli, a porovnat je s našimi požadavky. Tak předně jsme zvyklí důkladně si vybrat ubytování, abychom takříkajíc věděli, do čeho jdeme. Nebudeme se přece na týden stěhovat někam, kde by se nám nelíbilo.

A tak si dobře projdeme všechny dostupné recenze k hotelu, kterému plánujeme zaplatit za pobyt nemalé peníze.
Na internetu vyhledáme všechny možné dostupné fotografie, porovnáme ty oficiální s těmi, které pořídili návštěvníci, prohlédneme si jídelní lístek, jestli bude vyhovovat… Samozřejmě jsou mezi námi i méně nároční milovníci hor, kterým stačí skromná ubytovna, a ti by neměli s dovolenou v minulosti velký problém. Kolik takových nadšenců zimních radovánek je ale v porovnání s těmi, kteří vyžadují jistou úroveň komfortu? Chtěli bychom vyrazit autobusem s batohy a lyžemi do míst, o nichž pranic nevíme, kromě toho, že jde o zotavovnu Rudý prapor ve Svatém Petru? 

Organizovaná zábava pro všechny

Připusťme, že by bylo ubytování na tehdejší poměry dobré nebo i luxusní. Samozřejmě jsme si i přesto mohli nechat zdát o televizi na pokoji a ve většině případů také o vlastním sociálním zařízení. V lepším případě bychom se o ně dělili s rodinou ve vedlejším pokoji, většinou ale se všemi, kteří bydleli na jednom patře. Nebylo to tehdy nic neobvyklého. Vlastně to nebylo nic, nad čím by se člověk pozastavil.
Ostatně hromadných aktivit bývalo na takové dovolené mnohem víc než večerní hygiena. V ceně pobytu byla například i organizovaná zábava, která patřila k socialistické dovolené tak nějak automaticky. Oplátkou za tuto službu mnozí, zvláště ti uvědomělejší, kulturní či sportovní referenti prakticky vyžadovali účast rekreantů na společenském dění. Kdo se neúčastnil, měl k tomu jistě svoje důvody, na které bylo záhodno se alespoň zeptat. I když jen těžko mohl být někdo přinucen trávit večery v jídelně poslechem hudby nebo organizovanými zábavnými společenskými hrami za účelem seznamování a družby, byla neúčast přece jen trochu podezřelá a nebylo neobvyklé, že se to dozvěděla i závodní buňka ROH, která takového „nepřizpůsobivého“ rekreanta na dovolenou vyslala. 

Anděl na horách je sice karikatura, ale ne tak nereálná

Jak se tedy měl správně chovat ideální rekreant, který si svou prací vysloužil dovolenou? Tak předně tady byl budíček, po kterém ještě před snídaní následovala ranní rozcvička. Ve zdravém těle je zkrátka zdravý duch, na tom není nic špatného. Jen jde o to, jestli o takové probuzení všichni rekreanti stáli. Na druhou stranu, všichni dobře věděli, jak to na takových dovolených chodí, a tak nebylo nutno poukaz přijímat. 

Vlek za čtyři koruny

Dopoledne i odpoledne býval pro dospělé i děti připravován pohybový program, případně i lyžařské výcviky pro ty, kteří se na horách ocitli poprvé. To vše buď přímo v ceně pobytu, nebo za poměrně mírný poplatek. Ti zkušenější lyžaři se mohli vydat na sjezdovku samozřejmě sami, na vrchol kopce je na konci sedmdesátých let vyvezl vlek za čtyři koruny. Už tehdy si ale lidé začínali stěžovat na přeplněnost zimních středisek a dlouhé čekací fronty u vleků.

Jak by se tehdejší rekreanti dívali na dnešní podmínky na horách? Měnili by minulé – mnohem skromnější a víceméně společné – dovolené bez všemožných vymožeností za dnešní týden s veškerým zázemím, ale za ceny, které většinu z nás vyděsí už na první pohled? A co my? Vyměnili bychom současný komfort za přísné podmínky, organizovaný program a kontrolu, kdyby šlo o darovaný pobyt? Jak se na to díváte právě vy? 

Zdroj: Česká televize, krnap

KAM DÁL: Brutální výslechy StB: Jan Patočka ukázal statečnost, za kterou však zaplatil nejvyšší cenu.