Železniční nehoda u Stéblové je dodnes opředena tajemstvím. Komunisté se do jejího zveřejnění nehrnuli
O železniční nehodě u Stéblové se toho tehdy moc nevědělo. Je to však dosud nejtragičtější nehoda v dějinách železniční dopravy. A také ukázka toho, jak se dalo v šedesátých letech manipulovat s veřejným míněním a jak málo tehdy znamenal lidský život. Takové neštěstí se přece muselo ututlat. Nepřátelé socialismu by toho mohli využít, obávali se tehdy komunisti.
V pondělí 14. listopadu 1960 v podvečerních hodinách zemřelo 118 lidí. V některých zdrojích se počet obětí liší a je o něco nižší. Pro ty, kteří přežili, to nebyla žádná výhra. Obvykle bylo třeba amputovat jim nohy či ruce. Srazily se dva vlaky a na místě vypukl požár. V Rudém právu tehdy byly zveřejněny jen krátké zprávy několik dní po sobě. Lidé toho moc nevěděli. Dnes už máme (téměř) jasno, o jak strašlivou katastrofu tehdy šlo.
Na trati z Pardubic do Hradce Králové (dnes trať 031) došlo tehdy asi kilometr a půl od stanice Stéblová směrem na Pardubice ke srážce osobního vlaku z Liberce do Pardubic s osobním vlakem z Pardubic do Hradce Králové. Železniční katastrofa byla souhrou několika chyb a nevysvětlitelných kroků posádky vlaku. Právě členové posádky byli později označeni za viníky nehody a v tichosti odsouzeni k několikaletým trestům odnětí svobody.
Rekonstrukce tragédie
Tehdy bylo něco před šestou večerní, mráz a hustá mlha. Do stanice přijíždí vlak číslo 608, který se každý den ve stanici křižuje s vlakem číslo 653. Jenže pak dá najednou starší průvodčí pokyn k odjezdu. O kus dál tohle znamení převezme mladší průvodčí a pak i strojvedoucí vlaku číslo 608. A to je osudový moment, který vlastně dodnes není objasněn.
Starší průvodčí později totiž tvrdil, že skutečně viděl záblesk světla, který bral jako pokyn od výpravčího v budově k odjezdu. Jenže ten ho nikdy nedal. Dnes se někteří historikové domnívají, že mohlo jít o baterku s podobným světlem, se kterou si nějaký cestující na nádraží mohl hrát a průvodčího splést, nebo o optický klam. S jistotou to však nevíme.
Několik osudových chyb
Posádce nepřišlo divné, že druhý vlak ještě nepřijel. Později však vypověděli, že si mysleli, že se budou křížit o stanici dál. Výpravčí prý vyběhl z budovy a snažil se vlak zastavit, strojvedoucí ho ale údajně považoval za cestujícího, který nestihl vlak. Byla mlha a nikdo neviděl dost jasně. Jejich pozornost nevzbudila ani červená na návěstidle, která znamenala jasné stůj.
Výhybkář za ním vyjel na kole, ale nestihl to. Zavolal obsluze závor v Rosicích nad Labem, ale ani ta to – o pouhých o pár vteřin – nestihla. V tu chvíli už všichni – kromě těch, kteří jeli ve dvou osudových vlacích – tušili, že je zle. Přesně v 17:43 došlo k tragédii.
Vysypané uhlí
Následný vzniklý požár zavinil pomocník strojvedoucího po srážce. Vyklopil totiž rozžhavené uhlí pod lokomotivu, aby nevybuchnul kotel. Tím způsobil, že se uhlí smísilo s naftou z motoráku a oheň vzplál. Někteří tak v troskách uhořeli.
Nápis Stéblová visí na železniční stanici dodnes. Stejný jako v roce 1960. Pamětní nápis připomíná, že místní krajina byla kdysi svědkem něčeho, co v našich dějinách nemá obdoby. Evropa zná už jenom jednu podobnou tragédii srovnatelné velikosti. Stala se roku 1974 v Záhřebu, kde vykolejil mezinárodní rychlík a všech jeho devět vagónů se ocitlo na nádraží mezi lidmi.
Zdroj: pozary.com, ČT24, kniha Markéty Lukáškové: Co vás v dějáku nenaučili
KAM DÁL: Tajemství seriálu ZOO prozrazeno! Eva Burešová obětí podvodu.
