Život a smrt Malého prince: Záhada Antoina de Saint-Exupéryho
Autor knihy Malý princ, která vyšla právě před sedmdesáti čtyřmi lety, byl šlechtic a romantik, který neměl úctu k pravidlům, kolegové piloti se s ním báli létat. V předposledním roce války přesvědčil velitele, aby jej, ač starého na bojové nasazení, s nadváhou a nedostatečným výcvikem, pustil na průzkumný let, z kterého se nevrátil. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.
Příběh pilota, který ztroskotal na saharské poušti, aby v jejím opuštění potkal Malého prince z planety B612, je nejznámější knihou tohoto francouzského spisovatele. Malý princ je současně jedním z nejznámějších pohádkových příběhů moderní světové literatury. Je plný metafor a přirovnání. Zabývá se pocity samotného autora, které jsou vzpomínkami na jeho život. Kniha byla přeložena do více než 460 jazyků, prodalo se jí více než 140 milionů, a je tak jednou z 50 nejprodávanějších knih na světě.
Antoine de Saint-Exupéry (1900–1944)
Francouzský spisovatel a letec
Díla:
Letec (L'Aviateur, 1926)
Kurýr na jih (Courrier Sud, 1929)
Noční let (Vol de nuit, 1931)
Země lidí (Terre des hommes, 1939)
Válečný pilot (Pilot de guerre, 1942)
Malý princ (Le Petit Prince, 1943)
Dopis rukojmímu (Lettre à un otage, 1944)
Citadela (Citadelle, 1948), nedokončenoInspiraci našel v pražském Jezulátku
Ve skutečnosti je Malý princ alter ego samotného vypravěče. Rozhovor pilota s Malým princem je vlastně rozhovorem dospělého spisovatele s jeho vnitřním dítětem.
Možná sám takové hovory vedl. Saint-Exupéry pracoval jako poštovní pilot na trasách v hloubce Afriky. A několikrát musel skutečně nouzově přistát a trávit osamocený čas v poušti, než jej kolegové zachránili. Možná tyto jeho vlastní zážitky vedly k napsání pohádkové knihy. Jisté je, že další inspirací pro Malého prince mu bylo pražské Jezulátko. Knihu napsal během války při svém pobytu ve Spojených státech.
Vojenským pilotem i „pošťákem“
Antoine de Saint-Exupéry byl v roce 1921 povolán do vojenské služby. Ačkoliv byl přidělen k pluku myslivců, na nedalekém letišti si udělal pilotní průkaz, aby si mohl splnit sen stát se pilotem. V roce 1926 získal místo mechanika a následně pilota letecké pošty pro komerční poštovní leteckou společnost Aéropostale. Byl jmenován ředitelem letiště Cap Juby v Maroku a byl zodpovědný za zabezpečení daného úseku trasy Toulouse–Dakar.
V roce 1929 odejel do Argentiny, aby se stal ředitelem a pilotem společnosti Aeroposta Argentina. Jeho úkolem bylo vytvořit letovou trasu do Patagonie. Později Saint-Exupéry pracoval jako zkušební pilot společnosti Air France. Přežil několik vážných nehod, než nastoupil do oddělení vnějších vztahů této společnosti, a od roku 1934 se účastnil řady konferencí na téma letectví.
Létání bylo jeho inspirací nejen pro život, ale i pro knihy
O jeho leteckých začátcích se můžeme dočíst na stránkách nationalww2museum.org. Jeho největší dobrodružství však přišlo v roce 1935, kdy se pokusil o let z Paříže do Saigonu ve Francií ovládané Indočíně ve snaze překonat rychlostní rekord na tuto vzdálenost. Jeho letadlo, cestovní jednoplošník Caudron Simoun, se po 20 hodinách letu zřítilo na Sahaře.
Saint-Exupéry a jeho navigátor neměli nic než trochu vína, termosku kávy, pár pomerančů, hroznové víno a trochu čokolády s několika krekry. Po čtyřech dnech byli téměř mrtví, dokud je nezachránil příslušník pouštního kmene. Tento zážitek se stal ústřední událostí Saint-Exupéryho memoárů Vítr, písek a hvězdy z roku 1939.
Byl více umělcem než letcem
Snad nejlepší charakteristiku jeho osobnosti najdeme na stránce historynet.com. „Antoine de Saint-Exupéry byl spisovatel, který létal, ne pilot, který psal. Byl to snílek, ne technik. Umělec, ne člověk do počtu. Pocitový letec, ne čtenář kontrolního seznamu. Ze zvyku ignoroval základní pravidla letové bezpečnosti až do té míry, že si zdánlivě přál zemřít. Navzdory všem očekáváním se mu podařilo přežít.“
Traduje se, že nikdy nebylo úplně jasné, jestli je statečný, nebo blázen, ale brzy se ukázalo, že mechanici společností, kde létal, se tak často, jak jen to bylo možné, rozhodli s ním nelétat. I jeho kolegové-piloti o něm měli velmi vysoké mínění jako o spisovateli, vypravěči, společníkovi a karetním podvodníkovi… ale ne jako o pilotovi, báli se s ním létat.
Zpátky ve vzduchu
Po okupaci Francie uprchl do Spojených států, kde strávil několik dalších let. Saint-Exupéry zoufale toužil nejen po návratu do vzduchu, ale také po návratu do boje za svou vlast. Přesto mu bylo 43 let a trpěl řadou zranění, kvůli kterým nebyl schopen otočit hlavu doleva, a dokonce se bez pomoci téměř nemohl obléknout.
Saint-Exupéry byl však osobností mezinárodního věhlasu, jejíž účast na vojenských snahách Svobodné Francie měla obrovskou publicitní hodnotu. V dubnu 1943 se proto vrátil do služby v severní Africe jako průzkumný pilot a létal na variantě F-5B P-38 Lightning. Havárie při jeho druhém letu nevěstila nic dobrého pro Saint-Exupéryho budoucnost, ale přesto byl po uzdravení uveden zpět do služby.
Smrt Malého prince
Dne 31. července 1944, v rámci příprav na blížící se operaci Dragoon, spojeneckou invazi do jižní Francie, Saint-Exupéry vzlétl z letiště na ostrově Korsika, aby pořídil průzkumné fotografie v oblasti Grenoblu ve Francii. Už se nikdy nevrátil. O osm dní později byl Saint-Exupéry oficiálně prohlášen za nezvěstného, pravděpodobně sestřeleného nepřítelem.
Co přesně se stalo, zůstává záhadou. Možná jej, stejně jako Malého prince, uštknul had, aby se mohl vrátit na planetu vzdálenou kdesi ve vesmíru, kde bude moci sám snít svůj letecký sen.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Pilotem: Winstona Churchilla a Jana Masaryka
