Zjistěte, co dělal Philip K. Dick, autor kultovního Blade Runnera, když nepsal sci-fi
Philip K. Dick je dnes čtenářům po celém světě znám jako autor science fiction literatury. Patrně jen opravdu skalní příznivci vědí, že autor narozený v roce 1928, který většinu života prožil v Kalifornii, psal také realistické prózy. Jednu z nich nedávno vydalo nakladatelství Argo.
Přestože se Philip Kindred Dick dožil pouhých třiapadesáti let, jeho bibliografie je obdivuhodná. Vedle čtrnácti povídkových sbírek obsahuje čtyřiačtyřicet románů, z nichž se mnohé dočkaly filmového převodu. Mezi nejznámější adaptace Dickových próz patří snímky jako Minority Report, Blade Runner (na nějž v loňském roce navázal Blade Runner 2049), Total Recall či Temný obraz.
Zatímco za své scifistické práce byl Dick vynášen téměř do nebes a seznam jeho ocenění je skoro tak dlouhý jako Dickova bibliografie, jeho realistické prózy často narážely na nezájem ze strany nakladatelů. Proto možná kdekoho překvapilo, když se před několika týdny objevila na pultech knihkupců Dickova próza vydaná nakladatelstvím Argo v prestižní edici AAA. V té totiž žánrové tituly nevycházejí (a pokud ano, jsou to takové, jež stojí na žánrové hranici – jako například některé knihy Kazua Ishigura). Vedle toho, že Mamlase z maloměsta, jak se Dickova nejnovější česky vyšlá kniha jmenuje, vydali v edici AAA, vybavili v Argu titul na cestu ke čtenářům ještě jedním lákavým aspektem. Knihu totiž přeložil Miloš Urban, jeden z nejvýraznějších českých prozaiků současnosti. Urban tak velmi volně navázal na svůj vůbec první počin, jímž na sebe v literatuře upozornil, na překlad skvělého románu britského spisovatele Juliana Barnese Flaubertův papoušek.
Dva a dva
Nutno podotknout, že nic z překladatelských schopností Miloš Urban nezapomněl. Díky jeho jazykové přesnosti příběh zasazený do poválečných let skvěle odsýpá. V jeho čele stojí dva manželské páry. Na jedné straně bývalý floutek Roger, jenž si díky štědré ruce manželčiny matky otevřel obchod s televizory, a jeho manželka Virginie. Na druhé straně Chic a Liz Bonnerovi. Manželské páry se střetávají díky svým dětem, jež musí týden co týden vozit do mimoměstské školy poblíž malého kalifornského městečka Ojai. A nezůstane u dětí. Zatímco Roger zatouží po svůdné, i když trochu praštěné Lize, Chic zatouží po pozici v Rogerově prosperujícím obchodě.
Dick zavádí čtenáře i do historie manželského vztahu Rogera a Virginie, čímž se dostává do časů druhé světové války k osudům lidí, kteří na válce finančně prosperovali a po jejím skončení nevěděli, co si počít.
Každé odemčení...
Mamlas z maloměsta není žádný "velký román" odhalující lidská nitra. Jak v doslovu poznamenává Miloš Urban, filozofující stránka Dickových sci-fi knih v Mamlasovi z maloměsta absentuje. Pokud je něco, čím román vyniká, je to až obsedantní popis každého drobného detailu, "je tu zapsáno každé odemčení dveří od domu, každé pověšení kabátu, každé rozsvícení/zhasnutí světel, každé zaklapnutí dvířek od auta," píše Urban.
Nad mnohém z toho, co Dick popisuje, a také nad způsobem, jakým popisuje, se mohou dnešní čtenáři pousmát. Přesto není nijak složité ani urputné do Mamlase z maloměsta se začíst. Jen je dobré být občas trochu shovívavý. A pominout fakt, že člověk čte knihu od Philipa K. Dicka. Jakkoliv je totiž Mamlas z maloměsta zajímavým románem, z porovnání s autorovými scifistickými prózami by asi odcházel jako zpráskaný pes. To však není odsudek Mamlase z maloměsta, nýbrž zprávou o talentu autora, od nějž i "zpráskaný pes" čtenáře baví.
