Bohuslav Polák: Kaktusy jsou moje druhá láska. Pomohou při zažívání i úrazech

Rodinný dům a na zahradě skleník na pěstování zeleniny. Takto to vypadá u desítek tisíc rodin v Česku, kteří chtějí mít vlastní čerstvou zeleninu, o kterou každodenně pečují, aby byla úroda zkrátka co největší. Trochu jinak to má pan Bohuslav Polák z Vojtěchova na Chrudimsku, jenž zeleninu ve skleníku vyměnil za kaktusy.

Těm věnoval už zhruba 24 let svého života. A rozhodně svého koníčku nelituje. Jeho sbírka se totiž neustále rozšiřuje – začala koupí jednoho kaktusu kdesi na tržnici a momentálně čítá zhruba dva tisíce kusů. „Ano, je pravda, že člověk tomuto koníčku pár svých let věnoval. On to vlastně není koníček, ale spíše kůň,“ říká Bohuslav Polák.

Dva tisíce kusů a tři sta druhů

Jeho první kaktus si koupil před téměř čtvrt stoletím na místním trhu. „Tuším, že to byl zhruba pěticentimetrový kaktus s květem a pamatuji si, že to byl druh mamilárie, což je vůbec nejrozšířenější druh kaktusů. Líbilo se mi, jak kaktus postupně kvete a roste, a tak jsem si brzy musel koupit další a další. Takto se postupně sbírka rozšiřovala a dnes dosahuje více než dvou tisíc kusů a tři sta různých druhů.

Nenáročným kaktusům stačí voda párkrát do roka

Kaktusy patří k jedněm z vůbec nejméně náročných rostlin na světě. Jsou naučení v sobě dostatečně a dlouhodobě shromažďovat potřebné množství vody a mohou tak přežít bez větších problémů i delší období sucha. „Pro jejich standardní růst je dostatečné je zalít i třeba jen 4x až 5x do roka, a to zejména v létě. Naopak v zimě je zaléváme jen sporadicky,“ říká Bohuslav Polák a upozorňuje, že pokud se o kaktusy člověk řádně nestará a nechá je prakticky ladem růst, může o ně brzy přijít, a to i díky myším, které se do nich velmi rádi pouští. Pokud je naopak o ně péče náležitá, mohou růst i několik set let!

Ve své sbírce má i několik cenných kusů. „Tomuto je zhruba čtyřicet až padesát let,“ poukazuje na zhruba pětačtyřiceticentimetrový kaktus a dodává, že ačkoliv se to nezdá, každou chvíli o nějaký ten centimetr poporoste. „Pokud se člověk o tento druh kaktusu dobře stará a má k růstu také příhodné přírodní podmínky, může například tento druh dosáhnout až desetimetrové výšky. To ale v Česku nehrozí, jelikož by k takovému „výkonu“ potřeboval daleko větší sucho i teplo,“ dodává pan Bohuslav Polák.

Kaktusové plody pomáhají při zažívání, aloe při poranění

Pichlavou exotiku, jak se kaktusům také přezdívá, lze v některých případech i ochutnat. Tedy alespoň jejich plody, jenž se jednou za čas na kaktusech objeví. Jsou lahodné a pomáhají dokonce při zažívání. Vědomi si toho jsou i v Mexiku, kde celou řadu nejrůznějších kaktusových plodů dokonce prohlašují za národní pochoutky.

Pěstitel z Chrudimska Bohuslav Polák se může pyšnit i několika bylinami. Jednou z nich je aloe, která pomáhá mj. i při hojení ran. „Když se někdo z blízkých někde odře, velmi dobrou pomoc lze hledat ve skleníku, konkrétně u listů aloe. Ten kousek uříznu, uprostřed rozříznu a položím na ránu. Je to daleko lepší, účinnější i zdravější než třeba framykoin,“ říká Bohuslav Polák.

Ne všechny kaktusy jsou pichlavé

Mnoho lidí odrazují od pěstování kaktusů jejich bodliny. Ne všechny kaktusy jsou ale pichlavé. Vůbec nejhorším druhem je opuncie, jež dokáže nechat po dotyku trhy i hluboko pod kůží. Někteří lidé je kvůli tomu i vyhazují, byť jsou mnohdy velmi vzácné. Mezi kaktusy bez trnů a bodlin lze zase zařadit například pryšec či kaktus s originálním názvem Biskupská čepice.