Českého Fantomase ženy zbožňovaly, on dával přednost mužům. Moravce milovali pražští taxikáři

Soukromý život českého herce Miroslava Moravce byl vždycky záhadou, která se velmi těžko rozplétala. „Veřejným tajemstvím bylo, že je homosexuál. Zároveň byl ale ženatý, s výtvarnicí Marií se jim narodil syn Prokop. Jenže ti dva se zrovna dvakrát nemuseli a to říkám ještě velmi mírně. Těžko říct, co za tím bylo. Hrany se obrousily až po mnoha letech, kdy pan Moravec našel cestu alespoň ke svému vnukovi Danielovi,“ vysvětlil pro Čtidoma.cz Pavel Rousek.

Nikdy nebylo jasné ani to, proč se herec ke své orientaci nepřiznal. Jeho kamarádka Olga Walló na toto téma před časem promluvila v Českém rozhlase a vyslovila domněnku, že šlo zřejmě o pozůstatek z dětství, kdy nebylo pro chlapce z dobré rodiny jednoduché přiznat, jak se tyto věci mají. Navíc byl většinu své kariéry v obležení žen. Walló nakonec dodala, že do jeho soukromí nikomu nic není, což je samozřejmě pravda. Každopádně například Martin Vaněk před nějakou dobou řekl, že byl intimním partnerem zesnulého herce.

Nejdrsnější roky života

I když se Moravec narodil v Praze, v krvi mu po rodičích kolovala hanácká krev. Maminka v metropoli pracovala jako švadlena, tatínek byl obchodní zástupce ve slavném Domě módy. Dětství na Žižkově si užíval, stejně tak mu to šlo ve škole. Od malička ho to táhlo k divadlu. „Rodiče nechtěli, aby se herectví věnoval, měli s ním jiné plány. Hrálo jim do karet, že se hned třikrát nedostal na DAMU, tvrdili mu, že nemá správný hlas ani dostatečný talent. Nakonec se ale dozvěděl, že má naopak talentu spoustu a školu vůbec nepotřebuje,“ usmíval se Rousek.

Hereckou kariéru začal v Mostě, odtud putoval do Chebu a do Zlína (tehdejšího Gottwaldova) a v 60. letech se přesunul do Prahy do Divadla za branou. Z režiséra Otomara Krejči byl nejprve nadšený, to se ale rychle změnilo. „Byl to skvělý režisér, ale velmi složitý člověk. A pan Moravec říkal, že to byly nejdrsnější roky jeho života. Navíc nehrál hlavní role, ty mu ‚braly‘ hvězdy jako Jan Tříska a další.“ Divadlo však nakonec soudruzi zavřeli a Moravec se na šestnáct let upsal Divadlu S. K. Neumanna.

Stropnický ho vyhodil

V roce 1988 přešel do Městských divadel pražských, později si splnil sen o Divadle na Vinohradech. Zde to ale pro něj mělo hořkou pachuť. „Tehdejší šéf scény Martin Stropnický rozhodl, že musí odejít. Důvodem byla nadbytečnost. Nikdo to moc nechápal a dodnes se neví, jaké spory mezi těmito muži panovaly,“ uvažoval Rousek. Každopádně v té době už začal mít Moravec velké zdravotní problémy.

Problém byl i v tom, že mu začaly docházet peníze. „Miloval život, to je pravda. Třeba po Praze jezdil zásadně v taxíku, taxikáři ho milovali. Samozřejmě jim vyprávěl řadu historek, kterých měl ‚v klobouku‘ obrovské množství. Své kamarády také hostil v luxusních restauracích, na potkání vyprávěl o tom, že má nábytek a obrazy v milionových hodnotách. Jenže když se musel vystěhovat z bytu, tyto cennosti poněkud záhadně zmizely. Lépe řečeno, byla dražba, jenže vše bylo prodáno výrazně pod cenou. Proč se to stalo, je tajemství, které už se asi nepovede odhalit.“

Dostihla ho rakovina plic

Jeho přátelé ho ale nikdy nezatratili. I proto, že se do poslední chvíle pral se svým osudem. Dlouho tajil, že je vážně nemocný. Vždyť ještě dva měsíce před smrtí slavil sedmdesátiny, které zorganizovala jeho kamarádka Valérie Zawadská. Snažil se dělat jakoby nic. Rozdával úsměvy, nechyběl jeho pověstný humor.

Rakovina plic ho nakonec přemohla. „On s ní víceméně počítal. Jako silný kuřák věděl, že hodně riskuje,“ dodal pro Čtidoma.cz Pavel Rousek. Moravec trávil poslední týdny před smrtí v nemocnici, a když se blížil jeho konec, požádal všechny blízké a kamarády, aby odešli a nechali ho o samotě. Nechtěl být nikomu na obtíž.

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Přežil Titanic, Dunkerk i útok žraloka. Lightollera zabila až naprostá banalita.