Dramatické okolnosti smrti pohádkového dědečka Lubora Tokoše: Do bytu slaňovala policie

 Duhová kulička, ale také mnohem starší Vynález zkázy, Smrt krásných srnců, Nefňukej veverko! a další filmy (často pohádkově laděné) – to byl pomyslný filmově-herecký rybníček herce Lubora Tokoše. Jen málokdo si jej dovede představit bez typických vousů. Byl jedním z těch, kteří se narodili pro role dědečků, králů a dalších pohádkových postav. Jeho poslední chvíle ale rozhodně pohádku nepřipomínaly. 

Nedoučený drogista

Jestliže jsou herci, kteří k tomuto oboru směřují odmalička, pak mezi takové Lubor Tokoš určitě nepatřil. Jako rodák z moravského Šternberka pravděpodobně počítal s tím, že v okolí Olomouce také zůstane a bude se živit jako každý další „obyčejný “ člověk. Začal se proto učit drogistou, ale tahle životní epizoda výučním listem neskončila. Navíc (nejen) do jeho života v té době zasáhla druhá světová válka a mladý Lubor Tokoš se vydal do Brna, kde se uchytil v tamním městském divadle, nejprve mezi kulisáky. Zaskakoval také v kouzelné nápovědní budce. To mu ale nestačilo a také vedení divadla postupem času začalo odhalovat jeho herecké vlohy, a tak se z kulisáka postupem času stal člen komparsu a později přišly i opravdové herecké role. 

Z Moravy až do Prahy

Talent Lubora Tokoše nezůstal ukryt jen v brněnském divadle. Se svojí již plně hereckou profesí procestoval moravská divadla, zastavil se ve Zlíně, v Ostravě, Uherském Hradišti i v Olomouci, aby se nakonec vydal až do samotné Prahy. A udělal dobře, protože právě zde jeho nadání objevili také filmaři. Přišlo období jeho života, které naplnil nejen divadlem, ale také filmovou a televizní tvorbou. Děti si jej jistě nejspíš vybaví jako milého a většinou trochu ztřeštěného dědečka, dospělí zase nezapomenou na nerudného a svérázného malíře Nejezchleba z filmu Smrt krásných srnců. 

Malíř Lubor Tokoš

Mimochodem, k výtvarnému umění měl Lubor Tokoš právě tak blízko jako k herectví či literární tvorbě. O jeho soukromém životě toho vlastně moc nevíme, žil sám a hlavně pro divadlo. Osud mu pro jeho pozemský pobyt vymezil osmdesát let a je možné konstatovat, že je herec vyplnil opravdu po posledního okamžiku. Dokonce ještě v době, kdy už se neodvratně blížil jeho konec, pracoval na přípravě další výstavy svých obrazů. Na její vernisáž už ale nepřišel…

Hledali ho až po pár dnech

Nebýt zmiňované výstavy, lze jen těžko soudit, jak dlouho by bezvládné tělo Lubora Tokoše leželo v jeho zlínském bytě. Objeveno bylo až po několika dnech díky jednomu ze spolupořadatelů výstavy. Ten se přišel, jak bylo smluveno, domluvit na dalších podrobnostech připravované akce. Zvonil, ale herec a výtvarník nereagoval, dveře zůstaly zavřené. V bytě se ale svítilo a jedna ze sousedek dokonce tvrdila, že je to tak už pár dní. Proč se o osud Lubora Tokoše nikdo nezajímal dřív, není tak docela jasné, na druhou stranu s ohledem na jeho samotářský způsob života se to dá pochopit. 

Zasahovat musela i policie

Byt byl zamčený a nikdo další v dosahu od něj klíče neměl. Proto musel přijít na řadu zákrok přivolané městské policie. Strážníci se do bytu dostali oknem za pomoci lana, když využili balkon dalšího bytu v domě. Lubor Tokoš už bohužel nebyl mezi živými. Našli jej ležet na zemi, kam upadl patrně ve chvíli, kdy se ještě snažil dostat k nějaké pomoci. V době své smrti byl zjevně nemocný, jeho kolegové vzpomínají na chátrající tělo, které rychle ztrácelo nejen kila, ale také energii. O svých problémech Lubor Tokoš ale většinou nemluvil, snad se jen občas zmínil o bolestech nohou a únavě. Zemřel tak bez pomoci a v beznaději. 

Zdroj: wikipedie, csfd, Česká televize, ženy.iprima

KAM DÁL: David Švehlík se vzdal kněžského celibátu kvůli Schneiderové. Ta ho pak opustila.