Eva Behenská: Recept na současný stav je vypnout televizi, odpojit od sítí a milovat se

Evo, když se podívám na váš životopis, jste velmi činorodý člověk. Jak tedy trávíte současnou karanténu, to asi není zrovna voda na váš mlýn?
Je. Všechny vody jsou na můj mlýn, abych použila vaši formulaci. Můj mlýn totiž stojí pevně a voda ho neovlivní, bere ji takovou, jaká přichází, a nevzdoruje – k čemu by to bylo? Jsem velmi spokojená osoba a věci beru tak, jak jsou a jak ke mně připlouvají. Nejdůležitější vlastností přežití, chcete-li evoluce, je schopnost přizpůsobit se podmínkám. Tu mám!

Pokud se nepletu, máte vystudovanou taneční konzervatoř, vysokou školu finanční a správní a titul MBA z práv. Jak jde tohle všechno dohromady?
Jedna věc vede k druhé a všechno, co jsem v životě dělala nebo se naučila, mělo svůj význam pro to, co dělám a žiju nyní. Když jsem po absolutoriu na konzervatoři nastoupila do plzeňského divadla, uvědomila jsem si, že chci mít další možnosti, a tak jsem zkusila VŠFS. Tam jsem si oblíbila určité předměty, a tak pokračovala na MBA se zaměřením na právo. Měla jsem a mám životní štěstí na lidi kolem, jakmile jsem přišla za šéfem baletu, že chci na vysokou, podpořil mě, i když tomu moc nevěřil, ale měla jsem externí smlouvu, takže jsme vymysleli systém, který nám vyhovoval, a když jsem přišla za šéfem v práci, že chci na MBA, podpořil mě také. Takže jsem v určitém období chodila do práce, studovala, vedla lekce a jezdila tancovat Labutí jezero. Všechno jde, když se chce a když jsou lidé stejně nastavení jako já.

Karanténa je i nápor na psychiku. Ulevit si přitom můžeme docela snadno

Neměla byste tedy spíš stát v soudní síni, nelákalo vás dělat právo v praxi?
Rozhodně ne. Nemám vystudovaná práva, i když jsem i s touto myšlenkou chvíli koketovala. Právo je úžasný obor, ale já nejsem právnická povaha.

A aby toho nebylo málo, píšete i knihy. O čem?
Vydala jsem (zatím) jen jednu, ale v šuplíku jich je víc. Ta, co „šla ven“ se přímo týká mého oboru, je pro ženy a jmenuje se Jsem po porodu. Podnět k jejímu napsání byla moje dokonalá dcera, která mi změnila život. Po jejím porodu jsem zjistila, že tělo můžu vnímat úplně jinak, že chci vědět víc a cvičit podle toho, co cítím. Jenže jsem nikde nenašla to, co jsem hledala – rady, jak na tělo po porodu. Nyní je situace už hodně jiná oproti roku 2012, kdy jsem rodila. O maminky po porodu je již větší zájem, mnoho instruktorů se na ně začalo specializovat, za což jsem moc ráda. Opravdu jsme byly opomíjená skupina a cviky, které se maminkám nabízely, byly spíš kontraproduktivní.

Máte vůbec nějaký volný čas?
Všechno, co dělám, mě baví, takže nerozděluji čas na volný a nevolný. Naštěstí nejsem nevolník svého života. Viktorku (dceru) si moc ráda beru s sebou na lekce nebo kamkoli je třeba. Mám hodně striktně vymezený čas, který je jen pro nás, pro rodinu, a pak čas na ostatní. Ať dělám, co dělám, moje hodnoty jsou naprosto jasně dané: muž, dcera, rodina, dlouho nic a pak vše ostatní. Chci tím říct, že mám čas na vše, co chci, když to chci, a pokud mi něco nejde lehce, tak to nedělám.

S čím za vámi klienti nejčastěji chodí, s čím nejvíce pomáháte?
S konkrétním problémem. Tedy, přesně řečeno, oni si myslí, že přichází s konkrétním problémem, například s výhřezem meziobratlové ploténky, ale většinou společně zjistíme, že jde o něco úplně jiného a ten výhřez je vlastně jen volání těla o pomoc. Všechno je v hlavě. Tělo jen reaguje na podněty z mysli. Umím klienty nasměrovat, ale veškerá práce je na nich, já jen hlídám směr.

Provozujete vlastní akademii akademii, vlastní praxi. Čím vším se zabýváte?
Elixír studio je moje srdeční záležitost. Před 13 lety mi dala Olga Huspeková prostor pro vedení lekcí a nechala mě růst, díky tomu vznikla akademie (v roce 2012), kde si školíme vlastní instruktory a dáváme světu pohybu nové impulzy. V současné době máme kurzy pilates, jógy a zdravotního cvičení.

Jestli se nepletu, máte i program Skvěle v těle, o co jde?
Je to mé další miminko, tento program navazuje na knížku. Chci v něm ženám po porodu poskytnout podporu v období, kdy se vše soustředí jen na miminko a trochu se zapomíná, že bez maminky nic není a nebude. Je to kombinace cvičebních technik od fyzioterapie přes vývojovou kineziologii až po psychosomatiku. Když jsem začala program natáčet, moc jsem si přála, aby informace z něj byly použity v televizi. No a vidíte, teď natáčíme pořad pro TV Sport 5, ve kterém jsem k tomu dostala prostor!

Podnikatelé mohou i přes vládní kličku žádat o náhradu škody. Rozhodovat bude soud, ne Alena Schillerová

Když se ještě vrátím k současné situaci, co by měli lidé dělat, aby se doma nezbláznili, co byste jim doporučila?
Vypnout televizi a odpojit se od všech sítí. Být přítomni teď a tady s rodinou a být se sebou spokojení, pak není důvod se „zblázňovat“. Nádech, výdech a občas protáhnout nebo se projít. Milovat se. Konečně je na to čas, bez výmluv, že musíme ráno brzy vstávat!

Zabýváte se samozřejmě i zdravou stravou, resp. vyváženou. Je tohle pro Čechy velký problém? Nebo je obezita spíš celosvětový trend?
Obezita se vlastně stravy vůbec netýká. Jde o nastavení mysli. Řekla jsem, že všechno je v hlavě a tady připojím: a ve střevech. Střeva jsou druhý mozek, to už je dokázané. Trávicí systém prokazatelně ovlivňuje naši náladu. Zanesená střeva jsou plná bakterií a parazitů, kteří si určují, co chceme jíst. Každé tělo je zcela individuální a na nikoho nejde aplikovat globální schéma nebo stravovací systém. Někomu pomůže půst, někdo musí jíst každou hodinu, někdo vůbec jíst nepotřebuje. Každý je za svoje tělo a potažmo svůj život zcela odpovědný sám a kdo jiný má cítit a ctít to, co mu tělo říká? Bohužel jsme začali věřit ostatním více než sami sobě. Jako by někdo zvenku mohl vědět, co se děje uvnitř nás. Co se týče obezity obecně – jsme konzumní společnost a máme, resp. měli jsme všeho moc, všeho nadbytek, ale nic nás neuspokojilo, chtěli jsme víc a víc. Ale tělo máme pořád jen jedno a do něj se už víc nevejde. Jak to může dopadnout jinak, než že nebudeme mít nic? Ale abych nekončila tak melodramaticky až pateticky: věřím, že každý člověk má obrovský dar samo-léčení, stačí ho znovu najít a věřit svému tělu, instinktům a intuici a hlavně převzít za svůj život zodpovědnost.

Na jedné sportovní televizi jste se zapojila do projektu, kde spolu se známými osobnostmi cvičíte. Je to reakce na současnou karanténu?
Je to tak. Chceme ukázat divákovi, že cvičit se dá všude (tedy i doma) a že cvičit může každý (nejen sportovci a fitness modelky). Také jsme se zaměřili na pohyb, který skutečně pomáhá, chceme upozornit na nutnost respektovat vlastní tělo takové, jaké je, a zdůrazňujeme fakt, že jednoduché pohyby, vycházející z přirozeného postavení páteře a pánve, jsou mnohdy efektivnější než komplikované posilovací techniky. Z mého úhlu pohledu se jedná o zcela unikátní koncept - zdravý pohyb, který především kompenzuje chybné pohybové stereotypy. Všechny cviky může divák vyzkoušet na vlastní kůži a většinu z nich lze provádět i bez pomůcek. Hlavním pravidlem je vždy správné nastavení těla v každé pozici a snažím se divákovi předat informaci, že žádné cvičení nepomůže, pokud nebude následně rovně stát, chodit, sedět a vlastně žít.

Jak vám vyhovuje práce před kamerou?
Kamera mne baví! A moc si užívám spolupráci s hosty, kteří do pořadu dorazí. Nikdo z nich neví, do čeho jde, takže když je zuji z bot a svlékám ponožky, jsou na rozpacích. Zatím všichni shodně potvrdili, že jsme dělali něco, co neznali nebo nikdy nezkusili. Tak si přeji, aby pokračovali dál a věnovali svému tělu pozornost, která mu patří!

Myslíte, že lidé v současné době mohou "cvičit s televizí", je to jedna z cest?
Určitě ano. Jen je třeba zapojit zdravý rozum, vnímat vlastní tělo a chápat, že jsme každý jiný. To, co dokáže zkušený fitness trenér na videu, ve většině případů ohrozí páteř nebo přetíží svaly diváka, který svůj čas tráví za počítačem v kanceláři nebo ležením na gauči. Nic proti ležení na gauči! I na něm se dá skvěle cvičit - když víte, jak na to.

KAM DÁL: Virus mi vzal rodinu, říká osmdesátiletý pan Marian. Mrazivý příběh samoty prožívá mnoho seniorů.