Génius Albert Einstein. Měl raději výprask než papouškování nazpaměť
Einsteinovi rodiče se děsili, protože měl poněkud velkou hlavu. Lékaři je však ujišťovali: „Všechno je v pořádku, nebojte se!“ A snad právě ta velká hlava již tehdy ukrývala geniální mozek, o čemž svědčí spoustu okolností. Třeba v pěti letech jej zaujal kompas a od devíti let studoval usilovně knihy z oblasti biologie a fyziky.
Ve škole se choval jako podivín. Místo dětských her na hřišti nebo sportování raději již jako malý chlapec ležel v číslech. Přes zálibu v matematice však mnoho ve škole neprospíval a nikdo by tenkrát netušil, že dostane Nobelovu cenu.
Nebyl to dobrý žák
Jako školák nenáviděl kázeň a dril. „Učitelé na základní škole se chovali jako seržanti a na lyceu to zase byli poručíci,“ vzpomínal Albert Einstein. Odmítal se biflovat zbytečnosti a navíc byl pomalý, a proto to nebyl vzorný žák. Zkrátka, šprt se z něho nestal, ačkoliv oplýval mimořádným intelektem a hodně přemýšlel.
„Raději jsem snášel všechny možné druhy trestů, než abych se bifloval nazpaměť,“ přiznal se později Einstein. Uznával pouze matematiku a latinu kvůli jejich logice. Jinak pro něj škola znamenala nutné zlo. Ve volném čase si stavěl fyzikální modely a mechanická zařízení a vedl filozofické debaty se strýcem a dalšími lidmi, kteří navštěvovali rodinu Einsteinů.
Studium matematiky
Německé lyceum nedokončil a hrozila mu vojenská služba. A protože byl Žid, jeden z učitelů mu dokonce vpálil: „Nikdy na nic nepřijdeš! Jsi k ničemu! Zapomeň na maturitu. Ostatně by bylo nejlepší, kdybys z našeho gymnázia odešel.“ Z gymnázia tedy dobrovolně odešel a zkusil to neúspěšně na polytechnickou školu v Curychu.
Na přijímačkách získal z matematiky plný počet bodů, zato z ostatních předmětů rupnul. Naštěstí si jeho matematického nadání všiml jeden z profesorů, který jej doporučil do matematické školy v Aarau. Tam mladého génia přijali a školu s výborným prospěchem absolvoval. „Náhle mi někdo naslouchal a také mne povzbuzovali v mé vášni – matematice,“ vypráví Einstein.
Stal se inženýrem
Po matematických studiích jej však rodiče ještě přiměli ke vstupu na polytechniku se specializací v matematice a fyzice. Chtěli z něj mít inženýra. „Mně samotnému bylo ovšem povolání inženýra v zásadě nesympatické, jelikož mi ve velmi mladých letech připadaly takové snahy smutné a lhostejné,“ vysvětluje Einstein. V dobách, kdy chodil na technickou školu, zůstal věrný své výstřednosti a opět neuznával učitelské autority.
Na patentovém úřadě
I když by na to měl, nestal se asistentem na vysoké škole, ale usídlil se na patentovém úřadě, což sám považoval za požehnání. Tento úřad pro něj byl „světský klášter, kde jsem přišel na své nejkrásnější myšlenky“, jak vzpomíná Einstein. Již v dětství byl v kontaktu s vynálezy, technickými inovacemi a patenty, protože jeho otec a strýc vlastnili továrnu a řadu novinek si nechali patentovat. Jako patentový úředník vytvořil mladý Einstein také řadu vynálezů, většinou ve spolupráci. Je autorem více než dvou tuctů patentů.
Snad největším Einsteinovým výtvorem je rovnice E = mc², což je teoretický základ atomové bomby. Americkému prezidentovi Rooseveltovi tento vynález daroval, protože měl strach, aby jej nepředběhli nacisté. Měl potom výčitky svědomí, když ve městech Hirošima a Nagasaki zahynuly statisíce lidí. Do konce života pak bojoval za mír a tím se snažil odčinit svoji vinu. Ke sklonku života se vyznal, že kdyby měl začít znovu, stal by se instalatérem.
Zdroje: autorský článek spolu s dalšími zdroji (L. Koláček: Špatní žáci, rebelové a jiní géniové, J. Neffe: Einstein)
KAM DÁL: Den, kdy Albert Einstein utekl z nacistického Německa. A další události tohoto týdne.
