Hrdinství, na které nesmí svět zapomenout: Irena Sendlerová pomohla zachránit tisíce dětí před jistou smrtí

Jméno sira Nicholasa George Wintona je dnes známé po celém světě. Víme o jeho hrdinských skutcích, které zachránily stovky židovských dětí před prakticky jistou smrtí. Možná hlavně díky filmu známe také životní příběhy Oskara Schindlera - zvláště jeho odvahu v boji s ideologií vlastního státu za druhé světové války. Také on zachránil na dvanáct set lidských životů. Stejně jako tito dva muži bojovala hrdinně proti bezpráví a krutosti také žena, Polka Irena Sendlerová, na jejíž konto lze přičíst na dva a půl tisíce zachráněných židovských dětí, které se jí podařilo vyprostit z náručí krutého osudu. Jaká byla její cesta a činy?

Dětství v Otwocku

Životní cesta Ireny Sendlerové začala v polském Otwocku, kde měl její otec lékařskou praxi. Šťastné dětství v harmonické rodině ale nemělo mít dlouhého trvání, její otec se při péči o pacienty nakazil tyfem a na tuto nemoc také zemřel v době, kdy bylo malé Ireně pouhých sedm let. I když židovská obec, o jejíž členy se otec Ireny Sendlerové staral, nabídla rodině pomoc, matka ji nepřijala. Přesto bylo Ireně Sendlerové umožněno studium na Varšavské univerzitě a těsně před válkou se stala učitelkou. Pro své politické smýšlení (byla socialistka) však nemohla sehnat práci ve svém oboru.

Židovští přátelé jí změnili život

Jak se brzy ukázalo, byla Irena Sendlerová, která měla od dětství mnoho přátel mezi Židy a také se od nich naučila jidiš, přímo předučena osudem k pomoci nešťastným příslušníkům této komunity. Již v tomto svém prvním zaměstnání začala brzy upravovat záznamy tak, aby i židovské rodiny mohly i přes zákaz Němců stále pobírat podporu…
Pak ale přišel okamžik, kdy vzniklo tak zvané Varšavské ghetto. Irena Sendlerová cítila, že je její pomoc potřebná, a svůj postoj také proměnila v činy. Podařilo se jí získat propustku, kterou měli lékaři a sestry, jež směli do ghetta vstupovat a kontrolovat zdravotní stav Židů. S sebou do tohoto uzavřeného prostoru pak pašovala jídlo i léky. Ven z ghetta zase pašovala děti, kterým tak zachraňovala život.

Je potřeba zachránit alespoň děti

V polovině války, v roce 1942 se Irena Sendlerová stala vedoucí dětského oddělení Rady na pomoc Židům (tak zvané Žegoty). Posláním této ilegální organizace polské exilové vlády byla, jak z názvu plyne, pomoc Židům, jejichž vyhlazení nacisté připravovali a také na něm neustále pracovali. Žegota vyhledávala pro židovské obyvatelstvo bezpečné úkryty, vyráběla falešné doklady a obecně podporovala Židy v jejich úsilí o záchranu životů. Irena Sendlerová zde našla svoje místo i práci i možnost rozšířit svoji prozatím jen příležitostnou pomoc dětem z ghetta.

Jak dostat děti z ghetta?

Je samozřejmé, že nebylo možné, aby děti zkrátka nastoupily do auta a odjely z ghetta. Muselo se tak dít tajně s vědomím, že v případě dopadnení hrozí smrt všem - dětem i těm, kteří se o jejich záchranu pokusili. Proto byly děti odváděny z ghetta kanály, odjížděly ukryté v hromadách odpadků na popelářských vozech, omámené a zdánlivě mrtvé v rakvích a podobně. Irena Sendlerová si dokázala získat důvěru jejich rodičů díky dobré znalosti zvyků a života židovské komunity. Zde zúročila svoje zkušenosti z dětství z Otwocku.

To ale nebyl konec

Jedna věc byla dostat děti z ghetta, další pak zajistit jim nové zázemí a péči. „Sendlerová, jejíž krycí jméno bylo Jolanta, využila své kontakty se sirotčinci a ústavy pro opuštěné děti, aby zde ukryla zachráněné židovské děti. Mnoho dětí bylo posláno do sirotčince Rodzina Marii ve Varšavě a do náboženských institucí, řízených jeptiškami, v nedalekém Chotomowě a v Turkowicích poblíž Lublinu,“ uvádí web Jad vašem (Yad Vashem) Památníku obětí a hrdinů holokaustu v Izraeli.
Obracela se nejen na církev, její kláštery i sirotčince, katolické kněží, ale také přímo na rodiny, s nimiž se setkávala jako sociální pracovnice varšavského magistrátu.

Nová identita pro děti

Není třeba zdůrazňovat, že každá zmínka o její činnosti před dalšími osobami znamenala smrtelné nebezpečí. Každé dítě také muselo dostat novou falešnou identitu, která jim umožňovala pokud možno co nejběžnější další život. Je zřejmé, že byla z tohoto pohledu mnohem “jednodušší” záchrana docela malých dětí, které ještě neuměly mluvit a nikdo od nich neočekával znalost katolických zvyklostí. Starší děti, které již bylo nutné přihlásit do školy, se musely rychle doučit polštinu, kterou mnohdy z rodin, kde se mluvilo jen jidiš, neovládaly, a přizpůsobit se novému způsobu života, aby nebyly prozrazeny. Pomoc Židům byla v té době samozřejmě trestána nejpřísněji - vyvražděním celé rodiny, případně ústavu, který židovské dítě přechovával.

V krutých rukou gestapa

Ačkoliv se dlouho dařilo činnost Žegoty a Ireny Sendlerové v ní tajit, byla v roce 1943 přece jen dopadena. Po dlouhém a krutém mučení, při němž podle záznamů nic a nikoho neprozradila, byla Irena Sendlerová odsouzena k smrti. Žegotě se však podařilo dostat ji lstí a podplacením strážných doslova z cely smrti, kdy věznici opustila oficiálně jako popravená. Ani tato hrůzná zkušenost ale odvážnou ženu nepřipravila o odvahu. Jakmile vyšla z vězení, zapojila se okamžitě do další činnosti Žegoty.

Po válce začal další boj...

Řeklo by se, že s koncem války by měl začít docela jiný život, plný úcty k člověku, který pomohl zachránit tisíce dětských životů, přičemž sám nasazoval denně ten svůj. Jenomže to by nesměl, podobně jako v dalších evropských státech, nastoupit komunistický režim, pro nějž bylo důležitější politické smýšlení než hrdinské činy. Výslech státní policie, který podstoupila jako těhotná, ji dokonce připravil o syna. A důvod jejího stíhání? Pracovala sice v odboji, zachránila stovky a tisíce polských obyvatel, ale účastnila se odboje “špatného”, nekomunistického. A to polští soudruzi zkrátka nemohli přejít bez trestu…
Ani tato nespravedlnost Irenu Sendlerovou neodradila v její práci pro děti, kterým osud připravil těžký život. Byla členkou Polské sjednocené dělnické strany, z ní ale v roce 1968 vystoupila. Důvodem bylo potlačení demonstrace, které požadovalo ukončení kampaně proti židovským obyvatelům Polska.

Spravedlivá mezi národy

Jak už to bohužel bývá, ocenění se Ireně Sendlerové dostalo nejprve za hranicemi vlastního státu, a to když v roce 1965 obdržela titul Spravedlivá mezi národy. Nebyl by to ale komunistický režim, kdyby oceněné hrdince povolil vycestovat do Izraele a ocenění osobně přijmout. Ve vlastní zemi se dočkala uznání až v roce 2003, kdy obdržela nejvyšší polské vyznamenání Řád bílé orlice a o čtyři roky později byla za velké podpory nespočtu organizací nominována na Nobelovu cenu za mír, kterou ale bohužel nezískala. Irena Sendlerová zemřela v roce 2008 ve věku 98 let.

KAM DÁL: Trošku jiný Petřín. Místo polibků pod rozkvetlou třešní děsivé pohanské rituály