Hvězda Flamenca David Coria: Doma snídám málokdy. Možná i proto jsem bez partnerky

Davide, patříte spolu se svou taneční partnerkou Anou Morales ke světovým špičkám flamenca. Co pro vás tanec znamená…
To znamená svobodu. Kde mé tělo a moje mysl mají absolutní svolení dělat a cítit, co je jim blízké, a vše se tak nějak propojí. Tanec se stal modelem mého života a vlastně jedním z hlavních komunikačních funkcí, které jsem našel. Tanec je v podstatě vyprávění příběhu.

Co samo flamenco pro vás znamená, čím je pro vás tak atraktivním…?
Flamenco není jen samotný tanec, ale kultura. Je to koneckonců výraz lidí. Z mého rodiště, od mých předků. Má to rituální charakter, který vás spojuje se zemí, kořeny, a tím i se sebou. Proto je tak atraktivní. Je to perfektní platforma pro možnost cítit a vyjadřovat vše, co chcete a potřebujete.

Tanec na vozíku je osvobozující, říká choreograf Igor Vejsada

Poprvé se letos v prosinci představíte v České republice. Těšíte se? 
Těším. A doufám, že budeme vzájemně sdílet nadšení a radost z umění a z představení s těmi, kteří to mají rádi. Ať si publikum užije a vychutná tento zážitek. Mají jedinečnou šanci být v bezprostřední blízkosti kultury s názvem flamenco a naším cílem s mou kolegyní Anou Morales je zajistit jim tento fantastický zážitek.

Byli jste už někdy v Česku?
Ne, nikdy. Vždycky jsem slyšel, že Praha je jedno z nejkrásnějších měst na světě. Těšíme se, že pozáme jeho ulice, památky, kulturu a lidi.

Máte povédomí o tom, jak jsou na tom Češi s tancováním? 
Viděl jsem několik videí vašich tanečních a folklorních umělců. Velmi mě překvapili, protože mají v něcem technickou podobnost s flamencem. Cítí rytmus, což je důležité. I když vaše tance mají trochu jinou energii, než jakou máme ve flamencu, je opravdu krásná. Vím, že Češi jsou velmi kulturní národ, rádi se baví.

U nás máme už několikátým rokem velkou show, jmenuje se StarDance, když hvězdy tančí. Známé osobnosti soutěží v tancování různých stylů. Je něco podobného u vás ve Španělsku?
V současné době bohužel ne. Před několika lety již v španělské televizi existoval taneční program s velkým počtem diváků, ale to nemělo nic společného s flamencem nebo španělským tancem. Jeho cílem byly moderní tance jako funky, hip-hop atd. Vidíte, v něčem jste patrně dále než my. (úsměv)

Kdy jste začal s tancováním? 
Tancuji odmala. Začal jsem v šesti letech u nás doma, kde jsem se narodil. Celá naše rodina včetně bratrů milovala flamenco, takže jsem tím v podstatě odkojen. Jsem za to rád, protože je to něco jiného, když z toho člověk vyloženě vzejde. Ale to máte podobně asi i u vás, když třeba odmala je někdo vychováván ve folklórních tancích nebo v rodině tanečníků…

Kdy nejpozději byste doporučil s tancem začínat?
Tak jako v každé disciplíně, pokud se chcete věnovat profesionálním způsobem, je vhodné začít co nejdříve. Přesto jsou ve světě flamenco veliká jména, která začala až v pozdějším věku, jako je Belén Maya, který, pokud si pamatuji, začal až v 19 letech. Ale pokud budeme mluvit jako laici, tak jakýkoli věk, okamžik a čas je pro to ideální. Bylo by úžasné, kdyby všichni lidé mohli prožít svobodu, kterou nabízí flamenco (a jakékoliv umění obecně). Určitě bychom všichni byli trochu šťastnější.

Jaké další styly vás baví nebo co rád tančíte, když ne flamenco? 
V naší kultuře je španělský tanec, který je sérií velmi krásných disciplín: školní bowling, folklór, stylizovaný tanec atd. Když mi bylo osmnáct, působil jsem v Národním baletu Španělska, ale opravdu mě nic neuspokojuje tak jako flamenco.

Jaké další zájmy máte?
Rád bych zdůraznil, že pro mě flamenco není koníčkem. Jak jsem vám předtím říkal, stalo se mým způsobem života, stejně jako "cestou k vydělávání na živobytí". Je to moje profese, ale zároveň styl života. Miluji svět umění obecně, jako je hudba, malba, divadlo atd. Rád chodím do divadla, na koncerty, nebo jen tak na YouTube sleduju různé tance, ale i hudbu. Pak taky hodně fyzicky cvičím, čímž si takzvaně čistím hlavu a uklidňuji se.

Prozradíte našim divákům něco ze svého soukromí? 
Ve flamencu je dopis, který říká: "Ale proč chcete vědět o mém soukromém životě, když se o něj nikdo jiný nestará…?" (smích) Nevím, asi bych o sobě řekl, že jsem velmi temperamentní a posedlý svou prací… a zakončil bych to takovým malým příměrem: Jsem muž, který doma snídá málokdy.

Adam Plachetka se už dotknul nebe. Jeho hvězda však stále stoupá

Tanec je většinou spojený tak trochu s erotikou, se ženami… Co vy a ženy, jaké se vám líbí?
Není nic atraktivnějšího než sebevědomý člověk. A to platí u žen také. Co mě na ženách baví? Pokud vědí, co chtějí a s jistotou jdou životem, v němž se i potýkají s věcmi, jež je potkávají. Je fajn, když si žena umí v životě poradit a pokud má také smysl pro humor. A samozřejmě pro tanec.

Musí tedy žena, s kterou v životě žijete, umět tancovat a mít tanec ráda?
Tak v mém životě momentálně není žádná žena. V současné době mě obklopuje hned několik žen a s tím si zatím vystačím. Jsou to mé sestry a má matka. A na profesionální úrovni už víte, že přijedu s Ana Moralesovou, která je vynikajícím tanečníkem a skvělým přítelem.

Jaké máte plány a přání do dalších let?
V současné době jsem v procesu vytváření mého nejnovějšího projektu nazvaného Anonymous a bude představen v březnu 2019. Pak také jezdím různě po světě s představeními, které jsem nastudoval v minulosti. V krátkodobém horizontu plánuji tančit, tančit a zase tančit, dokud to mé tělo dovolí. Vzhledem k mé budoucnosti bych chtěl rozvinout svůj aspekt jako choreograf a režisér, abych mohl být vždy v tomto uměleckém světě co nejvíce aktivní, což je právě ono "flamenco". Spojit hudbu, pohyb, příběh. Zkrátka žít tancem.

Zarytý Klokan Ivan Trojan: Herecká i sportovní ikona aneb z divadelních prken rovnou do Ďolíčku