Jak to bylo se smrtí Jana Masaryka? Stopy vedou do Ruska, pády z okna jsou tam populární

Jan Masaryk byl po vzoru svého otce bytostným demokratem. Nutno dodat, že se nejednalo o ctnostného politika a člověka jednoduché povahy. Nepatřil k těm, kteří svůj život upínají pouze ke službě vlasti či nějaké ideologii. 

Miloval jazz, noční život, luxus, alkohol, ženy i drogy. Hýřivý Masaryk se také v minulosti klinicky léčil z depresí, které ho neopouštěly po celý zbytek jeho života. Právě tento psychologický podtext, který byl veřejně znám, se stal ideálním argumentačním faulem na pravdu. Ovšem v případě smrti Jana Masaryka nic není a vlastně ani nemůže být oficiální. Několik zavádějících důkazů, které podporují spíše teorii o cílené likvidaci, však existuje.

Komunisté mu nedali na výběr

Vzhledem k tomu, že se v roce 1945 jednalo o zkušeného státníka, bylo mu už tehdy jasné, kam poválečné Československo směřuje. Když jsme se pod tlakem Sovětského svazu nestali součástí Marschallova plánu, bylo Masarykovi vše nad rudé slunce jasné. „Z jednání se vracíme jako vazalové Sovětského svazu,” konstatoval smutně Masaryk. 

Muž, jehož hlas dodával z exilu ve Velké Británii odvahu okupované zemi, se smířil s vládou jedné strany. Věřil však, že by mohl i on sám přispět k budování mostu mezi Východem a Západem. Možná i proto se otevřeně nevzpíral stále silnějšímu Klementu Gottwaldovi. Za ticho po pěšině měl být údajně nastupujícím prezidentem po nemocném Edvardu Benešovi. 

K tomuto skoro až konspiračnímu plánu však nikdy nedošlo. Jan Masaryk zemřel 10. března 1948 po pádu ze své koupelny Černínského paláce, kde sídlilo ministerstvo zahraničí. Vítězný únor tak pravděpodobně smetl poslední velkou demokratickou překážku na politické scéně. 

Naivní vyjednavač

Demokratičtí politici včetně Jana Masaryka se mylně domnívali, že je možné s komunisty a Sovětským svazem jednat podle standardních diplomatických pravidel. Sověty vždy spíš popudil, což mohl být jeden z důvodů, proč se ho Kreml rozhodl zbavit. Každopádně Vítězný únor v roce 1948 jen potvrdil, že se jednalo o naivní představu a na nápravu a naději cokoliv zvrátit bylo už pozdě. Masaryk, který dlouhodobě trpěl jednou z forem schizofrenie, před tragickou smrtí upadl do těžké poúnorové deprese. Pohlcen výčitkami svědomí za to, že se vlastně i sám podílel na komunistickém puči, se uzavřel svému okolí. 

Vražda nebo sebevražda? 

V noci z 9. na 10. března se ze své ložnice v Černínském paláci odebral do koupelny, kde se nakonec odehrála doposud ne zcela vyjasněná událost, jež skončila jeho smrtí. Tělo Jana Masaryka bylo nalezeno na nádvoří Černínského paláce v nepřirozené pozici 2,9 metrů od zdi domu, ze kterého vypadnul ven. Na dochovaných a veřejně známých fotografiích je vidět hned několik drobných důkazů, které popírají, že by Masaryk skočil z okna dobrovolně. 

Velký nepořádek, rozházené věci a polštáře, které se dostaly až do koupelny, tak pochopitelně podporují teorii o cizím zavinění. Asi největším důkazem, který popírá tehdejší oficiální zprávu o sebevraždě, jsou i škrábance po celém těle. Podle posledního kriminalistického vyšetřování se také na základě měření biometriky vypočítalo, že není možné, že se Masarykovo tělo mohlo dostat do takové vzdálenosti od zdi skokem, ale že musel být z okna vyhozen. Podobnost s praktikami současného Ruska jen čistě náhodná?

Jasno do případu by mohly přinést ruské archivy, kde by se k této události mohly najít nějaké konkrétní informace, jež by mnohaletý nevyjasněný tragický konec Jana Masaryka pomohly odhalit. Podobná místa však budou možná i navěky očím historiků zcela uzavřena. Stejně tak pravda o smrti Jana Masaryka bude patřit k mlhavým místům našich moderních dějin. 

Zdroj: Historie.cs, pametnaroda.cz, irozhlas.cz

KAM DÁL: Emil Zátopek: Hrdina národa, nebo morální dno kvůli spolupráci s StB?