James Watt: člověk, který probudil průmyslovou revoluci. Parní stroj ale není tak docela jeho vynález
I slavní lidé, vynálezci a autoři světoznámých děl byli nebo jsou “jen” lidmi se svými radostmi i starostmi. Co trápilo a z čeho se mohl radovat právě člověk, bez jehož práce by možná byl dnes svět úplně jiný, než jaký jej známe?
Kdo byl James Watt? Možná si to pamatujeme ze školy, ale spíš už toho moc nevíme. Možná ještě vylovíme z paměti, že jde také o jednotku výkonu - a to už je dobré, protože si můžeme začít spojovat informace. A když k tomu přidáme ještě vynález parního stroje, dostaneme jasnější představu o velikosti a významu tohoto člověka.
Start průmyslové revoluce
Parní stroj, vynález Jamese Watta, je dnes již sice svým způsobem přežitý, to ale nic nemění na skutečnosti, že to byl právě on, kdo touto novinkou pomohl nastartovat průmyslovou revoluci, která nás dovedla až k dnešnímu životu a technologiím. Jak žil James Watt a jaká byla jeho cesta k práci, kterou ovlivnil doslova celý svět?
Neduživý chlapec
Když se malý James roku 1736 narodil do rodiny tesaře v Greenocku ve Skotsku, nevypadalo to s ním zprvu nijak slavně. I přesto měl ale ze všech dětí, které se do rodiny Wattů narodily, největší štěstí. Jeho dva mladší bratři a sestra zemřeli poměrně brzy, poslednímu Jamesovu bratrovi se stala osudnou cesta přes oceán, při níž zahynul ve věku kolem pouhých dvaceti let. Jamesovo špatné zdraví vyvolávalo oprávněné obavy, dokonce nemohl ani chodit do školy jako ostatní děti. Proto se o jeho vzdělávání starala matka. Na školní třídu a spolužáky si musel počkat až do svých čtrnácti let, ale tehdy se ukázalo, jak bravurně matka zvládla jeho domácí výuku. Ve škole patřil mezi výborné žáky, zvláště pak v technických předmětech, jako byla fyzika, ale i matematika či geometrie. Ostatně praktickou část těchto předmětů znal z otcovy truhlářské dílny, kde bylo nutné je denně využívat.
Život ale není vždy jen růžový, a tak mladý James Watt musel z finančních důvodů své rodiny zanechat studií a vstoupil do učení. Měl se stát optikem. Následně se věnoval různorodé práci, která jej ale neuspokojovala. Shodou šťastných náhod mu bylo umožněno vyjet čerpat nové zkušenosti do Londýna, odkud se ale právě kvůli svému chatrnému zdraví musel po roce vrátit zpět domů.
Osudové zaměstnání na univerzitě
Jedním z míst, kde později pracoval jako mechanik, byla univerzila v Glasgow. To bylo pro mladého zvídavého muže to pravé pole působnosti a hlavně vynikající místo pro konzultace s učenci. A pak nastala chvíle, kdy měl mechanik James Watt zprovoznit nefungující Newcomenův atmosférický stroj. Ano, byl to v podstatě parní stroj, jehož autorství je následně připisováno právě Wattovi. Jeho nespornou zásluhou byl ale tento stroj výrazně upraven a vylepšen, takže bylo možné začít jej využívat v běžném provozu výroby a dopravy. Šlo například o snížení potřeby paliva - tedy uhlí a další vylepšení. Nebylo to ale rozhodně jednoduché a už vůbec ne levné. Dokončit stroj tak, aby si jej mohl nechat patentovat, se Jamesi Wattovi podařilo jen s finanční pomocí Johna Roebucka, majitele železáren a yvnálezce, který jeho práci a nápadům bezmezně věřil.
Problémy s parním strojem
Ani to ale stále nestačilo k tomu, aby byl již patentovaný parní stroj vhodný pro průmyslovou výrobou a skutečně masové rozšíření. Takového stavu se podařilo dosáhnout až v roce 1776, kdy již Watt několik let spolupracoval s Matthewem Boultonem, který jej a jeho práci štědře financoval. Právě ve zmiňovaném roce tak mohli prodat první stroj, pracující na principu, který James Watt zdokonalil až do podoby, která nakonec zvítězila. Jak se ukázalo, peněz, investovaných do jeho vývoje, nebylo třeba litovat. Zakázky se jen hrnuly. Původní zařízení pro důlní průmysl tak velmi brzy začalo dostávat i jiná využití, jako byl železálenský průmysl, lihovary, vodárny nebo průmysl papírenský.
Vynalézal i v důchodu
Mohlo by se zdát, že měl James Watt “odpracováno”. Peníze už mu také nechyběly, ale on bez další práce nevydržel. Pustil se do dalších vynálezů, a tak se na světě objevila například první kopírka či vývěva. A aby byl ve fyzice pořádek, prosadil také zavedení jednotné mezinárodní soustavy jednotek.
Vynálezcovo štěstí
Tento bezesporu neobyčejně technicky nadaný člověk měl v životě velké štěstí v tom, že se jeho práci a jemu samotnému dostalo uznání ještě za jeho života. Známe přece tolik vizionářů, jejichž dílo je ve své době zavrhováno, ale o několik let nebo desetiletí později se naopak stane velmi populárním. James Watt si ale mohl užívat slávy a ocenění, které mu právem náležely. Získal například čestný doktorát na glassgowské univerzitě, stal se zahraničním spolupracovníkem pařížské Akademie věd. Lidé jeho práci obdivovali a oceňovali a on sám a jeho rodina rozhodně nežili v chudobě. Ženatý byl James Watt celkem dvakrát. Z prvního manželství se narodilo dokonce pět dětí, z druhého dvě, které se však nedožily dospělosti.
I když by si jistě ke stáří zasloužil odpočinek, James Watt pracoval téměř až do svého konce. Stále vynalézal, i když se uchýlil na statek na venkově, který si právě na stáří pořídil. Ani tady ale nebyl stále sám. Po celý život byl přátelský, měl nespočet přátel a známých, které dokázal bavit svým smyslem pro humor, kombinovaným s vysokou inteligencí. Zemřel 25. srpna roku 1819.
KAM DÁL: Smažený sýr je zkrátka česká klasika. I úžasný recept je možné ještě vylepšit.