Klášter, pochybný bar i milenci. To vše pomohlo Coco Chanel na samý vrchol slávy
Bez Coco Chanel by svět módy nikdy nebyl takový, jaký je. Věděli jste ale, že byznys s oblečením ovládla dívka ze sirotčince, která si v dětství měla hodně na co stěžovat? A kdyby se nepustila do šití, mohli jsme její jméno skloňovat vedle známých zpěvaček. I tomuto oboru se totiž v mládí věnovala. Osud ale chtěl, aby vzala do ruky tužku a stvořila ty nejelegantnější návrhy, jaké svět spatřil.
Jak by se odvíjel život a tvorba Coco Chanel, kdyby na své cestě životem nepotkala bohaté muže a nedokázala skvěle využít jejich obdivu a podpory? Kdo ví, možná bychom její jméno dnes vůbec neznali. Jenomže podnikavá dívka dobře věděla, co chce, a to se jí také podařilo, jak s pomocí prvního milence Étienna Balsana, který ji uvedl do bohaté společnosti, tak i dalšího přítele Arthura Capela, který se už podílel přímo na financování jejích obchodů s luxusní módou a doplňky.
Zručná švadlena Coco
Nic z toho by se patrně ikoně módního průmyslu nepovedlo bez jejího přičinění a dokonale zvládnutého řemesla. To se naučila v mládí v krejčovském salónu svojí tety, která ji vzala pod svoji ochranu. Coco se jí odvděčila učenlivostí a pečlivou prací, o které si brzy povídaly ženy široko daleko. Proč se o její budoucnost starala teta, a nikoliv rodiče? Mnozí slavní lidé, kteří ve svém oboru dosáhli dokonalosti, „přičichli“ ke svému řemeslu už právě díky svým rodičům. Coco Chanel to měla ale mnohem složitější. Na svět přišla v chudé rodině, navíc její maminka zemřela, když bylo budoucí světové návrhářce dvanáct let. Otec se v osudnou chvíli rozhodně nezachoval jako milující rodič, který by se o své napůl osiřelé děti pečlivě staral. Jednoduše zmizel a Coco (skutečným jménem Gabriela) a její sourozenci skončili v sirotčinci. Možná právě tam se rozhodla, že jednoho dne dobude svět. Podařilo se, ale cesta to byla hodně složitá.
Ze sirotčince do pochybného baru
Sirotčinec nebyl místem, kde by se děti měly dobře. Hlad a tvrdou výchovu jeptišek chovanci vydrželi většinou jen tak dlouho, jak nutně museli. Také Coco odešla ihned, jakmile to bylo možné. Raději se živila jako zpěvačka v pochybném baru plném opilých mužů, kteří si rozhodně nebrali žádné servítky, než by dál žila v klášterním ústavu. Jak se ale ukázalo, i přivýdělek v takovém podniku může dívce přinést štěstí. Právě tam si jí totiž všiml již zmiňovaný Étienne Balsan, dědic úspěšného obchodu s textilem. Zamiloval se do ní a brzy spolu žili jako spokojený pár. Étienne dokonce Coco půjčil celé patro svého domu v Paříži, aby si zde mohla s jeho finanční pomocí otevřít první kloboučnictví. Její cesta ke slávě právě odstartovala.
Firmu financoval milenec
Zvěsti o úchvatných modelech se rychle šířily a stejně rychle rostla její firma. V době největší slávy zaměstnávala návrhářka na tři a půl tisíce lidí. U toho už ale muž, který umožnil rozjezd její kariéry, nebyl. Neprozřetelně jí představil svého přítele Arthura Capela a pak už šlo všechno jinou cestou. Ti dva se do sebe bláznivě zamilovali, Coco nechala Étienna jeho osudu a odešla za aristokratem Arthurem.
Nešťastný konec velké lásky
Dlouhá léta šli životem bok po boku, on ji všemožně podporoval, ona podnikala a sklízela úspěchy. Manželé ale nebyli. Pak přišlo to, co v první třetině minulého století zákonitě přijít muselo – tak nerovný sňatek nemohla bohatá Arthurova rodina dopustit a on se musel oženit na úrovni. Coco to nesla hodně špatně, ale snažila se působit vyrovnaně. Všechno se změnilo až v okamžiku, kdy se její životní láska Arthur v roce 1919 zabil při automobilové havárii. Tehdy se rozhodla: Buď zemře také, nebo dokončí to, co společně začali. Zvolila druhou cestu.
Zúročila roky v klášteře
A právě v tu chvíli se jí kupodivu začaly hodit zkušenosti z klášterní výchovy. Zatímco ostatní značky se snažily zákaznice okouzlit barvami a složitými střihy, ona vsadila na černou a bílou a také na strohou jednoduchou elegantní krásu. Kdo by neznal „malé černé“? Byla to právě Coco Chanel, která zbourala všechna dosavadní pravidla, prosazovala pohodlí i eleganci zároveň a ženskou módu vtiskla do neodolatelně jednoduché elegance. Její hvězda stoupala až do vypuknutí druhé světové války a stala se nejobletovanější módní návrhářkou nejen ve své zemi.
Kolaborovala, nebo ne?
Lásku, která by jí nahradila jejího milovaného Arthura, už nikdy nepotkala. To ovšem neznamená, že by žila po zbytek života jako kdysi v klášteře. Dokonce se za války zapletla s německým důstojníkem Hansem Güntherem von Dincklage, což jí vyneslo po válce devět let víceméně dobrovolného vyhnanství pro podezření z kolaborace. Po svém návratu do Francie se v roce 1954 pustila znovu do podnikání a rozjeté obchody šly opět velmi dobře až do její smrti v roce 1971. To už byl hlavním návrhářem firmy Karl Lagerfeld a dobré jméno značky tak mohlo v klidu přežít.
Zdroj: France Today, The Denver Post, Chanel
KAM DÁL: Královna módy Hana Podolská přišla o podnik, o manžela i oba syny. Zbylý majetek dala cizí ženě.
