Královna módy Hana Podolská přišla o podnik, o manžela i oba syny. Zbylý majetek dala cizí ženě
Jméno Hany Podolské znal za první republiky každý, kdo se chtěl dostat mezi smetánku. Vyjít si totiž na nějakou společenskou událost v šatech z jejího salónu byla sázka na jistý úspěch. Jenomže život majitelky nejprestižnějšího krejčovského závodu u nás byl často dramatický a plný osobních tragédií...
Hana Podolská (původně Johanna Vošahlíková) se narodila do zajištěné rodiny architekta Františka Vošahlíka v roce 1880. Otec ale v pouhých čtyřiačtyřiceti letech zemřel a matka se musela o svoje děti postarat sama. Tak začala složitá, ale úspěšná cesta příští první dámy módy zdejších celebrit.
Musela do učení
Na nějaké vysoké vzdělání tak budoucí slavná podnikatelka nemohla ani pomýšlet, ale snad právě to ji nakonec vyneslo až na samý vrchol tehdejších módních žebříčků. Vyučila se švadlenou, ale protože byla z dětství zvyklá na jiný způsob života než běžní chudí lidé, snila o svém vlastním salónu, který by mohla řídit po svém. A pro svůj sen udělala všechno. Chodila do práce, šetřila a navíc po večerech šila doma tak, jak jí velelo srdce a fantazie. Brzy začaly po šatech od téhle šikovné mladé švadleny toužit ženy ze širokého okolí.
Spolehlivý manžel Viktor a další tragédie
Když se Johanna Vošahlíková v roce 1907 vdávala za akademického malíře a také fotografa Viktora Podolského, byla už dva roky podnikatelkou. Její závod byl ale stále v začátcích, a tak se hodila každá pomocná ruka. Manžel Viktor se ukázal být vynikajícím partnerem nejen pro život, ale také právě pro podnikání. Postupně se tak salón Hany Podolské stěhoval na stále lukrativnější a prestižnější místa, až za jejími službami začaly nakonec ženy chodit do Lucerny. To už byla matkou dvou synů, ale také bohužel vdovou. Do jejího života vstoupila další tragédie, a to tragická nehoda na lovu, při níž přišel její manžel o život. Hana Podolská zůstala se svými dětmi sama, stejně jako před lety její vlastní matka.
Rána do mateřského srdce
Aby ani toho nebylo málo, v roce 1935, devět let po smrti jejího muže, přišla neskutečná rána pro mateřské srdce Hany Podolské. Její starší syn Miloš náhle ochrnul, oslepl a brzy nato zemřel. Podnikatelce zbyl mladší syn Viktor, který se rozhodl pokračovat a pomáhat matce v podnikání. Do činnosti salónu byla zapojena i jeho žena, kterou poznal právě v módním salónu, kde původně pracovala jako kreslířka.
Podnikatelka, jaká se hned tak nevidí
Hana Podolská nebyla jenom šikovná švadlena s vizí, jak změnit módu první republiky. Byla to také excelentní podnikatelka se vším, co k tomu patří. Měla odvahu dělat věci jinak, zavádět novinky, překvapovat lidi. Stále si ale zachovávala lásku k samotnému řemeslu, osobně se věnovala zvláště váženějším zákaznicím. Patřily mezi ně například ženy z hereckých kruhů nebo manželky vysoce postavených mužů. Říkalo se ale, že se se stejnou péčí věnovala i ženám, u nichž bylo zřejmé, že jedny – co nejlevnější – šaty od Podolské jsou jejich splněným životním snem, nikoliv samozřejmostí.
Novinek se rozhodně nebála
Není tak divu, že módní salón Hany Podolské vůčihledě rostl a před začátkem druhé světové války už pro jednu z nejznámějších podnikatelek v republice pracovala víc než stovka stálých zaměstnanců a další si najímala jako brigádníky na přípravu větších akcí, jako byly módní přehlídky a podobně. Ostatně módní přehlídky, stejně jako vydávání katalogů nebo módních časopisů s fotografiemi novinek z tohoto světa zavedla u nás právě královna mezi všemi zdejšími švadlenami, Hana Podolská. Už před válkou tak rozhazovala svoje sítě i za hranicemi republiky a mohlo by se to jistě podařit, kdyby se nedostal k moci Hitler a s ním do Evropy nevtrhla také nacistická krutovláda.
Válku přečkala, komunisty ne
Její podnik přečkal i válku a dočkal se – i když s jistými potížemi – míru. Hana Podolská, stejně jako další tehdejší podnikatelé, ale nemohla tušit, jak blízko je likvidaci své celoživotní práce a úsilí – jak snadné bude pro nastupující vládnoucí stranu zničit všechno, čeho dosáhla. Přišel rok 1948 a s ním nejdříve národní správa podniku, který svým vlastním úsilím a soustavnou prací vybudovala. Ani to ale komunistům nestačilo, a tak brzy došlo na znárodnění. Hana Podolská „směla“ ve svém vlastním závodě pracovat jako běžná zaměstnankyně. Umíme si dnes představit, jak velké ponížení to pro takové lidi muselo být a jak složité jistě bylo se s novou situací vyrovnat? Před všemi, kteří se dokázali přes tuto ohromnou nespravedlnost a příkoří přenést, je třeba smeknout pomyslný klobouk.
Přišla i o druhého syna
Pro Hanu Podolskou navíc rok 1948 přinesl ještě mnohem větší trauma než jen to profesní. Její snacha, manželka syna Viktora, neunesla tíhu změn v republice a emigrovala do Spojených států amerických. Komunisté za to potrestali jejího syna vězením. Jakmile se znovu dostal na svobodu, vydal se za svojí ženou za oceán. Hana Podolská zůstala úplně sama a ke konci života se o ni starala jen pečovatelka, které také před svojí smrtí v roce 1972 odkázala veškerý zbylý majetek. Byl to smutný konec ženy, která vybudovala módní impérium…
Zdroje: podnikatel, mujrozhlas, wikipedie
KAM DÁL: Víc mrtvých a z jízdy na kole ruská ruleta, říká odborník. Hnutí ANO chce ohrozit životy cyklistů?
