Krutý ortel rodičů udělal z Rosemary Kennedy doživotního mrzáka: Sestru prezidenta donutili k lobotomii

Za sníženou inteligenci mohl zpackaný porod 

Rosemary Kennedy byla nádherná dívka, která mohla prožít spokojený a vcelku úspěšný život, kdyby nebylo zpackaného porodu, za kterým stojí porodní asistentka. Ve chvíli, kdy Rosemary přicházela na svět, dala porodní aisstentka rodičce povel, aby držela nohy u sebe i přesto, že se porod rozběhl na plné obrátky. Kvůli nedostatečnému přísunu kyslíku došlo k hypoxii, což zanechalo na Rosemary značné následky. 

Už odmala Rosemary vykazovala nižší intelekt než její sourozenci, kteří navštěvovali prestižní školy a řadili se mezi premianty. Příliš ambiciózní rodiče Joseph a Rose Kennedyovi poslali nejdříve Rosemary do speciální školy a doufali, že jejich dcera s IQ 70 nebude kolem sebe budit velký rozruch, aby nebylo poškozeno dobré jméno Kennedyů. 

Jenomže Rosemary nebyla prototyp dítěte, které by rádo sedělo v koutě a mlčelo. Právě naopak. Byla velmi živá a všude jí bylo plno. Problémy měla hlavně ve škole, protože pomaleji četla a některé souvislosti jí příliš nedocházely. 

V patnácti letech byla Rosemary umístěna do kláštera Svatého srdce v Providence na Rhode Islandu, kde jí byla věnována speciální péče. To však nestačilo..

Bujará puberta, která měla nedozírné následky 

Z malého a veselého dítěte se začala stávat slečna, která milovala společnosti a lidi, ale měla časté výkyvy nálad. Rosemary měla občasné výbuchy a byla holt divoké dítě. Začaly se opakovat její útěky, při kterých se ráda bavila ve společnosti lidí a alkoholu.

Rodinu čím dál tím více trápilo, jak se Rosemary chová, a obávali se, že by mohla poškodit dobré jméno. Vše vyvrcholilo tím, když se začalo o mladé a velmi krásné dívce proslýchat, že je promiskuitní. Když bylo Rosemary dvacet, tak se její otec Joseph začal strachovat, že by mohla otěhotnět, a tím by zničila těžce budovanou kariéru svých ostatních sourozenců. 

Lobotomie, zněl nekompromisní ortel 

Rodiče si nevěděli s Rosemary vůbec rady. Proto se nakonec rozhodli, že jejich dcera podstoupí lobotomii. Oba dva doufali, že zákrok zmírní její výbuchy nálad a vzteku. Jenomže operace se nepovedla a z Rosemary se stal doživotní mrzák. 

Kdysi půvabná a divoká dívka byla mentálně na úrovní dvouletého dítěte a nedokázala se sama najíst, vykonat potřeby a neustále potřebovala asistenci. Po nepovedené operaci rodiče svoji dceru poslali do ústavu. Vlastní matka neviděla Rosemary dvacet let a otec ji v ústavu až do své smrti nikdy nenavštívil. 

Před veřejností se rodina snažila zahladit stopy a neustále její absenci komentovali buď tím, že má moc práce nebo nemá ráda společnost lidí. 

Pravda vyšla najevo až poté, co byl zvolen prezidentem John F. Kennedy. Jeho sestra Eunica konečně promluvila a sdělila veřejnosti pravdu. Na její počest Eunica v roce 1968 založila Speciální olympijské hry a syn Bobbyho Kennedyho David řekl, že svého dědu za to, co jí udělal, celý život nenáviděl. 

Všechno mohlo být jinak

Dodnes ve vedou spekulace o tom, zda bylo postižení krásné Rosmary natolik vážné, aby musela podstoupit lobotomii. Podle některých totiž existují informace, že bez problému násobila, sčítala a četla. Tudíž musela mít IQ vyšší než 75. Z jejich deníku je také patrné, že Rosemary milovala společnost a lidi. 

Lobotomie udělala z nádherné slečny plné životního elánu doživotní trosku. Rosemary umírá v roce 2005 v ústavu zcela opuštěná. Naštěstí si vůbec neuvědomovala, jak hroznou vinu nesou její rodiče na tom, co z ní udělali..