Krutý Trockij likvidoval svoje odpůrce bez mrknutí oka. Stalin mu připravil ošklivý konec
Bolševik, marxista a revolucionář, Leninův spolupracovník a jedna z hlavních tváří Velké říjnové socialistické revoluce. To všechno a mnohem víc byl Lev Davidovič Bronštejn, kterého ještě ze školy známe jako Lva Trockého. Právě u něj platila stará zkušenost, že se člověk může z výsluní do nelibosti dostat během pár minut. Jestliže s Leninem byl jedna ruka, Stalin ho nemohl vystát – a tak ho prostě dal zavraždit.
Už Trockého rodné příjmení Bronštejn svědčí o jeho židovském původu. Narodil se na Ukrajině v roce 1879, a tak mu bylo v roce Velké říjnové socialistické revoluce, kterou spolu s Leninem připravoval, osmatřicet let. Přesně na den – narodil se totiž právě 7. listopadu 1879 (podle našeho, tedy gregoriánského, kalendáře).
Víc bojoval, než studoval
Politice a boji za lidská práva, jak tehdy věřil, se ale věnoval už od mládí, a to i přesto, že jeho rodina rozhodně netrpěla bídou. Svým vyšším cílům se dokonce věnoval s mnohem větší vervou než studiu vysoké školy, a tak není divu, že to netrvalo tak dlouho, než dostal sdělení o vyloučení. Ani to ale nebylo všechno. V roce 1902 jej carský režim, proti kterému se stavěl, nechal deportovat do vyhnanství na Sibiř. Právě tam se zrodil nápad změnit příjmení – z Bronštejna se stal Trockij, to proto, aby se mu z nedobrovolného domova lépe utíkalo. Podařilo se to.
Cesta k revoluci
Na svobodě si ale dlouho nepobyl. Po krátké návštěvě Londýna se vrátil do Ruska a tam mu nepomohlo ani nové jméno. Bronštejn nebo Trockij, putoval zpátky na Sibiř a ještě později po nevydařené petrohradské revoluci v roce 1905 pro změnu do vídeňského exilu. I tady se ale věnoval přípravě další revoluce, i když se svým budoucím soudruhem Leninem prozatím ještě rozhodně nesouhlasil, a jak bylo jeho zvykem, co si myslel, to také pěkně nahlas říkal. Rakušané se tvářili, jako by nic neviděli a neslyšeli, protože vidina svržení carského režimu a změny v Rusku se jim celkem zamlouvaly. A pak to přišlo – říjnová socialistická revoluce. (V listopadu si ji připomínáme kvůli rozdílu mezi juliánským kalendářem, který byl tehdy v Rusku používán, a tím gregoriánským, jenž je rozšířen dnes.)
Uspěchaná VŘSR
I když Lenina původně kritizoval, v říjnu roku 1917 si už rozuměli a povstání proti tehdejší takzvané „prozatímní vládě“ připravovali spolu. Lenin to sice podle Trockého hodně uspěchal, ale i tak se sám postavil do čela vznikající Rudé armády, aby spolu jako Rudé gardy zaútočili na Zimní palác. Převrat byl úspěšný a Rusko se vydalo na cestu, kterou si asi tamní lidé nepředstavovali.
Krutý a nesmlouvavý člověk
Kdo by si Trockého představoval jako lidského a chápajícího muže, nemohl by se víc mýlit. V rámci boje za spravedlnost (tu svoji), neváhal nechat popravit téměř kohokoliv, kdo by se mu postavil do cesty, nebo se to Trockému tak mohlo zdát. Dokonce stál i za nápadem nechat odzbrojit a postřílet československé legionáře. Byl tak krutý, že se dokonce znelíbil i mnoha lidem ve své vlastní straně. Jenomže postavit se proti němu bylo opravdu nebezpečné. Navíc se stával čím dál tím radikálnějším, dokonce ještě tvrdším zastáncem centrálního řízení veškerého života ve státě, než jakým byl samotný Lenin. Trockij se svým soudruhům prostě tak trochu vymkl z kontroly.
Trockij, nebo Stalin? Co by vlastně bylo horší?
Nikdo nežije věčně, a tak přišel i konec Lenina. Boj o moc se rozběhl na plný plyn a Trockij se ukázal jako hlavní soupeř mocichtivého Stalina. Narazili na sebe dva velcí bojovníci a po dlouhých a složitých peripetiích z tohoto soupeření vyšel vítězně strategičtěji jednající Stalin. Trockij se tak logicky dostal na samý vrchol seznamu nepohodlných a měl velké štěstí, že byl pouze vyhnán ze země. Jenomže ouha – většina států o něj nestála.
Nikdo o něj nestál
Útočiště našel jenom v Turecku, kam se na čas také uchýlil. Později se na chvíli objevil ve Francii a v Norsku, ale obě země si po krátké zkušenosti s tímhle revolucionářem svůj souhlas brzy rozmysleli. Jedinou možností tak pro Trockého zůstalo Mexiko. A protože nebylo na výběr, odjel právě tam. Psal se rok 1936 a sedmapadesátiletému nezkrotnému muži zbývaly pouhé čtyři roky života. To ale samozřejmě nemohl v té chvíli tušit.
Jeho jméno nemohl Stalin ani slyšet
I když už byl Trockij dávno ze Sovětského svazu pryč, jeho jméno bylo skloňováno ve všech pádech a jeho stoupenci, takzvaní trockisté, byli zatýkáni, obviňováni a odsuzováni k trestu smrti jako na běžícím páse. Smrti neunikl ani jeho syn. Trockij mezitím i z Mexika připravoval dokonce tribunál, který měl odsoudit Stalina. Jednoduše provokoval, jak jen to bylo možné.
Agenti NKVD se trefili
Aby toho neměl zanícený revolucionář málo, přidělal si další problémy románkem s manželkou svého dobrodince, malíře Deiga Rivery, který jej nechal bydlet ve svém domě. Vyhazov na sebe nenechal dlouho čekat. Rivera udělal určitě dobře, protože se v té době už schylovalo k atentátu na odpůrce sovětského vůdce. Agenti NKVD pomalu, ale jistě stahovali smyčku, až se 20. srpna roku 1940 dostali do domu, ve kterém bydlel, a úderem cepínem do hlavy ho jeden z nich, španělský komunista Ramón Mercader, zranil natolik, že na následky útoku nakonec zemřel. Zatímco Trockij za svoji tvrdohlavost a bojovnost zaplatil vlastním životem, Stalin si svoji moc užíval plnými doušky ještě následujících třináct let. A „jeho“ lid bohužel také…
Zdroj: wikipedie, Česká televize, History channel, BBC
KAM DÁL: Rusové mají vraždění v krvi. Masakr desítek tisíc lidí vymyslel Berija, posvětil ho Stalin.
