Legendární Bulat Okudžava. Dostal se i na poštovní známku
Vybočoval z řady, což v Sovětském svazu nebylo nikdy moc in, Češi jeho písně vnímali jako protestsongy. Přesto ho komunistický režim překvapivě nechal vyniknout. Když rozparádil kytaru a přidal pár svých veršů, měl vždy zaručený plný sál. Sám zhodnotil svoji autorskou tvorbu slovy: „Síla výpovědi písničkářského, takzvaného protestního žánru se začala drobit.“
Zpíval a hrál na kytaru po celém Sovětském svazu. Posluchače si získal hlavně proto, že prezentoval něco nového, co tu doposud nebylo. Lidi si podmanil jednoduchostí své poezie a hudby. A byl v tom dobrý.
Oblíbené téma – láska
Nejhezčí písně a básně byly ty s milostnou zápletkou. Lásku nezobrazuje doslovně ani konkrétně, ale znamená pro něj naději v beznadějném světě. Když zpíval a hrál, bylo to velmi věrohodné, ačkoliv muzicíroval tiše a skromně. Jeho láska byla nostalgická a půvabná. V jeho písních zaznívaly slovanské kořeny oproštěné od komunistických iluzí.
Celá jeho umělecká sláva začala docela nevinně. Zaměstnání v nakladatelství Mladá Garda jej motivovalo k napsání autobiografické zpovědi Ahoj, študente. Tento debut zaznamenal velký úspěch a mladík se rázem ocitl pod tlakem, kdy se od něho očekávalo něco víc. Imponovala mu hudba, a jelikož oprášil kytaru a autorské básničky se hromadily, zrodila se Okudžavova autorská píseň.
Válka a zase válka
Dětství a mládí mu „osladila“ válka, ze které ve své budoucí tvorbě mnoho čerpal. Již jako sedmnáctiletý mladíček musel mašírovat do boje a modlit se o přežití. Ve svých textech líčí pravdivé dojmy a zážitky ze života na frontě. Právě první novela Ahoj, študente dokumentuje zážitky mladého vojáka. Sám svoji prvotinu ohodnotil slovy „smutná povídka o mých smutných učitelských koncích“. Byl nakonec rád, že přežil, ale v jeho písních je navždy pohřbena bolest a strach z války.
Písničkář měl tu moc napsat v několika řádcích vše. V jeho písních jsou vyjádřené jeho názory, rozhořčení, něha, nechuť a láska. „Sází na jejich silný emotivní účin a předstupuje s nimi před posluchače, aby je předzpíval obyčejným komorním hlasem za doprovodu nenápadné kytary,“ vysvětluje František Novotný v knize Víc než jen hlas.
Zdroje: autorský článek spolu s dalšími zdroji (B. Okudžava: Kapela naděje, F. Novotný: Víc než jen hlas)
KAM DÁL: Petr Novák: Smutný klaun a skvělý zpěvák. Jeho Náhrobní kámen nebo Hvězdičko blýskavá budou hity už napořád.
