Legendární herečka Věra Tichánková: Tragická ztráta vnučky, ale také krásné manželství ve třech
První rande si dali v cirkuse a Věra Tichánková tomu moc šancí nedávala. Dokonce ani ve chvíli, kdy se s Janem Skopečkem brali. Pak spolu ale zůstali neuvěřitelných 64 let. Milovali se tak, jak se jen muž se ženou milovat mohou. Přesto jim osud do cesty přichystal celou řadu momentů, na které nikdy nemohli zapomenout.
Během druhé světové války prožila celou řadu dramatických událostí. Snad i proto se pak Věra Tichánková snažila brát věci s nadhledem a humorem. I v tomto ohledu měla mnoho společného se svým celoživotním partnerem, hercem Janem Skopečkem.
Ten byl během války totálně nasazen v pražské Waltrovce, což byla továrna na letecké motory. Pak se ale dozvěděl, že jeho maminka je židovka. Musel nosit žlutou hvězdu a v roce 1943 následoval transport do koncentračního tábora. Příšernou cestu vlakem devatenáctiletý mladík málem nepřežil, dostal horečku a vypadalo to s ním zle. S oblibou pak vzpomínal, že mu život zachránil postarší muž, kterým nebyl nikdo jiný než Oldřich Nový.
Přišel a už nikdy neodešel
Není se čemu divit, že se po válce snažil užívat si života. Když ho potkala Tichánková, nadšením z něj neskákala, protože prý nic nebral vážně. Když si však spolu zahráli v představení Hrátky s čerty, najednou herečka zjistila, že ji ten bohém dost přitahuje. „Získal si mě svým humorem. Já se jen smála a smála,“ popisovala o mnoho let později Tichánková.
Pozval ji na rande do cirkusu, ale asi jim bylo souzeno, že ani toto nebylo jen tak. Během představení totiž přišla obrovská bouřka, která stan málem odnesla. Zamilovaný pár došel k ní domů. „Chopil jsem se příležitosti a už jsem nikdy neodešel,“ vyprávěl s humorem sobě vlastním Skopeček. Brali se ještě před jeho vojnou, což byla podle mnoha vyprávění hlavně hercova zásluha, ona by asi raději počkala, než se vrátí.
Tchyně nebyla problém
Buď jak buď, v září 1949 si na Staroměstské radnici v Praze řekli slavnostní „ano“ a možná sami netušili, že je to opravdu na celý život. Nikoho nepřekvapilo, že se nekonala žádná bujará oslava, ani jeden na to moc nebyl. Ještě v ten samý ten oba odjeli s divadlem na zájezdní představení. Byli s lidmi, se kterými se cítili nejlépe.
Ostatně Tichánková v jednom rozhovoru prohlásila: „Většinu života jsme prožili ve třech. My dva a divadlo.“ No, vlastně jich bylo víc. Když se jim totiž narodila dcera Marie, které nikdo neřekl jinak než Madla, nastěhovala se k nim do bytu Skopečkova tchyně. Nikdy mu to ale nedělalo problém, všichni spolu skvěle vycházeli.
Nádor neobjevili včas
Bylo jim spolu skvěle, všichni to věděli. Přesto si prošli obrovskou tragédií. Jejich dcera se na Barrandově vyučila maskérkou, na francouzském velvyslanectví však poznala toho pravého muže a odstěhovala se na jih Evropy. Narodila se jí dcera Natálie, o kterou se Skopeček s Tichánkovou chvíli starali, než se Madla ve Francii zabydlela a usadila.
Holčičku milovali, ona za nimi jezdila na návštěvy, jak to jen šlo. O to strašnější bylo, když jako mladá zemřela na mozkový nádor, na který lékaři bohužel nepřišli včas. Nikdy se z toho úplně nevzpamatovali. Oba však zůstali věrni divadlu, hráli, i když byli dávno v důchodu. Tichánková trpěla cukrovkou, později dostala těžký zápal plic. Skopeček už neměl dost sil, aby se o ni staral. Nakonec do hereckého nebe odešla o šest let dřív než on.
Zdroje: redakce, idnes.cz, blesk.cz, csfd.cz, ceskatelevize.cz
KAM DÁL: Soukromý život Karla Högera: Vzdoroval nacistům, ale fanynkám neodolal. Jeho ženy to neměly lehké.
