Legendární Jody Scheckter: Mistr světa F1 se vrátil do Monzy po 40 letech jako úspěšný zemědělec

Byl to zázračný chlapec. V Grand Prix F1 debutoval hned v roce 1972, kdy se upsal McLarenu a už o rok dostal Jody Scheckter od stáje nabídku na více startů v šampionátu. V této sezoně se však "proslavil" hlavně jako viník hromadné kolize při Velké ceně Velké Británie v Silverstone. Na studených pneumatikách chtěl již koncem prvního kola za každou cenu předjet svého týmového kolegu a mentora Dennyho "Beara" Hulmeho.

Jenže Scheckter při tom šel do hodin a o jeho vůz se na rovince roztříštily monoposty v hodnotě několika milionů. Hulmeho mladý kolega (proto se mu říkalo "Baby-Bear") si již před tím poštval smetánku Formule 1 proti sobě‚ když totiž v Le Csatelletu coby nováček drze vedl Velkou cenu před Petersonem a Fittipaldim. Brazilský mistr světa byl nakonec greenhornovým obranným stylem tak vynervován, že do Jodyho vozu jednoduše naboural...

Ferrari bylo skvělým krokem

Ve Formuli 1 rozhodně neměl pouze přátele, přesto si ho Ken Tyrrell pro rok 1974 vzal do svého týmu jako náhradu za Jackieho Stewarta. Scheckter nezklamal. Vyhrál dvě Velké ceny a až do posledního závodu bojoval o titul mistra světa. Roku 1975 přidal sice jen jedno vítězství – bylo ale o to sladší: triumfoval před svým publikem v Kyalami. Sezonu 1976 pak  „přežil“ v nemilovaném šestikolovém Tyrrellu P34 a bylo z toho jediné vítězství. 

Poté se dal za velké peníze dohromady s kanadským milionářem narozeným v Rakousku Walterem Wolfem, pro kterého zcela senzačně vyhrál tři závody a získal za Laudou titul vicemistra světa. Ale už během sezony 1978 se domluvil s Enzo Ferrarim, že za něj od sezony 1979 nastoupí. Věděl, že se bude jednat o jeho rozhodující a poslední štaci a šanci stát se světovým šampionem. Stalo se přesně před čtyřiceti lety v Monze a my jsme byli u toho, když se Jody do Itálie vrátil. Ale pěkně postupně.

Proměna v absolutního profíka

Sezona 1979 nebyla pro jihoafrického továrního pilota Ferrari právě jednoduchá. Začátkem roku neměl geniální konstruktér Mauro Forghieri svůj první "wing-car" Ferrari T4 ještě hotov a jeho jezdci Scheckter a Gilles Villeneuve museli první dva závody absolvovat na starém typu T3. Pro Jodyho skončil debut za Scuderii v Buenos Aires bolestivě. Při nehodě v prvním kole si poranil zápěstí a do re-startu závodu na radu lékaře nenastoupil.

Ale pozor. Tím bychom byli u jednoho z tajemství pozdějšího zisku titulu. Jody už dávno nebyl bezohledným divochem. Stal se z něj spolehlivý profík, který věděl, co může z daného vozu vyždímat a co ne. Argentina byla jediným závodem celé sezony, ve kterém nedojel do cíle.

Úvod sezony naprosto ovládly vozy Ligier a když v březnu Forgieri svým jezdcům konečně nabídl nový dvanáctiválec T4, neznamenalo to zlepšení Scheckterovy pozice v týmu. Jak v Kyalami, tak i v Long Beach totiž triumfoval jeho největší soupeř - vlastní kolega Villeneuve. Jody však pilně sbíral body a jeho velký den nastal 13. května v Zolderu, kde vyhrál za Ferrari první závod. Poté stylem start-cíl naprosto ovládl monackou Grand Prix a vyšvihl se tak do čela šampionátu. I když se pak začaly prosazovat nové monoposty Williams-Ford, znamenaly další Scheckterovy spolehlivé dojezdy na bodech zisk mistrovského titulu před fantastickým publikem v Monze. 

Triumf v milované Monze

Ten den, 9. září 1979, bylo na italském okruhu v Monze všechno připraveno k velkému dramatu. A starý Commendatore nešetřil. V Autodromo Nazionale měli jak Scheckter, tak i Villeneuve k dispozici dva vozy T4. Jeden s vně a jeden s uvnitř umístěnými brzdami vzadu. Další "muletta" stála v případě potřeby připravené v nedalekém Maranellu.

Desetitisíce fandů tehdy stanovalo, tábořilo a stavělo své konstrukčně nedokonalé, ilegální a ohromné "tribuny z lešení" již od úterka kolem trati. Tohle představení prostě muselo skončit národním triumfem! V kvalifikaci sice byly oba přeplňované Renaulty Joubouilleho a Arnouxe před Scheckterem, všichni ale znali latentní nespolehlivost francouzských "státních vozíků" a nedělaly proto Italům starosti.

V neděli pak Scheckterovo Ferrari T4 před pološílenými ochozy převzalo hned po startu první místo. Ve druhém kole se sice drzý René Arnoux opovážil posunout Jodyho za sebe, po dalších 14 kolech letu po superrychlé trati ovšem jeho turbo zachroptělo a vydechlo naposledy. Od té chvíle si Scheckter s poslušným sekundantem Villeneuvem za zády jel pro titul. V cíli si Jody po padesáti kolech nechal honem pogratulovat a raději se klidil. Desetitisíce fandů totiž zapavily trať a zčásti i paddock. Na uzdě je při tom držely jen desítky "Green Barrets", jejichž psi už ovšem na vodítkách nebyli. Proto se odehrály nepěkné scény plné násilí a výsledkem bylo mnoho pokousaných lidí. Tak se prostě slavilo v Itálii...

Od formule až po velkou farmu

„Tenkrát jsme u Ferrari byli celou sezonu pod neuvěřitelným tlakem. Že to nakonec klaplo právě v Monze, znamenalo pro nás všechny ohromou úlevou,“ vzpomínal dnes devětašedesátiletý Scheckter, kterého jsme po 40 letech od jeho velkého vítězství potkali právě na autodromu v Monze. Po boku mu při tom stál syn Tomas (dříve jezdil s Tomášem Engem F3000 a Indianapolis). Nechyběl stále ještě vitální Ing. Mauro Forgieri a tři z mechaniků Scuderie z roku 1979.

Ovšem pozor, "Baby-Bearova" osobní přítomnost na sportovních podnicích není vůbec samozřejmostí. Jody totiž po neslané-nemastné sezoně 1980 závodění nechal. Na rozdíl k Mossovi, Stewartovi, Laudovi nebo Rosbergovi prostě už řev motorů k šťastnému životu nepotřeboval. Na dekádu zmizel v USA, kde vybudoval velmi úspěšnou firmu vyrábějící vojenské simulátory. Tu pak prodal a přesunul se do Anglie, kde se vrhl na biologické farmaření!

Toto hospodářství mělo nejdříve sloužit jen k jeho vlastní radosti a obživě, vyvinulo se ale v Laverstoke Park Farmu, moderní agrohospodářský podnik s více než 150 zaměstnanci: „Když jsme zabili krávu, tak jsme týdny měli jen hovězí. Mojí Clair a našim čtyřem dětem to brzy šlo na nervy, tak jsme naše produkty začínali regionálně prodávat.“

Nic nedělá napůl

Ale nebyl by to Jody, kdyby se spokojil jen s polovičatostmi: „Vyrábíme pouze zdravé a chutné potraviny. K tomu potřebujeme zdravé prostředí a pokud možno pomalý růst rostlin a zvířat. V jediné hrsti hlíny žije více organismů, než je na světě lidí. Pomáhám její kvalitě správnými bakteriemi a houbam. Předčím tím i mnohé biologické a biodynamické přírodní principy. Nechci při tom být jen jedním z mnoha, ale tak jako ve sportu ten nejlepší!“

Laverstoke Park dnes patří k vzorným podnikům svého druhu. Žijí v něm tisíce zvířat, vyrábí a prodává nejen maso, mléko, ovoce, zeleninu, ale v poslední době i kompost, uzeniny, sýry, víno a dokonce zmrzlinu. „Už se o to všechno ani nestačím sám starat,“ rekapituluje Jody.

Nabídce na jízdu ve Ferrari T4 neodolal

Ve světě závodních vozů se v posledních třiceti letech objevoval jen sporadicky. Několikrát si vyzkoušel starší monopost při historickém meetingu v Goodwoodu, jinak ale žije v naprostém ústraní.

Nabídce projet se po takové době po Monze ve Ferrari T4 ale "Baby Bear" neodolal: „Jsem teď obyčejný sedlák, je to tu pro mne opravdu něco zvláštního. Ten blázinec kolem mé osoby beru jako velkou poctu a myslím, že jednou za čtyřicet let se to dá vydržet. Pořádně jsem se na tuto příležitost připravil. Vůz totiž patří do mé sbírky a nechal jsem ho v Itálii od tehdejších mechaniků pořádně překontrolovat.“

Na trať vyjel vždy na několik kol v pátek, v sobotu i v neděli, přičemž se jistě nechtěl ztrapnit: „To auto už jsem nějaký čas neřídil a i trati se dostalo od roku 1979 několika změn. Musím se tedy plně soustředit.“ Scheckter se přitom nevytasil jen s originálním vozem, ale i se svou starou balaclavou a původními oranžovými rukavicemi Simpson.  

Stačil by jen Jody

Dobrá, Jody "Baby Bear" Scheckter nikdy neměl a nemá v očích tifosi takový status jako Niki Lauda, který pro ně "vstal z mrtvých". Nebo dokonce jako božský Gilles Villeneuve, který s trochou nadsázky pro Ferrariho obětoval život. Přesto byl jeho návrat do Monzy desetitisíci fanoušky na ochozech bouřlivě vítán.

No, a našli se i tací, pro které byla Jihoafričanova demonstrační jízda jednoznačně zářivým vrcholem celého víkendu. Autor tohoto článku bez mučení přiznává, že by na Autodromo Nazionale jel, i kdyby byl Jody jediným bodem víkendu. Vidět ho ještě jednou jet v jeho mistrovské "bella macchina" na okruhu, kde se stal šampionem, prostě stojí za to...