Lidé mohou nakupovat dobře, nebo levně, říká Ivan Pavlíček

Proč zrovna dveře?

Se společníkem jsme těsně před revolucí začali s výrobou elektronických zařízení. Tou dobou se hodně vykrádalo. Společník se vracel z dovolené, někde u Brna slyšel zprávu o tom, jak hrozně moc se vykrádá, celou cestu byl ve stresu, bál se, jak to bude vypadat doma, ale všechno bylo v pořádku. To byl impuls, kdy začal říkat, že už ani na tu dovolenou nemůže jet v klidu. A tak jsme si řekli, že bychom nápad, jak zabezpečit byt, měli rozvinout. Vymysleli jsme zesílení dveří, model se jmenuje Next SD 3, který vyrábíme do dneška. Jde o zesílení dveří, nemusíte je tedy měnit. V té samé době přišel kamarád s tím, že v Běchovicích pronajímají údržbářskou halu. Šli jsme do toho, zdědili jsme s halou dva dělníky, navíc jsme oba ještě pracovali v Biotechnologickém ústavu Univerzity Karlovy jako vědečtí pracovníci.

Chybí vám původní povolání?

Chvilku mi chybělo, ale v molekulární genetice je tak překotný vývoj, že už bych zpátky nenaskočil. Skoro bych znovu musel do školy, sleduju to jen tak populárně naučným způsobem.

Cesta Nextu?

Šlo o intuitivní záležitost, měli jsme výrobek a byla snaha dělat ho jinak. Nakonec přišla náhoda, potkal jsem kamaráda z vojny, který hned po vojně emigroval za tatínkem do Ameriky. Tenkrát mi vyprávěl, jak mu v newyorském bytě měnili koberec. U nás žádná podobná služba neexistovala, aby vám někdo přišel vyměnit koberec. Já jsem na to koukal jako na ufo a potom mi došlo, že chceme dělat přesně takhle dobrou službu. Zavedli jsme standardy, které tenkrát nebyly. Naši zaměstnanci přijdou, nainstalují dveře, vyluxují, uklidí, vyčistí skla, odvezou odpad. Lidi poměrně nadchlo, že služba existuje.

Jaké nepříjemnosti vás potkaly?

První nepříjemností byl pád H-systemu a několika stavebních firem. Nikdo to moc neřešil a my v projektu měli hodně dveří, a tím i peněz. Navíc jsme v té době spolupracovali s velkou italskou firmou. To byly dveře, které tak „jako byly naše a nebyly naše.“ Bylo jich hodně za opravdu hodně milionů. Na konci Klausovy vlády jsme neměli snadnou situaci. Potom přišla levicová vláda, které ne že bych fandil, ale prostředí divokého Východu se začalo měnit a firmy firmám začaly platit.

Druhou nepříjemností byly povodně roku 2002. Měli jsme ve firmě tři metry vody. Navíc v Pobřežní na Florenci byly centrální sklady, kde leželo zboží připravené na příští týdny k expedici. To za týden shnilo. V době povodní jsme přijeli jsme do prvního patra Nextu lodí. Dovnitř se pořádně dostat nedalo, nic nešlo zachránit. Alespoň jsme v prvním patře zabezpečili počítače. Později opadla voda a nám ze stropů visely dvoumetrové krápníky plísně. Pojišťovna tenkrát nic nevyplatila. To byla největší katastrofa, šlo o 6-7 milionů v době, kdy jsme je neměli. Přinutilo nás to udělat rázné kroky a opatření, ať už šlo o výrobu nebo cokoli jiného. Zaměstnanci nás hodně podrželi, akceptovali dočasné snížení mezd, udělali jsme restrukturalizace. Přestěhovali jsme firmu z Běchovic do Čakovic, změnili banku, naše banka nás nepodržela. Změnili jsme i spoustu dodavatelů a hodně věcí začali vyrábět sami. Během půl roku jsme vydělali na ztrátu vlastně díky těmto rázným krokům.

Třetí nepříjemnost nastala, když nás manažer připravil o hodně zakázek a peněz a nám nastala škoda srovnatelná s povodní.

První dveře lidé chtějí dodneška, proč?

První model, SD3, má určité technické výhody. Jde nainstalovat prakticky všude, což ne vždycky jde. Lidé kolikrát mají podhledy, poličky, skříňky. Tyto dveře jdou namontovat kamkoli, z chodby se nemění pohled na dveře a lidé mají pocit, že je to zabezpečení nenápadné. Takže jsou to dveře pro lidi, kteří mají pocit, že díky nim zůstanou nenápadní. Původní dveře se vlastně jenom zesílí, přidá se bezpečnostní kotvení a podobně. Navíc děláme i dvoukřídlé provedení. Touto dobou nabízíme ještě zabezpečení oken a elektronické zabezpečení. Je dobré mít další aktivní ochranu, která dá uživateli vědět v případě, kdy se něco děje, pokud je například dlouhodobě pryč.

Co normy a konkurence?

Musíme dodržovat spoustu norem, bezpečnostní, protihlukové, protipožární, nikde nesmí profukovat - jsou to miliony za testování a certifikaci krát počet typů dveří. Je jasné, proč to některé firmy nedělají - mají jeden certifikát ke všem dveřím. Normální uživatel to nepozná. Jsou to podvodníci na trhu, kteří tímto způsobem ušetří miliony. Trh není důvěryhodný, lidi se naučili orientovat dle toho, zda nakoupí levně, nebo dobře.