Lucie Zedníčková: Planetu máme půjčenou, není to náš monopol ani majetek
Herečka Lucie Zedníčková se přestěhovala na venkov, který splňuje její ideální představu o bydlení. Má ráda život v přírodě, les, těší ji vyjít za domek a být venku v zeleni, na trávě, na zahradě. Pěstuje běžnou zeleninu, má skleník plný rajčat, paprik a okurek. Zkrátka na jakoukoli zeleninu pomyslíte, tu u ní na zahradě najdete.
Lucie, těžko uvěřit, nevidět vás takto na vlastní oči. Ruce od hlíny, žádný kostýmek ani supermoderní účes. Jak to?
Baví mě hrabat se v hlíně. A taky to, jak lidé na venkově skoro všechno zužitkují. Soused nám dá vajíčka a my mu vracíme skořápky. Příroda tady má takový ten koloběh. Když něco shnije, nevyhazujeme, ale zahrabu do země, protože je to k něčemu dobré. Strašně mě fascinuje, jak to funguje.
Co konkrétně?
Třeba to, že zasadím semínko a ono z toho vyroste něco užitečného. Ještě se spoustu věcí učím, ale hrozně mě to fascinuje. Je to vlastně takový můj koníček. Snažím se zpátky naučit to, o co nás civilizace připravila, na co naše generace žijící ve městech už zapomněla.
Vy prý zasadíte každou pecku z ovoce, které sníte. Dokonce i z exotického. Je to pravda?
Možná ne úplně každou pecku, ale s tou exotikou je to pravda. Známí si ze mě utahují, že nevypěstuji to, co je běžné, ale musím mít vždy něco extra.
Kde se ve vás tato láska k přírodě vzala?
Vždycky, i když jsem bydlela v bytě, jsem měla k dispozici zahradu. Třeba na chalupě u našich. Od dětství mě bavilo různě experimentovat, pěstovala jsem kaktusy, kytičky. Pěstování zeleně mě vždycky přitahovalo. Kdysi jsme měli půdní byt, ve kterém sice bylo v létě příšerné horko, ale na druhou stranu se tam dařilo exotickým rostlinám. Po celém bytě se nám táhly liány. Dokonce jsem vypěstovala tahitskou vanilku!“
- herečka a moderátorka
- od osmi let jejího věku je jejím otčímem herec Pavel Zedníček
- se svým bývalým manželem Vítem Pokorným má dvě děti, dceru Amelii a syna Mikuláše
Jste také známá tím, že se zajímáte o ekologii. Pro přírodu je teď docela dobré období, že?
Nedávno jsem se tak zamyslela nad obdobím, které teď všichni prožíváme – myslím tím koronavirus. Jsem zvyklá na všem špatném hledat i něco dobrého. A v tomto případě se ukázalo, že tím, jak lidi necestovali do práce auty, omezila se vlastně veškerá doprava - včetně té letecké, továrny byly zavřené a spoustu škodlivin, které kvůli vymoženostem civilizace jdou do ovzduší, najednou nikdo nevypouštěl. Vlastně to má pozitivní efekt na očištění naší planety.
Druhá strana mince ale je, že lidé přicházejí o práci. Pokud se nepletu, týkalo se to i vás...
Ano, to je druhý efekt. Opravdu jsem na čas o práci přišla a musela jsem začít šetřit. Najednou jsem musela opravdu přemýšlet nad každou vyhozenou věcí, nad tím, jak hospodařím. Je mi líto se něčeho jen tak zbavovat, přemýšlím, jak cokoli zužitkovat.
S tou ekologií souvisí i skutečnost, že jste letos v porotě MFF EKOFILM. Bylo to snadné rozhodování?
Určitě ano. Jsem ráda, že jsem tuto možnost dostala. Šířit informace o tom, proč je nutné chránit naší planetu nebo jak se k přírodě chovat, má smysl. Chtěla bych, aby si lidé uvědomili, že pečovat o naší planetu, o přírodu a chránit ji, je pro lidstvo nesmírně důležité. Jsme přece součástí přírody! Když vyhodíme někde nějakou plechovku nebo nějaký odpad do moře, ošklivě se nám to vrátí. Mě by nikdy nenapadlo se takhle chovat.
Vedla jste k lásce k přírodě i své děti?
Rozhodně! Planetu přece máme půjčenou, jsme tady na návštěvě a sdílíme ji se všemi bytostmi. To není jen náš monopol - a už vůbec ne náš majetek. Jaké připravujeme prostředí našim dětem? Kolik už vyhynulo zvířat kvůli naší bezohlednosti. A to není jedno. Biologický řetězec na sebe přeci navazuje. Naruší se rovnováha a ve finále to stejně odneseme my, lidi. Málokdo si asi uvědomuje, jak strašná katastrofa by přišla, kdyby vyhynuly včely. Tohle by se mělo ve škole učit. Děti by měly odmalička poznávat, co naší planetě svědčí – a jak se k ní chovat.
KAM DÁL: Díky čarověníkům vznikají ve vaší zahrádce krásné jehličnany.
