Marcela Březinová: Ve zpěvu jde o energii a vřelost. Dělat to, co člověka baví, je největší štěstí v životě
Zpěvačka Marcela Březinová se na hudební scéně pohybuje již více než čtyřicet let. Přesto ji hudba a zpěv stále naplňují a svoji profesi miluje. Kromě zpěvu se ale věnuje také charitativním projektům. Potkali jsme se na Adventním setkání v novém domově pro seniory Dvůr Karlov v malé obci Horky na samé hranici Středočeského kraje a Vysočiny, jemuž jste se v létě stala kmotrou.
Co vás sem přivedlo?
Můžeme také říci, že jsem jakousi spřízněnou duší tohoto domova. Svět je zkrátka malý, a tak jsem se o projektu Dvůr Karlov dozvěděla díky známým, paní ředitelce a její sestře… Téma pomoci seniorům je mi velmi blízké, protože si myslím, že se na staré lidi dnes všeobecně zapomíná.
Dříve tomu tak nebylo?
V minulosti žily rodiny společně na statku - senioři se svými dětmi - a fungovalo to tak, že se o sebe vzájemně starali. Připadá mi úžasné, že si paní ředitelka tohoto zařízení splnila svůj sen a dala mnoha seniorům nový důstojný domov. I když jeho vznik byl hlavně finančně hodně dramatický, vše se nakonec podařilo.
Plánujete tedy i do budoucna další aktivity v domově nebo i v jiných podobných oblastech?
Já jsem autorkou několika dalších projektů. Jeden z nich se jmenuje Veselé zpívání, a tam se věnuji malým dětem. To jsou až neskutečně otevřené duše a velmi mě nabíjejí. Potom mám další projekt, kdy si s nimi tančím - a tady hraje velkou roli uvolnění. Zkrátka si hrajeme - je důležité umět si hrát. Mimo to mám i další program, nazvaný Dýchánek duše, a ten je pro změnu určen maminkám. Je k neuvěření, kolik maminek se bojí svým dětem zpívat, protože jim někdy někdo řekl, že to neumí. Lidé, kteří takovou větu vypustí z úst, si vůbec neuvědomují, jaký blok mohou druhému vytvořit a jaké to může mít následky. Zpívání přitom vůbec není o tom, jestli to umíte nebo ne, ve zpěvu jde o energii, o vřelost… Neumím pochopit a ani nechci připustit, že se někdo bojí zpívat dětem. Proto se snažím tyhle podivné mýty bořit.
Zpěv tedy může propojit rodiče s dětmi?
Určitě ano - a kromě toho je to společně strávený čas a to je velice důležité. Často bohužel vidíme, že se maminky nevěnují svým dětem a místo toho jim koupí mobil. To má strašné následky… Mobil je samozřejmě dobrý třeba na zprávu, že dítě přišlo na kroužek a je v pořádku nebo kdyby se dostalo do problémů, ale ne jako náplň času, který mohou děti trávit venku v přírodě, v lese, s kamarády nebo s rodiči. Nesmí se z toho zkrátka stát náhrada společenského kontaktu.
Je vidět, že máte v této oblasti bohaté zkušenosti…
Ano, to mám. Kromě toho, že zpívám a věnuji se dalším projektům, tak učím i na konzervatoři, kde vedu oddělení populárního zpěvu. Učím také interpretaci a je těžké si představit, jak složité je někdy pro studenty vlastními slovy vyjádřit, o čem píseň vlastně je a jak na ně působí. V chytrém telefonu třeba svoje emoce vyjádří smajlíkem, ale aby slovně popsali, co právě cítí, to je velký problém.
Nesmíme zapomenout, že jste hlavně zpěvačka. Zbývá vám při všech zmiňovaných aktivitách na zpěv vůbec nějaký čas?
Jistě, vždyť zpěv je to, co mě nesmírně baví a co už s velkou chutí dělám skoro čtyřicet let. Dělat něco, co člověka baví a co ho naplňuje, je největší štěstí v životě. Na konci roku je vždy hodně práce. Se studenty z konzervatoře jsme připravovali vánočí koncert a i já sama jsem si naplánovala poslední předvánoční koncert na 21. prosince na trzích v Dejvicích, kde je vždy krásná atmosféra. Nedávno jsem měla krásný vyprodaný koncert v Mnichově, kde mě doprovázel můj vynikající pianista Petr Ožana. Lidé byli nadšení, stáli a tleskali - z té atmosféry a směsice krásných pocitů budu ještě dlouho čerpat.
Hudbě a zpěvu se věnujete celý svůj profesní život a písní jste nazpívala nespočet. Je možné z nich vybrat právě tu jednu nejoblíbenější?
To je moc těžká otázka, protože je to asi jako kdyby měl člověk říct, které svoje dítě má nejraději. Všechny písničky, které jsem za svoji přibližně čtyřicetiletou dráhu natočila, ať to bylo sólově nebo s OK Bandem, vždycky byly věci, které jsem natočit chtěla. Písničky, které se před revolucí nepodařilo kvůli textu prosadit, jsem natočila až po roce 1989. Mohu ale říct, že jsem měla v životě ohromné štěstí na lidi, na úžasné spolupracovníky, jako byli Karel Svoboda, Vladimír Kočandrle a celý OK Band, nebo jako je Lešek Semelka, Ivan Hlas a další, takže jen těžko mohu označit tu jednu nejmileší písničku. Kdybych měla točit desku The best of…, tak to bude hodně těžký výběr, to by bylo minimálně dvojalbum.
Pracujete v současné době na nějaké novince, na kterou se mohou vaši posluchači těšit?
Vlastně stále připravuji nové písničky. Nedávno jsem vydala takovou malou anonci na novou desku, na které pracuji - tři nové písničky jen v komorní úpravě s klavírem. Pořád se něco děje a to mě opravdu moc těší.
