Martin Zounar: Jsem cestovatel, jednou bych chtěl na Annapurnu

Martine, školákům právě začaly prázdniny, pro dospělé období dovolených. Co vy, chystáte se někam, nebo budete mít léto spíše pracovní?
Já mám prvních čtrnáct dní ani se nedá říct pracovní léto, ale v podstatě takové dobrodružné, protože normálně bych nezvládnul za dva týdny objet celkem 8 krásných českých zámků. Takže budu poznávat zámky, ale zároveň večer budu hrát společně s kolegy krásné představení Strašidlo Cantervillské. Je to představení doplněné o písničky vokálního tria Přelet M.S., samozřejmě v historických kostýmech, a má to atmosféru, co na hrady a zámky patří, to znamená strašidelnou, takže pokud přijdete, máte se na co těšit.

Máte nějakou oblíbenou dovolenkovou destinaci, kam se pravidelně vracíte, nebo dáváte přednost objevování nových míst?
Každopádně každý rok se vracím do Orlických hor, kde jsem strávil dětství a kde se narodil tatínek, protože jsem původem Orličák. Takže jedu na Dobrušku, samozřejmě Deštné, Rychnov nad Kněžnou, potom se svezu do Náchoda, no a vlastně celé Orlické hory, což pro mě znamená vzít si dobrou motorku, kterou mám, a strávím krásných pět dní na motorce. Jedu sám, což si užívám, zastavím se u taťky na hrobě ve Skuhrově nad Bělou, mám tam spoustu kamarádů z dětství, je to opravdu nádherný týden a tam se opravdu vracím pravidelně každý rok.

Jaká je vůbec vaše představa ideální dovolené?
Ideální dovolená se každý rok vyvíjí, protože člověk s věkem zjišťuje, že si může plnit určité sny; a já se těším, že tento rok, pokud se mi podaří udělat řidičák na loď, tak strávím něco na řece, protože Vltava, Labe, vše, co je splavné lodí, tak tam se dá zažít krásných pět, šest dní na kajutové lodi…  A na příští rok mám v plánu určitě moře.

S kým nejraději cestujete? Sám, nebo raději vyrazíte s partou přátel?
Já tento rok se těším, že zažiju krásnou dovolenou; a protože jsem cestovatel, vyrážím na cestu s obytným přívěsem, který už mám teď domluvený. A jen co dohraju poslední představení na zámku Kozel, které už je mimochodem teď vyprodané, tak hned druhý den nasedám do obytného přívěsu s mou dcerou Claudinkou, se psem Limpim, což je německá doga, a s mojí maminkou, protože člověk by měl myslet i na své bližní. Pojedeme Moravu, Slovensko, Šíravu, Tatry… Máme na to 11 dní, takže si myslím, že si to určitě užijeme.

Máte nějaké vysněné místo, kam byste se chtěl podívat, ale zatím se vám to nepodařilo?
Já bych určitě rád navštívil Indii a stoprocentně jednou v životě zažil trek na Annapurnu, což už mě láká dlouho a vůbec celá ta oblast mě láká dlouho. Před dvaceti lety, když jsem poprvé viděl pevnost Boyard na naší televizi - a to je opravdu 20 let, tak jsem si říkal, to bych jednou v životě chtěl zažít. Minulý červen jsem na Boyardu byl a zažil jsem to, takže nebojte se, pakliže máte sny, plní se.

Zmínil jste, že aktuálně vyrážíte na turné s divadelním představením Strašidlo Cantervillské, můžete jej našim čtenářům přiblížit?
Já si myslím, že tak jak je Pes Baskervillský, tak Strašidlo Cantervillské, jsou anglické nesmírně známé příběhy, je to na pokraji takové pohádky, ale ona to úplně pohádka není. Oscar Wilde je spisovatel, který píše takové ty „konverzačky“, takže je to více o textu než o akci a celá hra je prostě zajímavá věc, takové srovnání doby, tak pojďme věřit na chvilku na strašidla.

Představení se bude hrát na českých zámcích, která z lokací je pro vás osobně ta nejzajímavější?
Nesmírně se těším do Telče, protože jsem hrál před třiceti lety, kdy se u nás vše překlopilo. Divadla zela prázdnotou už od května a já vyjel do Telče s malým kočovným divadlem, kde jsme na náměstí hráli komedii dell’arte. Těším se, že se tam na to krásné náměstí vrátím a pamatuju si, že v čele toho náměstí byla vynikající kavárna, kde jsme vypili hodně vína a bylo to skvělé, jen tedy o 30 let zpátky, takže mně bylo dvaadvacet.

Jak se vám podařilo zkoušky představení skloubit s ostatními pracovními povinnostmi?
Podařilo se to velmi dobře, protože i můj život se příjemně překlopil a jsem rád, že když se mi zalíbí nějaká nabídka, tak si na ni dokážu udělat čas. Takže to bylo příjemné zkoušení a bylo to tak, jak jsem si to vždy představoval, mohl jsem se tomu věnovat naplno, nemít shon a pak je to vidět i na výsledku.

Byla to vaše první spolupráce s režisérem hry Jaroslavem Křížem a můžeme se v budoucnu těšit i na další projekty?
Jarda je člověk, který má nějakou představu, což je technická záležitost; který ví, jak by to mělo vypadat, ale zároveň si myslím, že velmi dobře ví, že pracuje se zkušenými herci.  Není to ten hloubavý typ, který by za každou cenu vymýšlel psychologii postav, jde po jasných věcech, které jsou srozumitelný, jasný a zbytečně se nevymýšlí nějaké omáčky, protože to se k téhle hře ani nehodí. Zkrátka a dobře, v jednoduchosti je síla.

Jednou z hlavních postav hry je duch, co vy a nadpřirozené jevy, věříte jim, nebo jste spíše pragmatik?
Řeknu vám to takhle, určitě tu nejsme sami, to stoprocentně, a možná i vedle nás je na téhle planetě paralelně spousta dalších životů, které nám nevadí, a my snad nevadíme jim. Já si ale myslím, že nemá smysl hloubat o tom, co bude po tom, až tu nebudeme, teď tu jsme, tak si to pojďme užít, stojí to za to.

Zažil jste někdy něco, co jste si nedokázal rozumem vysvětlit?
Stává se mi, že ve snu se mi něco zdá a za rok se na tom místě objevím, což nevím, jak je možné. Ale třeba je to, jak se říká, že přání je otcem myšlenky.