Matador socialistických hudebních hvězd: Petr Hannig se zoufale pokoušel dostat do vrcholové politiky
Konec minulého režimu samozřejmě pro populární hudbu neznamenal žádný výkvět úžasných originálních hitů. Nová doba, přinesla nové absurdity. Navíc hvězdy socialismu zářily i po pádu železné opony, ale přece jenom je zajímavé se ještě o nějakých těch pár let zpátky vrátit a připomenout si, co posluchači přijímali s úplnou samozřejmostí. Poněkud detailněji se zaměříme na jednu opravdu důležitou postavu československé kulturní scény...
Už toho bylo asi dost, řekne si čtenář při dalším cynickém komentáři nad písněmi socialismu. Generační rozdíly, posměšný nadhled a nepříjemné rýpání si však ještě naposledy zopakujeme. Studnice hitů, které pro současné mladé působí jako kulturní zpráva z cizí planety, je prostě nevyčerpatelná a není nad to se podívat na minulost lehce s úsměvem.
Zkušenosti z Británie
Osoba Petra Hanniga je samozřejmě rozporuplná. Nemůže se mu upřít vysokoškolské vzdělání, které si odnesl z Hudební akademie múzických umění, a to přímo v oboru skladba, a ani jeho zkušenosti se západní scénou. V letech 1968-1969 totiž spolupracoval se slavnou zpěvačkou Dusty Springfield. V té době byl oceňován hlavně pro svoje schopnosti psát pro symfonický orchestr.
Jak už se během své volební kampaně na post prezidenta Petr Hannig rozmluvil, byl to opravdu život rockové hvězdy. Drogové zkušenosti a setkání s Eltonem Johnem jsou prostě věci, které mu nikdo neodpáře. Když se však v září roku 1969 musel vrátit do Československa, načal kariéru takového protřelého matadora místních talentů.
Hvězdy ve stáji
V jeho hudební stáji zahajovala kariéru Hana Zaňáková, kterou přesvědčil, aby se přejmenovala na Lucii Bílou. Největší hvězdu ze svých zvučných muzikantů však našel ve zpívajícím nebubeníkovi Vítěslavu Vávrovi.
Zoufalá snaha tvářit se, že svůj nástroj tento zpěvák opravdu obsluhuje, byla více než komická. Publikum mu však nějaké to praštění vedle odpustilo, a tak se tehdy nikdo nesmál. Za zmínku také stojí, že stál na začátku kariéry Jakuba Smolíka, Petry Černochové, ale třeba také Zdeňka Izera.
Aby nebylo jen u posměšků, produkoval také album Michala Prokopa & Framus Five v roce 1972. Pachuť však zůstává při vzpomínce na Maximum Petra Hanniga či hudební omyl jménem Stanislav Procházka mladší. Diskotékový rytmus ani pěkná tvář nezachránila od kruté pravdy, kterou je, že pěvecké schopnosti v podstatě neexistují.
Politická kariéra
Poněkud nedůstojně se postava Petra Hanniga objevovala v nedávných letech v politických kampaních všeho druhu. V roce 2002 založil Stranu zdravého rozumu, ale voliče neoslovil. Celkem osmkrát se pokoušel dostat do Senátu PČR, ale nikdy neprošel ani do druhého kola. Stejně tak neúspěšné byly jeho pokusy se dostat do Poslanecké sněmovny ČR, kde se pokoušel oslovit voliče celkem čtyřikrát a vždy v uskupení, které se prostě do sněmovny nedostalo. Úspěch na politickém poli si nezískal ani populistickými názory obsaženými často už v názvu politické strany. Jako např. STOP MIGRACI – NECHCEME EURO.
S těmito výkřiky se pokoušel dostat třikrát do Evropského parlamentu. V 2018 svoji zoufalou politickou etapu korunoval kandidaturou na prezidenta, kdy nakonec v prvním kole skončil na 8. místě a hlas mu dalo 29 228 lidí.
KAM DÁL: První český pilot přistál v záhonu a na střeše. Taneční mistr Vydra a jeho lety balónem.
