Michal David: Z Pionýra mě vyhodili, když jsem spolužačce na šátek namaloval kosočtverec

Michale, jak je na tom dnes česká hudební scéna, vidíte tam dost mladých talentů?
Určitě se stale rodí talenti. Jen mám pocit, že dochází trocha invence, ale to nejen u nás, ale ve světě vůbec. Chtělo by to nějakou novou vlnu.

Jak je možné, že se už desítky let držíte na vrcholu, čím to je?
Nevím, každopádně na mé koncerty chodí již minimálně tři generace. Od malých sedmiletých dětí až po seniory. Je to tak  trochu zázrak.

Musel jste v průběhu let nějak měnit svůj přístup k showbyznysu, své "hudební myšlení"?
Ten měníte stale. Pokud chcete jít s dobou a být in, musíte se přizpůsobovat novým trendům. Měnit sound svých písní i prezentaci na koncertech. Technika jde stále kupředu a nesmíte za ní zaostat.

Je důležité přijít ve správnou chvíli se správným nápadem? Tak jako vy jste napříkld využil olympijský triumf hokejistů v Naganu a fakt, že přiznali, že v kabině jim vaše písně pomáhaly jako motivace...
Pokud chcete být na špičce pop-music, musíte vytvářet hity. A tím se zapíšete do historie. Máte-li jen jeden hit, brzy zapadnete. Když jich máte třicet, pak se udržíte na vrcholu i spoustu let.

U některých lidí máte cejch "komunistického umělce", je to něco, z čeho si děláte těžkou hlavu?
Je to nesmysl. Nikdy jsem nebyl ve straně a z Pionýra mě vyhodili už jako malého kluka za to, že jsem spolužačce při nástupu namaloval na šátek kosočtverec. Zpíval jsem a stále zpívám o lásce, o přátelství a mé písně jsou příběhy většiny z nás. Každý chce žít Nonstop, prožívat si svůj Discopříběh, svoje Lásky z pasáže a mít svých Pár přátel. A to se nemění v žádné době a v žádném režimu.

V minulosti jste se objevoval na různých politických setkáních, ať to byla ODS nebo ČSSD. Dnes podporujete třeba Miloše Zemana. Někdo vás za to kritizuje...
Je to jednak mé přesvědčení. Chcete-li žít v nějaké společnosti, musíte mít i politický názor a nebýt mimo. Tím si přeci všichni vytváříme náš domov. A politika byla již za starého Říma, Egypta, za dob Inků i Mayů a vždy byla spjata s kulturou. Na císařských dvorech hrávali Bachové, Beethovenové, Mozartové, či Hendlové. Byla to dřív tehdejší pop-music. V milánské Scale buď kritici a fanoušci novou operu vypískali a vybučeli, nebo měla obrovský úspěch. Ale i tam propadli tito velikáni, včetně Verdiho či Pucciniho a dalších.

Pan prezident vás v roce 2018 vyznamenal medailí za zásluhy v oblasti kultury, co to pro vás znamená, dá se to nějak srovnat třeba se slavíky?
Je to určitá pocta, která se neodmítá. Mluvil jsem o tom třeba i s Jaromírem Jágrem nebo Radkem Štěpánkem. To jsou sice sportovci, ale i ti baví lidi a reprezentují náš národ. Já toto ocenění obržel za čtyřicetiletou práci, kterou odvádím svým fanouškům. Plním O2 Arény a vyprodávám svá turné. Jsem na to vyznamenání hrdý a moc si toho vážím.

Neuvažoval jste, že se vy sám dáte na politiku?
Tak to ani omylem. Jsem zastánce přísloví – Drž se svého kopyta.

Pocházíte ze známé cirkusácké rodiny, byla pro vás tato průprava v životě spíš plusem, nebo ku škodě?
Určitě ve mně jsou nějaké komediantské geny, i když naše rodina s cirkusem jako takovým již neměla nic společného. Můj pradědeček Karel Kludský založil největší circus v Evropě, který pak potopili za 2. světové války Němci, když praděda chtěl zvěřinec zachránit a poslal ho do Afriky do rezervace, kam ovšem nedoplul.

Vaše písně se objevily například i v hororu “Hostel”, je jiné skládat hudbu pro filmy než populární muziku do rádií apod.?
To je naprosto jiná disciplína. Nejsem typický filmový skladatel. Jsem hitmaker, který měl to těstí na pár filmech spolupracovat díky režisérovi Jaroslavu Soukupovi a také hudebnímu skladateli Zdeňkovi Bartákovi a textaři Eduardu Pergnerovi. Děkuji jim za tu možnost.

Váš narozeninový koncert z roku 2010 je každý rok vysílán na silvestra. Čím je tak jiný, proč právě váš koncert je takto úspěšný?
Je to již devět let, ale sliboval jsem tehdy fanouškům výjimečný koncert a to jsem splnil. TV Nova ho vysílá již osm let každým rokem na silvestra. Je to jistým způsobem fenomén, který se vám povede tak max. jednou, dvakrát za život.

Co chystáte, kde vás mohou fanoušci v nejbližší době vidět a hlavně si vás poslechnout?
V září mám ještě šest koncertů s mojí kapelou Kvatro v rámci mé Open Air Tour 2019 a příští rok mě čekají dva koncerty v O2 Aréně k mým šedesátinám, a to 11. a 12. června 2020. Už teď pracuji s mým týmem na přípravách a dramaturgii. Vstupenky jsou již v prodeji a jak jsem se nedávno díval na prodej, tak je již prodáno asi 8 000 vstupenek, a to jsme ještě nevyjeli s reklamou. Mám z toho zájmu radost a cítím před svými fanoušky velkou pokoru. Moc za to děkuji a na koncerty se již opravdu těším.