Michal Horáček: Prezident má stát zastupovat navenek, ten současný o tom úkolu snad ani neví

Proč jste se rozhodl kandidovat na prezidenta?
Protože mohu nabídnout něco, co ostatní nabídnout nemohou: naprostou nezávislost na politických i byznysových skupinách. Jen tak mohu zastupovat zájmy skutečně všech občanů České republiky.

Co pro vás znamená slovo "prezident", co to ve vás evokuje?
Řekne-li se prezident, pomyslím na dva lidi: Masaryk a Havel. Tito dva lidé naplnili daný úřad morálkou a smyslem.

Jaká je nejdůležitější prezidentská vlastnost?
Statečnost. Tedy schopnost jednat v čase, kdy by se někdo pokoušel uzurpovat si větší podíl na moci, než mu přísluší.

Jak byste se lišil od současné hlavy státu, co jiného byste nabídl?
Celým můj program je radikálně odlišný od toho, co dělá současný prezident. Kdybych měl ale jednu věc zmínit, tak prezident podle ústavy zastupuje stát na venek. A to zastupování musí být důstojné, protože v zahraničí podle jeho vystupování bude posuzována celá naše země. Prezident proto musí být vzorem. To je samozřejmě nesmírně těžké a možná ani není v lidských silách takový úkol plnit. Ale já bych přinejmenším věděl, že mi takový úkol byl uložen a snažil bych se ho plnit. Současný prezident o tomto úkolu podle mého snad ani neví.

Není pro vás nevýhodou vaše minulost? Vaši protivníci rádi argumentují tím, že jste "ten, co byl zapletený v sázkách..."
Naopak. Můj životní příběh je příběhem člověka, který nikdy nekolaboroval s žádnou mocí. Natož s mocí okupantů naší země. Ano, strávil jsem za totality nějaký čas v herním prostředí. Tam totiž neplatilo to, co v okolí. Tam byl každý odpovědný za své činy. A mnoho jsem se tam naučil. Například nepovyšovat se nad ostatní ve chvíli, kdy se vám daří. A naopak nestěžovat si a nesvalovat vinu na jiné v dobách, kdy se nedaří. 

Jaké jsou hlavní úkoly a povinnosti prezidenta České republiky?
Už jsem zmínil, že musí skutečně důstojně zastupovat stát navenek. Ale je tu i řada dalších úkolů. Především prezident musí být aktér. To znamená aktivně se účastnit jednání vlády i obou komor parlamentu a dohlížet na to, aby politici plnili programy, s nimiž do voleb šli. Samozřejmě pak může jezdit i na náměstí za občany. Ale tam musí jen říct, co už pro lidi udělal, a získat inspiraci pro další práci.

Z pohledu vystudovaného antropologa, jak vypadá ideální prezident, jakým vývojem by si měl projít, aby chápal, o čem jeho úřad vlastně je?
Musí mít pestrou životní zkušenost, znát příběhy lidí z nejnižších i nejvyšších pater společnosti a umět všem naslouchat. Fachidioti, kteří se celý život věnují jen jedné věci, jsou pro takový úřad k ničemu. 

Měl by prezident spojovat národ?
V žádném případě. Nikdo by se o něco takového neměl snažit. Všichni máme své zájmy a své názory. Snažit se proto něco uměle spojit je kontraproduktivní. Naopak je potřeba se neustále přít. Ale ten spor musí probíhat v určitých mezích a nikdo z něj nesmí být vylučován nebo nálepkován jako xenofob, vítač, buran nebo pražská kavárna. To prezident udělat může: poskytnout platformu pro vzájemné vyjasňování postojů a názorů.

Jste člověk, který díky vlastním zdrojům nepotřebuje v kandidatuře pomoc podnikatelských subjektů ani jednotlivců. Je to o tom, že jakýkoli prezident, který takovou podporu má, pak musí být vděčný a skládat účty?
Myslím si, že to je skutečným tématem těchto voleb. Zda prezidentem bude někdo navázaný na politické nebo byznysové skupiny, nebo někdo zcela nezávislý. Já nabízím to druhé a přidávám ještě úplnou transparentnost. Nemám nic proti drobným darům v případě ostatních kandidátů. Ale pár miliardářů znám a nějak si neumím představit, že by dali jen tak politické figuře třeba milion, a nic za to nechtěli.

Máte rád peníze, dokážete si jich užívat?
Peníze pro mě byly vždycky jen nástrojem. Proto jsem konec konců prodal firmu, která měla obrovský růstový potenciál. Ale mě už to nebavilo. Chtěl jsem studovat, cestovat a věnovat se psaní textů a básní. Peníze z prodeje firmy mi tohle všechno umožnily. A také mi umožňují pomoci lidem, kteří to potřebují. Proto se celá léta věnuji charitě, spoluzaložil jsem Běh pro paraple a pomohl stovkám lidí, zejména lidem na vozíku nebo dětem postiženým dětskou mozkovou obrnou.

Jak podle vás vypadá běžný obyvatel Česka, jak byste ho charakterizoval, popsal...?
Nevím, protože jsem žádného obyčejného nebo běžného člověka nikdy nepotkal. Každý z nás má nějaký unikátní příběh. Ale jednu věc vím: projel jsem za poslední rok a půl víc než 550 míst po celé naší zemi a potkal desítky tisíc lidí. Je tady mnohem víc talentu, schopností, píle a cílevědomosti, než se může zdát z médií nebo sociálních sítí. A to je možná dobrá odpověď na vaši otázku: takový běžný obyvatel Česka je člověk, který v uplynulých letech od revoluce udělal obrovský kus práce a díky tomu všichni žijeme v čím dál tím lépe vypadající zemi. A je to člověk, který má na to, aby svou zemi dovedl tam, kde kdysi byla: mezi deseti nejbohatšími zeměmi světa.

Jaká by vlastně měla být role prezidenta, do jaké míry by se měl podílet na vnitropolitickém dění? A měl by vyjadřovat své názory, ať jsou jakékoli?
Už jsem řekl, že prezident má být aktér, a na tom trvám. Musí mít svůj podíl na vnitropolitickém dění, protože je politická figura. Ale na rozdíl od členů obou komor parlamentu si může dovolit pohled na vzdálenější horizont, než je jeden státní rozpočet. Může stanovovat dlouhodobé úkoly a cíle, jichž bychom měli dosáhnout.

Kandidaturu na prezidenta jste oznámil jako první ze všech s velkým předstihem. Co vaše rodina, zvládá ten zájem, podporuje vás?
Do voleb jdu s číslem dvě. A je to velmi příznačné, protože do toho s mou ženou jdeme jako tandem. Moje manželka je největší triumf mojí kampaně a byla by ideální první dáma. Vlastně podle mého po letech první opravdu první dáma. Má své konkrétní vize a svůj konkrétní program, který počítá zejména s pomocí dětem, které to od narození nemají snadné. Tedy dětem odmítnutým a odloženým.

Co byste udělal jako první, když byste se stal prezidentem?
Na to jsem udělal zvláštní web 100dni.cz, kde je to popsáno krok za krokem. Nicméně zmínit mohu třeba okamžité zrušení tzv. bezpečnostních rámů na Hradě, které jen vytvářejí shluky lidí, a tedy cíl pro teroristy. Dále bych se jménem Kanceláře prezidenta republiky omluvil dědicům Ferdinanda Peroutky. A také bych se celého platu vzdal ve prospěch zvláštního fondu, který by pomáhal těm nejzranitelnějším z nás, tedy seniorům. Jistě, jeden plat toho moc nevyřeší. Ale třeba by se přidali i další.