Moderátor Ondřej Sokol si prošel tvrdou šikanou. Dodnes se musí vyrovnávat s problémy, které ostatní neřeší
Trápení od ostatních a ostych dostat se do popředí. Takový byl život hvězdného moderátora Ondřeje Sokola v dětství. Vyrůstal s problémem, kterému mnozí nerozumí, ale přesto se dokázal dostat až na vrchol. Takových lidí je opravdu málo.
Z moderátora sršícího humorem nebo z herce takových kvalit, že si jich všímají i na mezinárodních festivalech, se dokáže změnit v režiséra, nebo dokonce v překladatele. Ondřej Sokol byl v dětství ale docela jiný, jak prozradil i Karlu Šípovi v jeho pořadu. Navíc se dodnes potýká se zdravotním problémem, který ale před diváky bravurně zvládá.
Brýle mu na oblibě nepřidávaly
„Vždycky jsem byl to dítě, které bylo nejvíc vzadu, a fakt po mně ostatní šlapali,“ vzpomněl na svoje dětství Ondřej Sokol, tedy na dobu, kdy jej ještě ani nenapadlo, že by mohl před ostatními vystupovat, a dokonce je bavit. Děti dokáží být velmi kruté, a pokud se někdo jen trochu odlišuje, dají mu to patřičně najevo. Silné brýle, které musel Ondřej Sokol v dětství nosit, mu také na popularitě mezi vrstevníky rozhodně nepřidávaly. Navíc, což dnes otevřeně přiznává, trpí tak zvaným Aspergerovým syndromem, který mu, jak se uvádí například v knize Život s Aspergerovým syndromem, částečně ztěžuje kontakt s dalšími lidmi.
Za všechno může Karel Gott
Pak ale přišel zlom, když se na letním táboře rozhodl vyplnit mezeru v programu, vzal do ruky kytaru a začal imitovat Karla Gotta. Záplava smíchu jej doslova smetla a on pochopil, že tohle je ta cesta, kterou se patrně chce vydat. I tak se mohou odvíjet osudy úspěšných lidí. Další jeho kroky vedly na uměleckou školu a odtud přímo do divadelního života. Není jen hercem a bavičem, dokáže sehrát i vážné role a v pražském Činoherním klubu jej uvidíme na plakátech v roli režiséra. Kromě toho natáčí filmy a jakoby z docela jiného světa je jeho profese překladatelská. To vše dělá velmi úspěšně – jak jinak by mohl být například držitelem Ceny Alfréda Radoka nebo Ceny Thálie a získat nominace například na Českého lva?
Životní problém Ondřeje Sokola
Toho všeho již Ondřej Sokol dosáhl i přes svůj mírný hendikep, tedy boj s Aspergerovým syndromem. Co to vlastně pro člověka znamená? Jde o mírnější formu tak zvané poruchy autistického spektra, která je například příčinou zhoršené schopnosti rozšifrovávat nonverbální část komunikace mezi lidmi. O tom, že se moderátorovi daří překonávat podobné příznaky vrozeného problému, jasně svědčí jeho bravurní reakce na jednotlivé situace na jevišti, i když scénář musí být (stejně jako pro kohokoliv jiného) vždy alespoň rámcově připraven.
Co si lidé myslí?
Dalším problémem lidí s Aspergerovým syndromem může být třeba zhoršená schopnost odhadnout vhodnost komentáře a jeho možný dopad. Svoje vyjádření i slova ostatních často berou doslova, bez možnosti pochopit, že pro ostatní lidi může mít kvůli emočnímu podbarvení i jiný nebo hlubší význam. Vzhledem k nižší míře empatie se takoví lidé mohou nechtěně ocitnout v nepříjemné situaci, kdy jsou vnímáni jako bezcitní. Nejde ale o žádný záměr, pouze o nemožnost uchopit správně náznaky a pocity lidí kolem sebe.
Problém vyvažuje vysoká inteligence
Na první pohled není tento syndrom zvláště u dospělého člověka snadno rozpoznatelný. Snad jen snaha dotyčného vyhnout se přímému očnímu kontaktu může leccos napovědět. Navazování vztahů a seznamování se s dalšími lidmi je obecným problémem, spojujícím jakékoliv podoby poruchy autistického spektra. Tito lidé, pokud trpí jen mírnou formou, mohou většinu problémů překonat a zařadit se do společnosti zcela běžně, a jak dokazuje právě Ondřej Sokol, i víc než úspěšně. Dává jim k tomu prostor jejich většinou vysoká inteligence. Každý pokrok v sociálních kontaktech ale vyžaduje mnohem větší úsilí než u lidí, kteří měli to štěstí a mezilidské vztahy řeší zcela intuitivně.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Vážná nemoc skvělého Miroslava Donutila: Lékaři mu neřekli diagnózu a pokazili léčbu.
