Nataša Gollová randila s „hodným“ nacistou, přebrala ho Mandlové. Nezachránil ji pak ani Werich

Narodila se do bohaté rodiny, ale Nataša Gollová (vlastním jménem Nataša Helena Štěpánka Hodačová) nikdy nepatřila k rozmazleným holčičkám. Studovala na gymnáziu, poté v Praze na Filozofické fakultě UK a v Anglii. Hovořila francouzsky, anglicky, německy a rusky. „Její otec se spoluzasloužil o vznik Československa, František Hodač byl velmi výraznou osobností. Ale možná po něm jeho dcera zdědila povahu, která se jí později vymstila. Hodač se totiž nikdy netajil obdivem k Benitu Mussolinimu,“ vysvětlil Moravec pro Čtidoma.cz.

Mandlová si mohla gratulovat

Kdo ví, jak by se osud Nataši Gollové odvíjel, kdyby románek s francouzským malířem Tristanem Tzarou neskončil po pár měsících. Byla do něj totiž tak zamilovaná, že příteli, se kterým tehdy chodila, jen poslala z Paříže vzkaz, že už se nikdy nevrátí. „Nakonec se vrátila do Olomouce, kde nastoupila do divadla. Tam ale byla jen krátce, přestěhovala se do Prahy a začala hrát v Divadle na Vinohradech. A samozřejmě zářila ve filmu, často třeba s Oldřichem Novým. Kristián je asi nezapomenutelný.“

Zatímco její kariéra kvetla, v jejím osobním životě to nebylo nic moc. S Františkem Vnoučkem to nevyšlo i proto, že se jí přiznal k tomu, že je spíš na muže. A pak to přišlo – zakoukala se do Willyho Söhnela. „Navždy se rozhádala s Adinou Mandlovou, té ho totiž přebrala. Dítě, které s ním Mandlová čekala, si nenechala. V kontextu toho, co přišlo, si ale mohla gratulovat. Gollová se totiž tímto vztahem naprosto odepsala.“

Kolaborantka, žádné slitování

Je složité říct o někom, kdo byl členem NSDAP, že byl dobrý člověk. Podle mnoha svědectví ale Söhnel nebyl zlý, bez tohoto vystudovaného právníka by to s českým filmem za protektorátu zřejmě dopadlo hodně špatně. „Po válce mu bylo dokonce uděleno čestné občanství. V roce 1948 mu ho sice komunisté sebrali, to nic ale nemění na tom, že si ho spousta lidí vážila. Nicméně Gollová byla po válce prohlášena za kolaborantku přesto, že spousta prvorepublikových herců svědčila na její obranu a potvrdila, že Söhnel rozhodně nijak neškodil a nikomu neubližoval. Nepomohlo to,“ měl jasno Moravec.

Někdejší šéf československého filmu nakonec skončil v Rakousku, kam byl z Československa vyhoštěn. Gollová zůstala sama a lidská nenávist se na ní vyřádila ve své plné „kráse“. Navíc nesměla hrát. „Skončila v divadle v Českých Budějovicích, kam ji dostal Karel Konstantin. Toho si nakonec také vzala, ale láska to určitě nebyla. Spíš byla zoufalá.“ Právě tento režisér byl ale jejím posledním mužem, po jeho smrti si už dalšího nenašla.

Zůstala úplně sama

Přesto byl v jejím životě ještě minimálně jeden důležitý muž, a to Jan Werich. Stálo to sice hodně úsilí a přemlouvání lidí na důležitých místech, ale docílil toho, že se Gollová směla vrátit do Prahy a hrála Sirael v Pekařově císaři. „Pak hrála v jeho divadle, držel nad ní ochranu. Zdálo se, že je se svým osudem smířená a bere ho statečně. Bohužel na ni ale všechno dopadlo a začala pít.“ Ani osobnost Jana Wericha ji před naprostou zkázou nakonec zachránit nedokázala.

I když se na její chalupě konaly večírky a vypadalo to, že se herečka baví životem, opak byl pravdou. Uzavírala se do sebe a společnost jí stále častěji dělala láhev alkoholu. „Byl to v podstatě konec. Ve filmu Drahé tety a já měla svou poslední velkou roli. Nakonec zůstala úplně sama v domově důchodců. Byl to hodně smutný konec ženy, která mohla dokázat mnohem víc, než se jí povedlo. Osud tomu ale chtěl jinak,“ dodal pro Čtidoma.cz Moravec.

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Gabriela Soukalová: Z vrcholu na dno a zase zpátky.