Nesmrtelní diktátoři. Když jsou vůdci pohřbeni předčasně nebo naopak příliš pozdě

Když zemře vůdce totalitního režimu, davy lidí v ulicích pláčou, města se zahalují do černé barvy a mrtvý polobůh se stává věčným symbolem v megalomanských sochách a obrazech. Československo se s mrtvou totalitní modlou muselo loučit minimálně dvakrát, a to v rychlém sledu za sebou.

Nejdříve sovětský diktátor Stalin, kterého následoval československý prezident Klement Gottwald. Se smrtí autoritářských vůdců je spojená také destabilita a nejistá budoucnost. Moc zákonitě musí převzít někdo jiný. Tajné politické síly tak potřebují čas. V minulosti jsme se tak setkali se spekulacemi o tom, že někteří diktátoři jsou už nějakou dobu po smrti, ale propaganda tuto informaci popírá. Kterých kontroverzních osobností se to týká?

Fidel Castro

Kubánský revolucionář, později prezident, premiér a první tajemník Komunistické strany Kuby vládl od roku 1959 až do roku 2006. V roce 2008 kvůli zdravotnímu stavu opustil také funkci prezidenta a v v roce 2011 se vzdal I poslední oficiální funkce prvního tajemníka strany.

Kuba se pod jeho vedením stala autoritářským socialistickým režimem, který pomohl rozvinout místní zemědělství, vzdělanost, ale na druhé straně byl přiškrcen cenzurou a porušováním lidských práv a zadržováním velkého počtu politických vězňů.

Ke konci života Fidela Castra se o jeho smrti spekulovalo hned několikrát do roka. Oficiálně zemřel v roce 2016 ve svých 90 letech. Není však vůbec jisté, že se jedná o pravdu. Nejvíce se domněnky o smrti Fidela Castra rozvířily na začátku roku 2015. Portál dailymail.co.uk upozornil na informaci, že na hřbitově, kde měl být Castro uložen, je podivná aktivita; zároveň podotkl, že Castra nebylo na veřejnosti vidět celý rok.

Oficiálně však zemřel 25. listopadu roku 2016. Následoval devítidenní státní smutek, byla organizována řada pietních akcí a vlajky se spustily na půl žerdi. Kdy doopravdy Fidel Castro zemřel, už zůstane tajemstvím několika vyvolených.

Kim Čong il

Svět je aktuálně zaměstnán zdravotním stavem jeho syna, ale Kim Čong il během svého „života” také několikrát rozvířil spekulace o tom, že už nemusí být živý, i když se o to propaganda KLDR horlivě snaží. Muž, který byl od roku 1994 vůdcem Korejské lidově demokratické republiky, oficiálně zemřel na rozsáhlý srdeční infarkt v roce 2011.

O jeho vrtkavém zdravotním stavu se v zahraničních médiích spekulovalo hlavně v roce 2008. V záři toho roku se totiž nezúčastnil oslav výročí založení KLDR, což bylo krajně podezřelé. Jihokorejský tisk tehdy spekuloval o tom, že Kim Čong il trpí rozsáhlou cukrovkou a chronickými srdečními potížemi. Podle nich také prodělal infarkt a v květnu 2008 zemřel.

Propaganda Kim Čong ila kromě legendárních fotografií při svých obvyklých prohlídkách čehokoli pustila veřejnosti záběry údajně datované na rok 2010, kdy navštívil spřátelenou Čínskou lidovou republiku.

Oficiální zpráva o jeho smrti přišly až 19. prosince 2011, kdy údajně zemřel na infarkt ve svém vůdcovském vlaku. Státní smutek trval deset dní, na ulici „upřímně” plakal každý občan KLDR a Kim Čong ila nahradil jeho syn Kim Čong Un.

Kim Čong Un

Tím se dostáváme k aktuální spekulaci o zdravotním stavu současného diktátora KLDR Kim Čong Una. Spekulace se v médiích objevují již od poloviny dubna, ale v posledních dnech nabírají na síle. Zatím nejfatálněji zní zpráva z japonského časopisu Shukan Gendai. Ten informoval o tom, že Kim Čong Un dostal infarkt při obhlídce zemědělských oblastí v zemi.

Lékařský tým nemohl údajně čekat na zavolané čínské lékaře. Podle japonského časopisu má na smrti Kim Čong Una velký vliv nezkušenost a nervozita lékaře, který prováděl operaci srdce – konkrétně ucpané cévy. Média však zatím spekulují, že v současné chvíli je korejský vůdce ve vegetativním stavu.

Pravda se pravděpodobně odhalí během několika následujících dnů. Co by to znamenalo pro totalitní režim v KLDR? A jak by se kvůli smrti Kim Čong Una změnil svět? To jsou v tuto chvíli předčasné otázky.

KAM DÁL: Viktor Orbán, diktát nové doby. Z levicového liberála se stal nacionalistický populista