Nicki Minaj překvapila koncem kariéry. Není však jediná, kdo odešel brzy

Zpěvačka Nicki Minaj se narodila v roce 1982 v ostrovním státě Trinidad a Tobago a bezpochyby se řadila mezi nejvýraznější tváře současné populární hudby. Zabodovala již pozdním debutovým albem Pink Friday, které vydala v roce 2010. Zčásti i proto, že s albem Pink Friday se rozhořel spor mezi Nicki Minaj a dnes o něco méně slavnou hudebnicí Lil Kim. 

Kontroverze doprovázely Nicki Minaj vlastně po celou kariéru. Vedle úderných textů, několika alter eg, které se objevovaly v jejích písních, a velmi svižného rapování se Nicki Minaj nesmazatelně zapsala do povědomí mnoha fanoušků i svými vnady, které se rozhodně nebála vystavovat, jak jen to šlo. Na cestě mezi špičku populární hudby pomohla Nicki Minaj i řada dalších zpěváků a zpěvaček, s nimiž často spolupracovala. Najdeme mezi nimi třeba Rihannu, Justina Biebera nebo kontroverzního mladého rapera vystupujícího jako 6ix9ine.

Daniel Day-Lewis

I herec Daniel Day-Lewis ukončil kariéru předčasně, ačkoliv ne tak brzy jako Nicki Minaj. V šedesáti letech, kdy s nečekanou zprávou přišel muž, jehož známe třeba z (dost nepovedené) adaptace románu Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí, však mnozí herečtí kolegové vyhlížejí své nejosobitější role a o konci kariéry začnou uvažovat až tak o deset let později. Když navíc Daniel Day-Lewis, jenž získal tři Oscary, oznámil, že končí, svět se dozvěděl, že herec svůj odchod nebude nijak zdůvodňovat.

Mohl tím sice uvolnit prostor pro nejrůznější spekulace, rovněž však ukázal, že i hollywoodští herci první kategorie jsou jen lidé, o nichž holt nemusíme vědět úplně všechno – ať se nám to líbí nebo ne. Daniel Day-Lewis byl známý jako výsostný profesionál. O tom, jak pečlivě se na role připravoval, svědčí třeba zmíněná adaptace románu Milana Kundery – kvůli roli se Daniel Day-Lewis začal učit česky.

Quentin Tarantino

Možná vůbec nejsledovanější režisér současnosti Quentin Tarantino uvedl letos svůj devátý film, zdařilou a provokativní hru s událostmi z konce šedesátých let. Už v předcházejících letech se médii několikrát mihla zpráva, že Quentin Tarantino natočí deset snímků a režírování definitivně pověsí na hřebík. Jak se však onen desátý snímek blížil a blížil, mnozí režisérovi fanoušci (a možná i ti, kteří mu z jakýchkoliv důvodů nemohou přijít na jméno) doufali, že by to s tou desítkou nemuselo být tak žhavé.

Jak to nakonec dopadne, samozřejmě ještě nemůžeme vědět. Víme ale, že myšlenku kulatého počtu snímků Quentin Tarantino rozhodně neopustil. V show Jimmyho Kimmela prohlásil, že se mu představa desátého snímku a režisérského konce líbí. Naznačil, že by v takovém případě mohl dál psát scénáře.

J. D. Salinger

K románu Kdo chytá v žitě se vracejí další a další generace čtenářů. Autor tohoto díla, J. D. Salinger, byl svého času nejen hvězdou, ale i jedním z nejtalentovanějších autorů, od nichž se čekalo hodně. Narodil se v roce 1919 a román Kdo chytá v žitě vyšel v roce 1951. Obecně se má za to, že právě publicita, jež mu toto dílo přineslo, vehnala J. D. Salingera do ústraní.

Autor za svého života publikoval už jen tři další knihy – Devět povídek v roce 1953, Franny a Zooey v roce 1961 a Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod v roce 1963. Do své smrti v roce 2010 pak už ani jednu. Až v roce 2014 vyšly Tři rané povídky (Three Early Stories), do češtiny dosud nepřeložené. J. D. Salinger psal údajně celý život a vdova a spisovatelův syn se chystají autorovu nepublikovanou tvorbu brzy odkrýt.