Oldřich Nový se ke konci života zavřel v bytě a nikam nevycházel. Nesměl ho nikdo spatřit

Oldřich Nový se narodil v posledním roce devatenáctého století a jeho dětství, které prožil na Žižkově, tedy bylo poznamenáno mimo jiné i první světovou válkou. Vlastní maminka mu zemřela, když bylo Oldřichovi teprve deset let, ale otec se brzy znovu oženil. Na přání otce se Oldřich Nový vyučil sazečem, ale patrně v té době už věděl, že jeho posláním a celoživotní láskou bude divadlo. A tak se také stalo - i přes veškeré filmové role, které ho proslavily a v nichž můžeme tohoto prvorepublikového elegána obdivovat dodnes, bylo v jeho srdci na prvním místě divadlo - a také jeho dvě ženy, manželka a dcera.

Osudové Brno

Svoji ženu Alici Wienerovou poznal Nový v době, kdy působil v brněnském Národním divadle. Právě tady doslova postavil na nohy operetu, jíž po několik let také šéfoval. Mimo to hrál, zpíval, psal a organizoval… Podle vyprávění jeho přátel šlo o nejkrásnější roky hercova života. Přesto ho ale něco táhlo do Prahy, a tak se i s Alicí, která tehdy ještě nebyla jeho ženou, vydal do hlavního města. A zanedlouho se mu začalo dařit i tady. Stal se šéfem Nového divadla, které pozvedl právě díky tomu, že jej lidé již znali z filmového plátna a hlavně ženy ho milovaly. Muži, kteří s nimi byli často “nuceni” na Nového chodit, pak museli navíc snášet porovnání jejich chování s nedosažitelným idolem Oldřichem Novým. A tak neměl filmový milovník o obdivovatelky rozhodně žádnou nouzi. On se ale vracel domů ke své Alici.

Tajemný původ dcery Jany

S Alicí se Oldřich Nový oženil až ve svých sedmatřiceti letech a i když mu nikdy neporodila potomka, vychovávali manželé Noví dceru, která se narodila do roka po svatbě. O Janě, jak se jmenovala, se říkalo, že je adoptovaná. Mnohé prameny ale uvádějí, že byl Oldřich Nový jejím skutečným otcem a počata byla v době kolem jeho svatby s Alicí. Jak to bylo skutečně, co jej vedlo k tomu, že s manželkou Janu vychovávali a proč nikdy neprozradil identitu dceřiny matky, to věděl asi jen on sám. Dokonce ani sama jeho dcera se to od otce nikdy nedozvěděla. Inu, i takový gentleman měl svoje velké tajemství.

Za lásku do lágru

Dcera byla ještě velmi malá, když přišla válka. Alice byla židovského původu, a proto byl na Nového vyvíjen velký tlak, aby se se svoji ženou nechal rozvést. On ale, jako pravý muž, takovou nabídku odmítl, což také znamenalo, že i přes odklady, které zařídila Adina Mandlová, byl před koncem roku 1944 odvezen do koncentračního tábora. Jeho poměrně chatrné zdraví se muselo vyrovnat s krutými podmínkami německého lágru. Přežil a po váce se znovu shledal se svojí rodinou.

Poválečné problémy

Manželka Alice ale brzy začala trpět duševní poruchou, která ji neumožňovala přijmout vztah Nového k dceři. Často kvůli tomu vznikaly hádky a rozepře, což Jana po dvacátém roku svého věku vyřešila odchodem z domova a za otcem se vrátila až po smrti matky, která zemřela v roce 1967. Téměř sedmdesátiletý Oldřich Nový již zůstal sám a společnost mu dělala právě Jana a také nespočet přátel. Byl přece tím lvem salónů z černobílých filmů.

Divadlo na prvním místě

I když byl jistě hvězdou filmového plátna, jeho srdce patřilo divadlu, komedii a operetě. Ostatně po válce, lépe řečeno po roce 1948 se ani k filmovým rolím často nedostal. Jednou z nich ale byl opět elegantní učitel společenského chování ve filmu Světáci. Jinak ale filmy, které se v té době natáčely, elegantní gentlemany nepotřebovaly a Oldřichu Novému styl dělníka, budujícího šťastnější zítřek pod komunistickou hvězdou rozhodně neseděl.

Smutné stáří v osamění

Stáří naší prvorepublikové herecké hvězdy bylo už velmi smutné. Po incidentu, kdy vyslechl poznámky mladých žen na svůj zevnějšek, se stárnoucí Oldřich Nový zcela uzavřel do sebe a ve svém bytě. Nevycházel ven, přijíma pouze vybrané a “prověřené” návštěvy a podle vzpomínek některých z nich to už ani nebyl on tak, jak jej diváci znali. A právě to byl důvod, proč se herec stranil veřejnosti. Přál si, aby si ho lidé pamatovali tak, jak jej znali z filmů. Jako vždy dobře upraveného a neodolatelného elegána, ne jako starého muže. A jeho přání se mu také dodnes plní.

KAM DÁL: Olympiáda jako rukojmí politiky. Studená válka, rasová nenávist a teroristické útoky