Otomar Korbelář. Začínal jako muzikant, ale uhranulo jej herectví
První láskou Otomara Korbeláře nebylo divadlo, ale hudba. Jeho pouť k dramatickému umění byla ohromně klikatá. Neobyčejný talent, zanícení a píle jej dovedly až na filmová plátna, kde slavil velké ovace. Lidé na něj vzpomínají dodnes, když si užívají filmy pro pamětníky.
Již od dětství projevoval neobyčejné hudební nadání. Jako malý kluk hrál obstojně na housle a později se naučil na další hudební nástroje. Jelikož jeho maminka ovdověla a měla hluboko do kapsy, rozhodla se podat si inzerát. Znovu se provdala za vdovce, který měl řeznickou živnost, a narodil se jim syn. Otomar Korbelář to měl spočítané a musel studovat obchodní akademii, ačkoliv toužil jít na hudební konzervatoř.
Od hudby k divadlu
Nakonec si hudbu prosadil a začal se jí živit. Přivydělával si v orchestru v jednom biografu, kde se promítaly němé filmy. Hrál také ve smyčcovém orchestru. „Dobře jsem se s violoncellem uplatnil také v orchestru, který byl složen převážně ze smyčců. Ale pak jednou potřebovali hobojistu. Nástroj měli, jenom muzikant chyběl. Tak jsem to zkusil,“ vzpomínal Korbelář.
Naskytla se mu možnost studovat bezplatně na hudební konzervatoři dechové nástroje. Podmínkou byla hra na fagot, a tak nelenil a přes prázdniny se na tento nástroj naučil hrát tak bravurně, že jej přijali hned do druhého ročníku. Sudičky pro něj ovšem měly připravený jiný úděl. Při hodinách češtiny profesor Borecký rád nechával mladého Otomara recitovat básně. Profesor se vyjádřil: „Chlapče, vy máte talent pro divadlo, co kdybyste to tam zkusil?“ Slovo dalo slovo a další ročník pokračoval na dramatickém oddělení a stal se z něho herec.
Nejslavnější filmové role
Hudební nadání využil pochopitelně i jako herec. Zahrál si hlavní roli slavného hudebníka Františka Kmocha ve filmu To byl český muzikant. Kvůli roli se naučil i dirigování a o jeho hereckém výkonu se pochvalně vyslovil i kritik A. M. Brousil jako o „herci muzikantsky vnímavém a citlivém, který si ví rady s gestem v rytmu, a se smyslem smyčce houslí.“
Snad jeho nejkrásnější a nejznámější role je dvojrole otce a syna Sochorových ve filmu Prstýnek. Krásná je scéna, když nese v náručí přes potok půvabnou kněžnu a na voňavé louce na břehu se uskuteční pohlavní akt, který musí zůstat tajemstvím. Kněžna má konečně dědice a opravdového otce odmění prstýnkem. Když se po letech setkají, kněžna přihlédne k tomu, že pan Sochor dá výprask mladému zlobivému knížeti, který netuší, že dostal pravé otcovské potrestání, jaké si zasloužil.
Hrál opravdové chlapy
Otomar Korbelář hrál ve filmu vesměs charakterní opravdové chlapy. Předurčily ho k tomu energetická brada, statná postava, hluboký a tlumený hlas a odhodlaný pohled. Za druhé světové války jako člověk charakter moc neukázal, když neodolal vábení německých filmařů a vymyslel si pseudonym Körbeler. Reputaci si vylepšil při Pražském povstání, kde udatně bojoval za vlast. Za éry socialismu se zase příliš neštítil hrát charakterní komunisty, dělníky nebo husitské hrdiny, kteří byli tehdy in.
Škoda, že se nenarodil o několik desetiletí později, kdy by jeho talent nebyl zohyzděn škatulkou dobrého kádra a poslušného občana a herce. Kritika o něm za jeho působení po válce mluvila pochvalně slovy: „Jeho rozhodnutí se rodí na jevišti, před divákovýma očima, a to je nejcennější na postavě, jež patří ke zdařilým portrétům sovětských lidí na našem jevišti.“ Korbelář byl ten typ, který věřil, že komunismus je správný, a podle toho se choval a tvořil. Vždyť se to tehdy tak nabízelo, i když si tím sám dost uškodil.
Zdroje: autorský článek spolu s dalšími zdroji (L. Tunys: Otomar Korbelář, P. Taussig: Hvězdy českého filmového nebe)
KAM DÁL: Babička a tetička Marie Rosůlková rozdávala smích. Ze dvou lásek dala přednost divadlu.
