Pan Slepice Jaroslav Čejka neopustil matku, ani když zemřela. Jejich vztah byl hodně za hranicí běžných norem

Když se děti dokážou postarat o svoje stárnoucí rodiče, je to nejen známka dobrého srdce, ale také výchovy, která nedovolí jednat jinak. Tanečník a mim Jaroslav Čejka ale ve vztahu ke své matce zacházel ještě dál, než je obvyklé. 

Maminku poslechl na slovo

Svojí mamince doslova obětoval celý život, zůstal s ní, pečoval o ni a dělal jí společnost. Nikdy se s ní prý ale neodvážil mluvit o své sexuální orientaci (bylo ale veřejným tajemstvím, že se mu stejně jako ženy líbí i muži), a tak raději zůstal bez oficiálního partnera, jen aby mamince snad neublížil. Je možné, že si ničeho nevšimla? Snad ano. A pokud věděla své, patrně to nedala nikdy najevo. Jasně se ale vyjádřila v tom smyslu, že si nepřeje, aby si její syn přivedl někoho domů. A Jaroslav poslechl, a tak zůstal do posledního matčina dne v „mamahotelu“. Ten se ale postupně proměňoval do té míry, že to byl nakonec právě on, kdo obstarával celou domácnost i péči o chátrající maminku. Ta se přitom dožila téměř neuvěřitelných 104 let! 

Nejdřív matku bránil, pak se jí obětoval

Kde vzniklo toto (až podivně) pevné pouto mezi matkou a synem? Jaroslav Čejka sám několikrát vyprávěl o problémech, které mamince za druhé světové války způsobovala její krása. Často se dostávala do popředí zájmu německých oficírů a pak bylo právě na malém synovi, aby ztropil co nejzlobivější a nejhlasitější scénu, která by každého nápadníka odradila. Bohužel později se role obrátily a byla to právě jeho matka, která se snažila dělat všechno pro to, aby jejího syna nikdo „neobtěžoval“. Mim, kterému mnozí podle jeho slavné role přezdívali „Pan slepice“, vzpomínal také na tatínka, který zemřel příliš mladý a maminku nechal na světě samotnou se dvěma dětmi. Snad i tady vznikl tak silný pocit odpovědnosti, který v Jaroslavu Čejkovi vydržel již napořád. 

Smrtí matky začal umírat i on sám

Maminka mu zemřela, když bylo tanečníkovi již přes sedmdesát let. Jestliže se do té doby od sebe s matkou vzdalovali, jen když to bylo nezbytné, zvyknout si na novou situaci, i když přijít zkrátka musela, bylo pro umělce více než těžké. Navíc se přidaly problémy po operaci kolen, které jej brzy dokonce upoutaly na kolečkové křeslo. Aby toho nebylo málo, přišel také útok mozkové mrtvice a následovaly ještě Alzheimerova i Parkinsonova choroba. Kdo ví, snad byl Jaroslav Čejka „naprogramovaný“ tak, že se musí postarat o maminku a ve chvíli, kdy ona již jeho pomoc nepotřebovala, začalo se jeho tělo hroutit. Nebyl by jediný. 

S maminkou do poslední chvíle

I když svoje poslední roky prožil postupně hned v několika domovech pro seniory prakticky bez peněz a nakonec i bez povědomí o okolním světě, svoji maminku neopustil ani tehdy. Do posledního svého dne měl urnu s jejím popelem všude tam, kde byl i on sám. Stěhoval ji z jednoho ústavu do druhého, rozloučení pro něj zkrátka nepřipadalo v úvahu. 

Zdroj: Česká televize, csfd, wikipedie, Český rozhlas

KAM DÁL: Prokletý poslední film Jaroslava Marvana: Před premiérou Noci na Karlštejně zemřely dvě její hvězdy.