Petr Čepek, geniální herec, který z lásky ovládl i smrt. Prokletý Faust byl jeho osudovou rolí
Faust i Mefistofeles v Lekci Faust, arcivévoda Ferdinand i vrah Nývlt ve filmu Jára Cimrman ležící, spící, Pavel v Petrolejových lampách, ale i Svědek umírajícího času Jan Jesénius - to všechno (a desítky dalších) jsou role, v nichž si neumíme představit nikoho jiného než herecky geniálního Petra Čepka. Jeho život byl ale složitý a konec bohužel velmi těžký - v pouhých 54 letech.
Co se většině milovníků filmu a divadla vybaví při vyslovení jména Petra Čepka jako první? Pravděpodobně oči, kterými dokázal hrát i beze slov, kterými uměl vystavět celou roli do posledního detailu, ať se jednalo o postavu historickou, tragickou nebo komediální.
Petr Čepek - to byl hlavně vynikající herec, který své práci a lásce k herectví zasvětil celý svůj život. Vždyť první roli získal již ve 13 letech v představení Zlatovláska v ostravském ochotnickém spolku a od té doby se svých hereckých snů nevzdal.
Zásady nade vše
Hodilo by se herecké vzdělání? Jistě - a Petr Čepek jej vlastně měl. Jako velmi nadaný uchazeč byl bez problémů přijat na DAMU, kterou také vystudoval (téměř). Jen krátce před absolutoriem totiž přišlo rozhodnutí.
Buď podepsat souhlas se zatčením tehdejšího spolužáka Ladislava Mrkvičky, který se v rámci Majálesu bavil jinak, než si soudruzi z StB představovali, nebo odejít ze školy. Volil podle svého přesvědčení a zásad…
Jako jediný z ročníku nepodepsal, diplom tedy nikdy nedostal. Na jeho talentu a hereckých schopnostech mu taková „drobnost“ nemohla ubrat. Ostatně patřil k nejobsazovanějším hercům své doby - a to jistě právem.
Z Prahy do Ostravy a zpět
Po škole odchází Petr Čepek z Prahy zpět do Ostravy, do Divadla Petra Bezruče, prožívá zde první velké herecké úspěchy, lásku i manželství.
To ale bohužel dlouho nevydrželo, a tak se o několik let později s některými svými dosavadními kolegy přesouvá znovu do Prahy, kde pod vedením Jana Kačera zakládají Činoherní klub a netrvá to dlouho, přichází i první, i když zatím malá filmová role ve snímku Dva z onoho světa, který se natáčel v roce 1962.
Petru Čepkovi bylo tehdy pouhých 22 let. Zanedlouho se jméno Petra Čepka začalo objevovat ve filmových titulcích stále častěji a v roce 1966, v Hotelu pro cizince, již stálo na prvním místě mezi všemi herci.
Mnozí dnešní diváci si tohoto nesmírně nadaného herce pamatují hlavně z rolí novějších, jako byl arcivévoda František Ferdinand a vrah Nývlt ve filmu Jára Cimrman ležící, spící, ze snímku Vesničko má, středisková nebo z jeho poslední role Lekce Faust, kterou, jak mnozí tvrdí, raději neměl přijímat…
„Neoblíbený“ herec
Petr Čepek nebyl právě tím nejoblíbenějším hercem - tedy z pohledu tehdejšího režimu. Ať už šlo o jeho postoj k podpisu zmiňovaného odsuzujícího dokumentu na Ladislava Mrkvičku, nebo odmítnutí účasti v seriálu Třicet případů majora Zemana.
Byl dokonce signatářem Několika vět. Takové prohřešky byly tehdy zkrátka jen těžko omluvitelné, a tak přišla nejrůznější omezení, hlavně pro práci v televizi. Jeho neskutečný talent, spolehlivost a snaha po dokonalém ztvárnění každé z postav mu však i přesto zajišťovaly další role.
Listopadová revoluce
Z jeho přístupu k minulému režimu ja docela jasné, že se s listopadovou revolucí ihned ztotožnil a účastnil se celého jejího dění. Můžeme jej vidět na fotografiích v divadlech při setkáních s občany, na balkónu Melantrichu, na demonstracích… Svoje nadšení ze změny rozhodně neskrýval, i když se v následných rozhovorech pozastavoval nad jednáním některých lidí, které revoluční vlna vynesla do funkcí a k moci. Chápal ale, že společnost nebude nikdy ideální.
Těžká povaha
Ačkoliv byl Petr Čepek, dokonce podle vyprávění jeho nejstarší dcery, cholerik, jeho přátelé a známí o něm vždy hovořili jako o spolehlivém, obětavém a dobrém člověku. Jeho samotného vždy mrzelo, že snad díky podobě jej režiséři nejčastěji obsazovali do rolí násilníků, opilců a podobných charakterů.
Poslední role
Svoji poslední filmovou roli (nebo lépe řečeno role) sehrál Petr Čepek ve snímku Lekce Faust - a jak se ukázalo, pověst, která ji předchází, bohužel není marná. Podle hereckých zkušeností není dobré pokoušet se tuto roli ztvárnit a také mnozí její přijetí Petru Čepkovi rozmlouvali. On se ale rozhodl, že se do Fausta i Mefistofela ve filmu Jana Švankmajera převtělí…
Již v průběhu natáčení se ale přihlásily první projevy rakoviny slinivky, choroby, která nemohla mít šťastný konec. Herec se ale ani v tu chvíli neuzavřel do sebe a pracoval, dokud to jen bylo možné. Svědkové hovoří o nesmírných bolestech, které jej provázely při posledních pracích na filmu. Jeho zodpovědnost byla ale větší a silnější než nemoc.
Smrt ovládl vůlí
Láska k rodině i jeho milované ženě, jež s ním trávila závěr života v nemocnici, byla tak velká, že dokázal přemoci i smrt. Personál nemocnice dodnes vzpomíná na jeho konec. S posledním výdechem Petr Čepek „počkal“ na krátký okamžik, na který se jeho žena vzdálila od lůžka. Nechtěl prý, aby ho viděla zemřít. Tak velká láska ho pojila se ženou, která ho provázela i v těch nejtěžších chvílích. Smrt tedy předčasně ukončila život Petra Čepka, ale jeho filmový odkaz žije dál a živý jistě bude ještě po mnohá desetiletí.
