Petr Kotík: I v Česku mají lidé právo na kvalitní dovolenou

"Češi mají obrovský zájem o cestování po vlasti. Může za to částečně bezpečnostní situace ve světě, ale i poptávka po všem, co je české a moravské. Tak jako v gastronomii zažíváme návrat k původní české kuchyni, tak i v cestování je hlad po větší autenticitě, po tradicích," popisuje autor projektu Petr Kotík, který je zároveň majitel dvou pražských hotelů a vinných lázní. Podle něj se lidé chtějí ubytovávat v malých chaloupkách, penzionech a zakusit tak dotyk venkova, život na statku. Touží po kontaktu s přírodou.

A jsou vůbec v Česku místa, která by jim tohle nabízela? Jsou zde místa, která stojí za návštěvu? Hodně lidí žije v domnění, že za kvalitními službami musí za hranice...
Jsou a je jich mnoho. Problém ale je dohledat je, protože na internetu najdete stovky a tisíce odkazů na ubytovací zařízení. Pokud tedy chcete jet na dovolenou, nezbývá vám nic jiného, než si sednout k počítači a strávit několik hodin tím, že budete prohlížet a porovnávat jednotlivé nabídky, než najdete místo, které by se vám mohlo líbit. Ale to ještě neznamená, že se vám skutečně líbit bude, protože nezáleží jen na na tom, jak místo vypadá zvenku. Může to být hezká dřevěná roubenka v hezké lokalitě, ale když se pak člověk podívá dovnitř, tak to najednou ztrácí kouzlo. Je tam koupelna z umakartu, jekorový koberec či krepové povlečení na posteli.
 

Jaká místa tedy zapadají do filozofie Amazing Places?
Taková, která mají své kouzlo. Nemusí to ale vždy být to nejlepší, co se v dané lokalitě nabízí. Pátráme po projektech, za kterými je dobrý nápad, zajímavý příběh majitelů či genius loci daného místa. Dám jeden příklad – Dobčické rybníčky v jižních Čechách. Jednoduché, minimalistické řešení interiérů, nápad plovoucích domečků na rybníce, voda, klid a naprosté soukromí, naprostá pecka! Tento projekt má jediný problém, že je o něj zájem a rezervaci si musíte udělat zhruba rok dopředu :-)

Takže luxusní provedení nestačí k tomu, aby vás projekt zaujal?
Někdy se stává, že si podnikatel řekne, že v daném místě chybí hotel. A tak ho postaví. Udělá ho takový, jaký si myslí, že se lidem bude líbit. Je tam wellness, dobrá restaurace, všechno moderní. Ale z projektů, na kterých chce jejich majitel jen vydělat, čiší na první pohled kalkul a uniformita. Taková místa nás neoslovují, protože v nich chybí srdce, emoce, uvěřitelnost. Aby nás projekt zaujal, nemusí být dokonalý, ale musí být originální a autentický. I když peníze zmůžou hodně, není to vždy jen o nich.

Objíždíte osobně projekty, které zveřeňujete?
Ne všechny, které jsme uvedli na Facebooku, osobně známe. Ale na našem webu jsou kritéria přísnější, takže 9 z 10 našich partnerů znám, místa jsem osobně navštívil. Najel jsem tisíce kilometrů a strávil desítky hodin na cestách, abychom vybrali skutečně to nejlepší.

Zajímají vás tedy i služby, které jednotlivé hotely, penziony a další ubytovací místa nabízí? To se pozná jen těžko, pokud se v místě přímo neubytujete.
Hodně lze poznat z reakcí lidí na našich stránkách na Facebooku, když jsou příspěvky hodně komentované a sdílené, tak nás to přesvědčí, že je to vhodné místo. Takové hlasování se jistě dá nějakým způsobem ovlivnit, ale za ten rok a půl hodně našich uživatelů už známe. Stali se z nich naši externí spolupracovníci, víme, že se jim dá věřit, mají nějakou osobní zkušenost, o kterou se neváhají podělit. Samozřejmě nejlepší je si to vyzkoušet na vlastní kůži, ale ne vždy je to možné.

Co považujete za největší slabinu českých hotelů a penzionů?
Servis, což ve většině případů znamená personál. Ať už je to tím, že majitelé dávají zaměstnancům málo peněz, nebo je personál nedostatečně vyškolený a neochotný, což projektu hodně škodí, lidi u nás zkrátka nechtějí pracovat. Vemte si například kuchaře. Kvalitní, samostatní kuchaři jsou dnes nedostatkové zboží. Pro ně je to dobře, protože se jim zvedlo ohodnocení. Ale poptávka je o tolik větší než nabídka, že to sráží kvalitu a i průměrní či podprůměrní kuchaři si říkají o daleko víc peněz, než by si ve skutečnosti zasloužili, a dost často neodvádí odpovídající práci. Majitelé podniků by si měli uvědomit, že i oni nesou za situaci vinu. Vždyť jsou to jejich peníze, které v neúspěšných projektech mizí. A v neposlední řadě za situaci mohou i sami zákazníci, kteří nevyvíjí dostatečný tlak na majitele i zaměstnance, nechají se ošidit. Je to běh na dlouhou trať, i když se to sice pomalu, ale postupně zlepšuje.

Jak si správně stěžovat? Lidé se neradi pouští do sporu s nepříjemnou recepční či neochotným číšníkem...
Základem je nemlčet. Když přijedu někam, kde je nepříjemná obsluha, která mne odmítá z nějakého důvodu například obsloužit nebo má nevhodný poznámky, nechám si zavolat majitele nebo manažera a v klidu se snažím vysvětlit situaci a žádám její řešení. Pitomé je, když je nepříjemný, arogantní sám majitel, to radši rychle pryč a víckrát nechodit ... :-))). Sám jsem jako majitel dvou hotelů v Praze a jsem vždy rád i za negativní zpětné vazby, protože se díky nim můžeme zlepšovat. Jen musíme vědět, že máme problém. Personál by si měl uvědomit, že si klient, i když je třeba nesympatický a nepříjemný, zaplatil nějakou službu a zaměstnanec tam je od toho, aby ji splnil. Celý projekt by měl hlavně upozornit na to, že v Česku existuje celá řada kvalitních služeb a naučit lidi, že mají kvalitu vyhledávat. Proč by člověk, který jede jednou, dvakrát ročně na dovolenou, neměl za své peníze chtít to nejlepší nebo nejzajímavější, co může dostat?

 

Může se stát, že ubytovací zařízení, které bude zařazeno do vašeho žebříčku, ztratí na kvalitě?
To se stát z nějakého důvodu samozřejmě může. Může se změnit majitel, manažer, můžou začít nesmyslně šetřit… Věřím, že se to nestane, a hlavně díky hodnocení zákazníků a díky internetu bychom se o situaci dozvěděli a velmi rychle se s nimi v takovém případě rozloučili.

Na stránkách Amazing Places je tedy i hodnocení? Jakým způsobem to bude probíhá?
Je to hodnocení pomocí hvězdiček, podobně jako má světoznámý TripAdvisor. Hodnocení probíhá dvěma způsoby. V jednom hlasují zákazníci, kteří mají s místem osobní zkušenost, a budou se s ní chtít podělit s ostatními, a druhé hlasování bude v rukou samotných majitelů a manažerů, kteří budou rovněž hodnotit a hlasovat a stanou se sami vnitřními komisaři a zároveň větší součástí projektu AP.