Po pražských stopách Josefa Lady. Malíř přitahoval vtipné aférky, ale v jeho srdci byl doživotní bol
Výtvarník Josef Lada, proslavený zasněženými pohádkovými ilustracemi, prožil část života v Praze, kde pracoval, studoval a žil se svojí rodinou, ale též navštěvoval pražské hospody, popíjel a potkával se s kamarády. Zejména si oblíbil Podskalí, kde se odehrála řada vtipných historek s ostřílenými vltavskými „námořníky“.
To, že se malíř a ilustrátor Josef Lada narodil v Hrusicích, ví kdekdo. Jeho pobývání v Praze zase tak moc známé není. V Praze se učil, bydlel a pracoval. Díky dobrým kamarádům překonal počáteční obtíže při startu malířské dráhy. Brzy zaznamenaly jeho obrázky úspěch a lidé si je rádi prohlédnou dodnes. Lada neabsolvoval žádnou slavnou výtvarnou školu nebo akademii, a přesto jeho tvorba má stále co říct a je i nyní ohromně okouzlující.
Učněm u malíře pokojů
Když se učil u malíře pokojů a divadelních dekorací, nebydlel u svého mistra, ale v tehdejším útulku pro katolické studenty a učně v Salmovské ulici. Encyklopedie.praha2 cituje Ladu, který se vyjádřil ke svému pobytu v internátě takto: „Vstávat se muselo velmi časně, aby se všichni studenti a učedníci mohli účastniti mše v ústavní kapli ještě před snídaní. (...) První dny mi bylo jako ptáku zavřenému v kleci. (...) Mnozí učedníci mi připadali tak podivní, jako lidé z jiných světů.“
U malíře pokojů dlouho nepobyl, poněvadž se vůbec ke štětci nedostal. Byl pouhým nosičem, tahačem a posluhou. To se není čemu divit, že ho tato nádeničina brzy přestala bavit. Po několika měsících bezcílné dřiny přesedlal na knihařské řemeslo, z kterého rovněž zběhl, tentokrát za výtvarným pozlátkem.
Umělecké začátky v Dittrichově ulici
Malířova dcera Alena Ladová ve své vzpomínkové knize vypráví mimo jiné i o jeho studiích. Po útěku před knihařstvím našel útočiště v Dittrichově ulici a právě v té době jej přijali na uměleckoprůmyslovou školu, kde dlouho nevydržel. Hlavní důvody byly dva – jednak bída a jednak nesouhlas s jistými pravidly, která se musela striktně dodržovat. Ze školy odešel, ale ne s ostudou. Začal malovat po hospodách a přispíval do různých časopisů. Velice záhy si vybudoval jméno osobitého kreslíře a karikaturisty a ve výtvarném světě má místo i po smrti, ba možná navěky.
Hašek a Lada byli kamarádi
Spisovatel Jaroslav Hašek a Josef Lada byli nerozluční kamarádi, kteří se společně bavili po krčmách a chodili do kina Grand Biograf de Paris v domě U Čtrnácti svatých pomocníků v Ječné ulici, jak uvádí již zmiňovaný zdroj. Když nastala 1. světová válka, Hašek narukoval na vojnu a právě ta se stala inspirací pro jeho nejslavnější dílo Osudy dobrého vojáka Švejka. Po válce se oba kamarádi znovu shledali a Lada výtvarně navrhl obálku k Haškově románu. Aktuální vydání Švejka z roku 2023 nemá jenom Ladovu obálku, nýbrž je Ladových obrázků plné. Mezi četnými obálkovými ilustracemi vévodí statná Švejkova satirická figurka ve vojenském mundúru s jeho typickou čepicí.
Pražské Podskalí a rodinná pohoda
Podskalí té doby mělo vesnický ráz, což Lada miloval. Na tomto místě se rozhodl prožít dlouhá léta se svou manželkou a dvěma dcerami. Encyklopedie.praha2 cituje Ladův výrok o jeho dvou dcerách: „Alenka bázlivá nebyla ani trochu. (...) Když byly Alence tři roky, dostala sestřičku Evičku. Ta byla útlejší konstrukce a tak bázlivá, že jsme musili z její blízkosti mouchy odhánět.“
Dcera Eva naneštěstí tragicky zemřela při zimních náletech v roce 1945, které byly četné v okolí Karlova náměstí. Druhá dcera Alena následovala otce v jeho šlépějích. Ilustrovala řadu knih pro děti a napsala o svém tatínkovi memoáry.
Měl krásný vztah s dcerou
Ladova prvorozená dcera Alena mu zbyla po tragických pražských náletech. Měl s ní od jejího útlého věku až do pozdní dospělosti vřelé pouto. Ve své knize Alena Ladová vzpomíná: „... A táta, aby ulehčil mamince, mne nosil v noci po pokoji v náručí a zpíval mi potichu všelijaké písničky. Velmi se mi to zamlouvalo do té chvíle, než mne položil do košíku v blahém vědomí, že jsem tvrdě usnula...“
Tatínek oběma dcerám poskytoval útočiště pro hraní a čtení pod stolem, kde maloval, jak je uvedeno v knize Aleny Ladové. A právě jejich útěky pod stůl a záliba ve čtení možná Ladu inspirovaly k mnohým ilustrovaným knížkám pro děti, mezi nimiž nepochybně vyniká kniha Moje abeceda. Inspirován ústní lidovou slovesností za přispění špetky svého osobitého humoru a básnického umu vytvořil malebné říkanky pro každé písmenko zvlášť. A kromě krásných veršů obdržely všechny litery úsměvný obrázek vyznačující se typickým Ladovým rukopisem.
Naštvaný mořský vlk
Josef Lada byl věčný outsider, milující otec a manžel, kamarád a v neposlední řadě neposedný výtvarník a karikaturista, který na nikom nenechal nit suchou. Jednou v hospodě U Zlatého kormoránu, kam často mířili námořníci z Povltaví nebo kapitáni parníků, se udála veselá příhoda. Ladovi se líbil kapitán korábu Stefanie, a jelikož jej tento osamělý námořník odehnal a Lada se cítil hluboce dotčen, namaloval jeho karikaturu.
Všichni v hospodě vtípek pochopili a bohužel se ho dovtípil i zmíněný kapitán, který tehdy, jak je uvedeno v memoárech dcery Aleny, pravil: „Mladej pane, já tu nechci dělat Rabasovi nečistotu! Ale jestli se někdy vodvážíte na Stefánku, tak tam s váma vypucuju podlahu a pak vás hodím do Vltavy.“ Tak takový býval Josef Lada vtipálek.
Zdroje: autorský článek
KAM DÁL: Sebevražda malíře Slavíčka kvůli mrtvici. Krev mu vytekla do mozku po koupání ve studené vodě.
