Redaktorka Soňa Brunnerová: Už se mi nechtělo dělat ve fabrice

Kdy tě poprvé napadlo věnovat se novinařině?

Na střední škole. Měla jsem dobré známky ze slohovek. Hrozně ráda jsem psala i doma. Čeština mne vždy bavila a sama od sebe mi šla.

 

Kdy jsi poprvé publikovala?

V roce 2009 jsem měla praxi v týdeníku Mělnicko, dále s přestávkou píšu pro obecní zpravodaj v Nelahozevsi. S osobním blogem jsem začínala v šestnácti.

 

Co jsi vystudovala?

Mám střední odbornou školu v Neratovicích, obor veřejnosprávní činnost. Úředničina by mě asi moc nebavila, proto jsem se přihlásila na Vyšší odbornou školu publicistiky a absolvovala jsem tříletý obor se zaměřením na autorskou žurnalistiku. Pak jsem si ještě dodělala návazné roční bakalářské studium z mediální a sociální komunikace na Universitě Jana Amose Komenského.

 

Jakou máš odbornou praxi?

Už skoro 7 let pracuji externě pro Českou televizi, kde přepisuji videonahrávky před střihem. Začala jsem s tím v prváku na VOŠ. Udělala jsem si ze strojopisu státní zkoušku a nechtělo se mi už dělat ve fabrice. Pracovala jsem předtím jako brigádník v prádelně, v Unileveru jsem odebírala krabičky s margarínem u pásu. Začala jsem u Reportérů ČT a působím tu částečně až doteď.

 

Jak ses dostala k rubrice historie?

Dějepis ve škole mě kupodivu nikdy nebavil. Na střední škole jsem z něj měla čtyřku. Ale časem mě začala zajímat novodobější historie a trošku i středověk. Rubriku Historie na ČtiDoma.cz jsem navrhla šéfredaktorovi sama, když se mne na pohovoru ptal na mou představu webu.

 

Ještě máš nějaké zkušenosti s historií?

Na VOŠ jsem psala absolventskou práci o náletu na Kralupy, který se stal 22. března 1945, tedy na konci druhé světové války. Američané tu bombardovali rafinérii minerálních olejů. Zemřelo asi 150 Čechů. Kralupy tak byly nejzničenějším městem následkem náletů u nás.

 

Co děláš ve volném čase?

Ráda jezdím na výlety po hradech a zříceninách. Jako první jsem navštívila zříceninu Landštejn, kde jsme přespávali, když jsem byla na táboře. Celý hrad byl strašně fascinující. V loňském roce jsem si našla partu z Pardubic, se kterými jsme zažili skvělé výpravy ve východních Čechách. Hodně se mi líbil středočeský Krakovec a letos jsem šla pěšky na Okoř přes hradiště Budeč. Můj srdcový hrad z pohádky je Zvíkov a Bouzov. Moc ráda mám i okolí Úštěku. Nepohrdnu pozváním na víkendový vandr. Je to hlavně o dobrém kolektivu. Raději chodím do přírody, než do přeplněného města. 

 

Jaké máš další koníčky?

Ještě loni jsem chodila do základní umělecké školy na zpěv. Teď jsem domluvena na individuální hodiny. Ráda zpívám středověkou nebo renesanční hudbu, strašně ráda mám latinské koledy i světskou hudbu. Hrávala jsem i na kytaru u táboráku.

 

Odkud pocházíš?

Jsem z Nelahozevsi. Studijní léta jsem prožila v Praze a doma jen přespávala. Na střední školu jsem dojížděla do Neratovic. K regionu na sever od Prahy mám blízko. V Odolené Vodě mám babičku a v Brandýse nad Labem jsem se narodila.

  

Kam bys to chtěla v novinařině dotáhnout?

Chci si osvojit pracovní rutinu a vybrousit práci s textem, konkrétní ambice nemám.

 

Jak se ti líbí v redakci Čti doma?

Je to tady velké, prostorné a bílé (smích). Když slyším bušení kolegů do klávesnice, tak mám tendenci s nimi závodit. Ale je tu tepleji, než doma.

 

Jak myslíš na své čtenáře?

Snažím se, aby mé články byly srozumitelné, čtivé, fakticky přesné a taky zajímavé. Dostala jsem už pár pozitivních ohlasů. Třeba jedna spolužačka ze základky, která mě neměla moc ráda, mi nedávno pochválila články. Učím se hlavně komunikovat s lidmi. Psaní pro mě není až takový problém.