Šestnáct měsíců kriminálu: Ocenění za hrdinství pro Františka Fajtla
Sedm let byl členem cizinecké legie. Po návratu do vlasti se mu tehdejší režim odměnil sedmnácti měsíci věznění na Mírově a po propuštění navíc vystěhováním z vlastního domova. Nesměl vykonávat jinou než pomocnou práci. Rehabilitace se dočkal až po listopadové revoluci. Takový byl ve zkratce život nebeského jezdce Františka Fajtla.
Jméno Františka Fajtla je zcela neznámé asi jen málokomu. Jeho osudy byly podobné, jako i mnohých dalších odvážných mužů, kteří se v době druhé světové války vydali do zahraničí, aby odtud bránili svoji vlast a svoje rodiny.
František Fajtl byl ale přece jen něčím výjimečný – svoje zážitky uměl díky literárnímu talentu přetavit v poutavé a k zamyšlení vyzývající pravdivé knižní příběhy, které svým zpracováním upoutají každého čtenáře. Jaký ale byl František Fajtl jako voják a pilot, jako člověk, který se zapsal do dějin jako neohrožený pilot a velitel slavné 313. československé stíhací perutě britského královského letectva - RAF (Royal Air Force)?
Láska k létání i vlasti
František Fajtl se narodil 20. srpna roku 1912 v obci Donín nedaleko Loun. Jeho rodiče v něm pěstovali lásku k vlasti, disciplínu a vštěpovali mu i další sokolské ideály. Právě ty, jak později několikrát zdůraznil, byly základem pro budování jeho dalších životních priorit. Středoškolská studia absolvoval na teplické České obchodní akademii, kde se setkal s dalšími pozdějšími členy domácího doboje.
O letectví se František Fajtl zajímal již při studiu na Vojenské akademii v Prostějově, kde se jako se svým učitelem setkal s budoucím prezidentem republiky Ludvíkem Svobodou. Po absolutoriu pak odešel do svého prvního vojenského angažmá k leteckému pluku do Přerova. Zde prožil i těžký moment začátku války a musel spolknout hořkou pilulku ve chvíli, kdy letecký areál od našich vojáků přebíralo vojsko okupantů. On sám byl z armády vyloučen.
Zůstat a sklopit hlavu? Ne!
Netrvalo dlouho a tehdy sedmadvacetiletý poručík František Fajtl se v roce 1939 rozhodl odejít do zahraničí, aby mohl bojovat proti okupantům naší vlasti. Přes Polsko se dostal do Francie, kde se mu naskytla možnost bojovat v cizinecké legii. Jeho francouzská válečná epizoda všek netrvala dlouho, ačkoliv i za několik měsíců svého tamějšího pobytu si dokázal vydobýt pověst vynikajícího a odhodlaného pilota. Cizinecké legie se však zanedlouho rozpadly a František Fajtl, stejně jako i další jeho spolubojovníci stál před dalším těžkým rozhodnutím, kterým směrem se vydat.
Nakonec volil logickou cestu do Velké Británie. Následoval krátký pilotní výcvik na britských letounech Hurricane a další kroky již vedly do ostrého boje. A právě tehdy se František Fajtl naplno ukázal jako pilot neohrožený, zkušený a odvážný. Zanedlouho po svém zaškolení již měl na kontě dva sestřelené letouny a jeden vážně poškozený. Po přestupu k 313. československé stíhací peruti RAF se znovu osvědčil a brzy převzal velení nad jednou z jejích letek. Jeho kvality byly tak výrazné, že se mu dostalo cti (jako prvnímu z našich důstojníků) velet britské, konkrétně 122. stíhací peruti.
Přežít a bojovat
Jen několik málo dní po svém jmenování do čela britské stíhací perutě však byl letoun Františka Fajtla sestřelen. Díky svým pilotním schopnostem ale dokázal i v tak těžké situaci přistát a ačkoliv se tak dostal na území na pomezí Belgie a Francie, které pro něj rozhodně nebylo bezpečné, díky dobrému výcviku zvládl přežít i tuto pro mnohé jiné neřešitelnou situaci.
„Sestřelili mě v jednom těžkém souboji v severní Francii. My jsme doprovázeli dvoumotorové Bostony, spojenecké bombardéry. Sedli jsme si vedle nich a chránili je, kdyby na ně přišli stíhači. Stíhači přišli, měli jsme souboj. Já jsem střelil po dvou letounech, nevím, co se s nimi stalo. Ale dostal jsem takovej nával dávky od nich, že mně začal vynechávat motor. Bylo to 5. května 1942 odpoledne a byly to Focke-Wulfy 190, nejlepší jejich letoun, a potom Messerschmitty. Tak co jsem mohl dělat – když jsem viděl, že to prohraju, když se na mě vyhrnuli, tak jsem to sklopil a piké, pikoval jsem až k zemi. Nemohl jsem skočit, tak jediná možnost byla přistát v terénu. A přistál jsem přímo mezi Němce. No, to bylo velice tragický, mohlo být… Ale obrátilo se to ve štěstí. Jak mně hořela mašina zespodu, tak já jsem toho Spitfira podvozkem zavřeným ponořil do kypré půdy toho pole ve Francii. A vysvětluju si to tak, že ten oheň udusila hlína. Já jsem z toho vypadl, utíkal jsem do polí,“ vyprávěl později.
Přes Francii se i díky pomoci svých přátel dostal až do Španělska, kde byl ale zatčen. Vysvobodila jej až přímluva britského konzula a František Fajtl se mohl vydat – kam jinam, než opět do Anglie, aby mohl znovu bojovat za svou vlast. Poslední válečné měsíce pak František Fajtl prožil jako velitel 1. samostatného stíhacího pluku v Sovětském svazu, kam se dobrovolně přihlásil.
Konec války znamenal začátek dalšího boje
Nastal vytoužený konec války a mohlo se zdát, že se život v milované vlasti Františka Fajtla vrátí do běžných kolejí. Mohlo by tomu tak být, kdyby býval nepřišel osudný únor roku 1948, který opět změnil vše... Nástup komunistů k moci přehodnotil zásluhy na vinu, odvahu na útěk, radost ve zklamání. Podplukovník František Fajtl, válečný hrdina, byl v roce 1950 (stejně jako mnozí další) vzat do vazby a bez řádného soudu držen plných šestnáct měsíců ve věznici na Mírově. Taková byla odměna za roky strávené obranou státu před armádou okupantů. Ani toho ale ještě nebylo dost. Po propuštění se nesměl ani vrátit do svého domova, ostatně jeho rodina již tou dobou byla vystěhována do míst, která tehdejší režim považoval za únosná.
Rehabilitován a oceněn. Konečně!
Plné rehabilitace se František Fajtl dočkal až po listopadové revoluci, kdy se v roce 2004, dva roky před svou smrtí, dočkal dokonce nejvyššího možného ocenění, když obdržel z rukou prezidenta Václava Klause Řád bílého lva za vítězství.
O svých vojenských osudech, o bitvách válečných i poválečných, o svém celém životě napsal později již spisovatel František Fajtl autobiografické knihy, z nichž lze namátkou jmenovat tituly Létal jsem s třistatřináctkou, Vzpomínky na padlé kamarády, První doma, Sestřelen a další. Právě díky těmto dílům se dodnes můžeme seznamovat s dobou, kterou by nikdo z nás prožít nechtěl, jejíž události si ale musíme neustále připomínat.
