Tomáš Baťa naučil Čechy přezouvat. Jeho smrt nedá konspiračním teoretikům spát ani dnes
Guinnessova kniha rekordů označila firmu Baťa za největšího výrobce bot všech dob. Podle jejich údajů vzniklo za celou dobu trvání Baťových závodů 14 miliard párů bot. Rodinná firma postupně přerostla do světové značky. Tomáš Baťa byl průkopníkem, vizionářem a člověkem, který doslova měnil dějiny.
Baťovy cvičky. Název, který postupem času zlidověl. Dnes už pod záplavou velkých konkurentů západních značek nedrží tak zásadní místo na trhu, ale o to bohatší je historie a tradice firmy. Obuvnickou firmu přivedli na svět sourozenci Anna, Antonín a Tomáš Baťovi v roce 1894 ve Zlíně. Právě poslední jmenovaný může za to, že se Češi přezouvají.
Ve 20. letech minulého století totiž začal vyrábět přezůvky. Nazval je „domácí obuví“ a do měst vyrazil s velkou reklamní kampaní. Lákal na to, že si nohy odpočinou a vybízel Čechoslováky k ležérnosti. „Noha v teple, nemoc v pekle“, či „Milý je dárek, papučí párek“ jsou jen dva z mnoha sloganů, které používal. Zabralo to. Ostatně jako většina věcí, které tento podnikatel vymyslel.
Tomáš Baťa ví, jak na to
V roce 1908 se po smrti bratra Antonína stane Tomáš Baťa jediným majitelem firmy a začne zásadně jednat. Postupně z firmy vytvoří komplexní továrnu, která neopomíjela vůbec nic. Díky svým originálním inovacím byl považován za největšího podnikatele své doby.
Společně s vedením firmy zastával i funkci starosty Zlína. Tomáš Baťa podnikání pojímal opravdu od A do Z. Rozšiřoval zlínské továrny tak, že tím určil výraznou tvář architektury celého města včetně tzv. Baťových domků. Vytvořil specifický systém péče o zaměstnance. Od bydlení přes zdravotní péči až po vzdělání. Jako starosta postavil základy moderní zdravotní péče v celém regionu a zlepšoval stav infrastruktury v celém Československu.
V oboru obuvnictví stáhl cenu bot na přijatelné minimum. Zavedl pásovou výrobu po vzoru Henryho Forda a firmě netrvalo dlouho a dokázala zvýšit produkci bot o 75 % a počet zaměstnanců o 38 %. Tomáš Baťa využil svůj podnikatelský talent a jako jeden z mála vnímal filozofii firmy opravdu komplexně. Z Ameriky, kde byl půl roku studovat systém amerického managmentu, ho pak následně zavedl v Baťových závodech.
Válka a krize
S první světovou válkou přišla i první velká zakázka. Firma musela vytvořit 50 000 vojenských bot pro rakousko-uherskou armádu. Obrovská zakázka nutila Baťu rozšiřovat počet zaměstnanců, někteří z nich se díky tomu vyhnuli povolání na frontu. Na konci války byla firma schopna denně vyrobit až 6 000 párů bot. S koncem války ale přišla krize. Baťa zaměstnával více lidí, než bylo potřeba. Poptávka na koupi čehokoliv byla minimální, a tak přišla příležitost k dalším inovacím.
Tomáš Baťa užíval čtyři základní druhy mezd:
- pevná mzda – brali technickohospodářští a administrativní pracovníci,
- individuální úkolová mzda – dostávali dělníci na některých speciálních postech,
- kolektivní úkolová mzda – pro dělníky v dílnách,
- mzda účasti na zisku – pobírali někteří vedoucí pracovních úseků.
Baťa vytvořil systém vnitřní zaměstnanecké banky. Všem pracovníkům zřídil účty s úrokem 10 %. Jejich nastřádané peníze využíval jako provozní investice. Tento systém nevydržel dlouho. Stávka zaměstnanců vedla Baťu k založení odborů, do kterých si zaměstnanci mohli volit své zástupce.
Hlavní poválečný problém ale nebyl stále vyřešen. Baťa měl kapitál uložený v plných skladech s obuví a firma v prodeji stagnovala. Rozhodl se tak pro neskutečně odvážný krok. Snížil cenu bot o 50 % a zaměstnancům mzdu o 40 %. Aby zmírnil rozhořčení svých pracovníků, kompenzoval jim snížené mzdy slevami ve firemním konzumu. Slevy neskutečným způsobem zafungovaly na zákazníka a postupně začal ovládat trh. Válečná a poválečná situace ukazují, jak byl Tomáš Baťa výjimečným podnikatelem.
Expanze a tragédie
Jak už jsme zmínili, Tomáš Baťa doslova ovládl trh a z města Zlín si budoval svoje mocenské impérium. V Československu byl jediný, kdo zavedl tvrdý kapitalistický řád podobný tomu ve Spojených státech amerických. Zmíněná pásová výroba zapříčinila 75 % produktivity práce a značka začala stavět svoje továrny v jiných městech v Československu a ve světě. V roce 1932 Tomáš Baťa zaměstnával 31 235 lidí a vlastnil továrny v Německu, Polsku, Jugoslávii, Švýcarsku, Francii a britské Indii. Jeho obuv se prodávala v 2 500 prodejnách po celém světě. Od Súdánu po Čínu.
Tomáš Baťa tragicky zemřel při letecké nehodě. V průběhu letu na otevření nové pobočky ve Švýcarsku se stala nehoda, kterou nepřežil ani jeho pilot. Kvůli husté mlze bylo Baťovi doporučeno vyčkat s odletem, ale ten si stál na svém. Pravděpodobná verze hovoří o tom, že byl pilot v mlze dezorientovaný a narazil do rohu továrny, vedle které letadlo spadlo na zem. Druhá verze počítá s nepovedeným pokusem o přistání. Konspirační teorie pak hovoří i o sabotáži či vraždě. To se ale nikdy nepotvrdilo. Přesto se i dnes najde řada „spiklenců“, kterým jeho smrt nedá spát.
Buď jak buď, náhle zemřela jedna z největších osobností Československa, která téměř z ničeho vybudovala firmu, která je dodnes synonymem úspěchu, který zná celý svět. Firmu po něm převzal další schopný člen rodu, nevlastní bratr Jan Antonín Baťa.
Zdroje: redakce, idnes.cz, tomasbata.org, sciencedirect.com, ceskatelevize.cz
KAM DÁL: Český lotr, který podváděl celý svět. Lustig prodal Eiffelovu věž a obral Al Caponeho.
