Vítejte na palubě! Torpedo vyplouvá
Pavel Polák si plní svůj námořnický sen, chce na své plachetnici obeplout Evropu. Jak vznikl takový nápad, jaká místa jsou na trase nejnebezpečnější a kde se u Pavla vůbec vzala láska k plachtění, se dočtete v rozhovoru.
Pavla znám už mnoho let jako velkého sportovce, muzikanta a výborného parťáka na různé akce. Když se pro něco nadchne, dá to toho celou svou duši a nesmírně poutavě o tom pak taky dovede vyprávět. Dá se to poslouchat celé hodiny, když Pavel mluví o muzice, o lyžování, o cyklistice, o surfování... V posledních letech se zbláznil do plachtění.
Pavle, jak dlouho vlastně už jezdíš? A jak ses k tomu vůbec dostal?
Jezdím dlouho, papíry mám asi tak patnáct let. Vždycky jsem byl latentní námořník, a pak to jednou propuklo. Vždycky se mi strašně líbily lodě, a když se na dovolené ostatní opalovali na pláži, já chodil po přístavech a okukoval je. Už dávno jsem jezdil na windsurfingu, což je vlastně nejmenší forma jachtingu. Tak jsem se taky jednou seznámil s lidmi, kteří jezdili na lodích. Poslouchal jsem, co si povídají, jak se někdo ptá: "Když jedou dvě lodě proti sobě, která má přednost?" A jiný suverénně odpovídá, že "přece ta, která má plachty nalevo". Tak jsem se přidal do debaty a říkal: „Ty budeš asi kapitán, když tomu tak rozumíš, tak až pojedeš na moře, dej mi vědět, já bych jel s tebou.“ Vsadil jsem na výbornou kartu. Honza Škarabela byl pak mým prvním kapitánem a učitelem. Projezdil jsem s ním dlouhé míle a jeho plavba mi dala strašně moc. Pořád jsem se na všechno ptal, ostatní se chodili koupat, ale já chtěl všechno zkusit, mít v ruce všechna lana. Druhý rok jsem si pak udělal kurz v Chorvatsku a pak i zkoušky.
Jak to vůbec je s těmi chorvatskými zkouškami, prý je čeští jachtaři neberou moc vážně.
Podle mě byl ten kurz plnohodnotný. Obsahoval jak teoretickou, tak i praktickou část. Týden jsme pluli a pak jsem podstoupil zkoušku na kapitanátu v Šibeniku. Od té doby jsem najezdil asi 5 000 námořních mil. Letos jsem si dělal ještě zkoušku v Čechách. Takže teď mám kvalifikaci B, to znamená, že můžu jezdit až 200 mil od pobřeží.
Máš teď už druhou loď, jaká byla ta první a co tě vůbec přimělo k tomu si koupit vlastní loď?
První byla Anna Golon, typ Tango Family 26. Teď mám loď Torpedo, což je typ Maxus 28. To číslo znamená délku ve stopách, to je v názvu každého typu. Do Anny Golon mně vlastně trochu pomohl můj tehdejší zaměstnavatel. Nastoupil jsem jako projektový manažer do velké mezinárodní firmy a oni mi oznámili, že nemám počítat s dovolenou, protože na to není prostor, a že mojí dovolenou od teď budou pouze víkendy. Tak jsem si koupil hned první loď, co byla k mání, a jezdil každý víkend na dovolenou na Orlík.
Jaká byla Anna Golon oproti Torpedu?
Anna Golon byla užší a kratší než je Torpedo. Když jsem si kupoval Torpedo, už jsem hodně hleděl na vlastnosti, na kterých mi záleží. Torpedo je vevnitř prostornější a je moderněji pojaté.
Musel jsi ho na tuto plavbu nějak přestavovat?
Nejpodstatnější změna, kterou jsem teď dělal, je přestavba kýlu na pevný, což zlepší chování lodě ve vlnách. Dále jsou posíleny některé nosné prvky lodě. Vyměnil jsem většinu lan za vysokopevnostní. Mám nové plachty z velmi odolné plachtoviny. Hlavní plachta je zmenšena, abych mohl posunout ráhno o zhruba půl metru výše. Plachta má 4 refy.
Kolik a jaké závody jsi jezdil? A kolik lidí bývá na lodi při závodech?
Spoustu, já už nevím. Nepočítám to. Loni například jsme jeli Českou námořní rallye, Závod na Mazurách, Mistrovství ČR, Jabuku – to je v Chorvatsku na volném moři, to jsme vyhráli v ORC. Ideální posádka je tak 8 lidí, vždy je potřeba spousta rukou a taky se lidi dají využívat na vyvažování. Při závodech je loď narvaná různými plachtami, tak je to potřeba vyvažovat.
ORC je handicapový systém, který se používá v jachtingu. Podle parametrů lodi se pak přepočítávají časy.
Bavili jsme se, že se chystáš na pětiměsíční plavbu kolem Evropy. Vyplout chceš už za týden. Kdy tě napadlo, že chceš tuto cestu podniknout? A máš nějaké další námořnické sny?
Torpedo je příliš dobrá loď na to, aby jezdila jen na Orlíku. Tak jsem si říkal, že to chce jet na moře; pak už jsem jen čekal, až budu mít volno. A loni v září, když se se mnou rozloučil tehdejší zaměstnavatel, byla příležitost se do toho pustit. Ovšem vyjíždět na zimu není úplně ideální, tak jsem to naplánoval na tento květen.
Další sen? Chtěl bych někdy plout přes Atlantik. I když některé části této plavby jsou náročnější než Atlantik. Ale to teď není aktuální, teď se soustředím na současnou plavbu.
Jaký úsek tvé plánované cesty je nejnebezpečnější?
Nejnebezpečnější je nejspíš Biskajský záliv, i když nebezpečný může být jakýkoliv úsek, když se zhorší podmínky. Biskajský záliv má své specifikum v tom, že se tam prudce mění počasí a dělají se tam vysoké a nebezpečné vlny. Taky je třeba počítat s velkým přílivem a odlivem a s tím souvisejícími zrádnými proudy. Může se taky stát, že loď uvízne při odlivu v bahně, které si ji přicucne takovu silou, že se pak při přílivu zatopí.
Jaký úsek považuješ za nejhezčí, na co se nejvíc těšíš?
Nejhezčí úsek zatím nemám, těším se na všechny úseky, které neznám a jsou pro mě nové. Mám rád ostrovy všeho druhu. Raduju se se z toho, když mohu plavbu a zážitky s někým sdílet, nejsem rád sám.
A jaký je naopak nejnudnější?
Nechce se mi moc jet do Chorvatska, protože tam už to mám proježděné a navíc je to tam drahé. Za méně zábavnou část bych možná označil cestu po řece do Hamburku. Jsou tam dlouhé úseky, kde je jen rovina, nic zajímavého. Celé je to asi 800 kilometrů. Tam ale nepojedu sám. Pojedeme tam tři nebo čtyři.
Kdo s tebou pojede?
Rozplánoval jsem trasu po týdnech, aby se mohli kamarádi připojit, kde se jim to hodí. Bohužel jsem čekal mnohem větší ohlas. Ale někteří se ještě rozhoupávají. Důležité je, že mám někoho na Biskaj, ten bych nerad jel sám. Z Malagy do Barcelony se mnou poplují všechny mé děti. Z toho mám radost.
Kudy Torpedo pojede a kdy vyplouvá?
Vyplouvá se 21. května z Císařské louky v Praze, kde teď Torpedo pár dní přechodně kotví. Odtud má namířeno po řece do Hamburku. Z Hamburku už vyráží na moře podél Holandska a Belgie, pak přejede na druhou stranu La Manche k jižním břehům Anglie do Doveru a odtud podél pobřeží až do Lizzard Pointu, kde podle počasí vyrazí na volné moře a přes Biskajský záliv do španělské A Coruni. Další plán je obeplout Pyrenejský poloostrov, nahoru do Monaca, pak obeplout ze všech stran Korsiku a Sardinii a kolem Itálie od Neapole až dolů k Liparským ostrovům a k Messině. Odtud na Kotor, Lefkada a Poros. Celá plavba je naplánovaná na pět měsíců, žádné velké zdržování.
