Vladimír Brabec vydělal jmění na komunistické agitce. Za majora Zemana dostal tolik, co jiní za 21 let práce

Vladimír Brabec, to je zkrátka major Zeman. Kdo si vzpomene na nějakou z jeho dalších rolí? Je jich hodně, vždyť hrál od svých čtrnácti let a před kamerou se naposledy objevil v roce 2016 v povídkovém filmu Tajemství pouze služební. Přesto – i když Vladimír Brabec ve své době patřil k nejvýraznějším hercům a dlouhá léta vystupoval dokonce na prknech Národního divadla – pro většinu lidí zůstane v paměti jako Jan Zeman, příslušník tehdejšího Sboru národní bezpečnosti, který v posledním díle končí jako šéf kriminálky. 

Herec Jaroslav Moučka zavrhl estébáckého bratra. Krutý tyran organizoval šílené soutěže

Výchova socialistického člověka

Jeho případy samozřejmě odpovídají tehdejším potřebám, kdy bylo nutné vychovávat socialistického člověka a navést jej na „správnou cestu“. A tak jednotlivé případy ukazují třeba mládež zkaženou nevhodnou hudbou a samozřejmě i drogami, vystupují tady špatní západní agenti, na přetřes přijde i důležitost výstavby Berlínské zdi nebo zpronevěra společného majetku všech občanů republiky. Někdy ale přišly ke slovu i „obyčejné vraždy“, to asi proto, aby si seriál udržel divákovu pozornost. 

Honorář na desítky let dopředu

Hlavní postavou, která všechny díly spojovala, byl právě Jan Zeman v podání Vladimíra Brabce. Ten samozřejmě sice mohl alespoň vzdáleně tušit, jakou roli přijal, ale také dobře věděl, kolik za ni dostane. V sedmdesátých letech, kdy se třicetidílný seriál točil, šlo o neuvěřitelnou sumu kolem šesti set tisíc korun. Jen pro srovnání, průměrná mzda v Československu v roce 1975 byla 2 300 Kčs. Šlo tedy o více než 260 tehdejších platů, tedy o peníze, které by průměrný člověk vydělal za jedenadvacet let! A to už něco znamenalo. 

Zeman ho připravil o práci

Jak ale později napsal ve svých vzpomínkách, byl to výdělek vykoupený další kariérou. Jakmile dostal cejch normalizačního kriminalisty, další zajímavé herecké role již nepřicházely. Věnoval se ale také dabingu a práci v rozhlasu. Pak ale také přišla na konci osmdesátých let listopadová revoluce a s ní i odpor mnoha lidí k hercům, kteří v minulosti takové role přijali. 

Z rozjetého vlaku nešlo vystoupit

Podle Vladimíra Vrabce ale vlastně herci v případě seriálu o kriminálních případech přesně nevěděli, k čemu se upisují. Ve chvíli, kdy podepisovali smlouvy na lukrativní role, dostali k přečtení jen scénáře několika málo dílů, a ty nebyly tak politicky angažované jako některé další, jež dostali až v průběhu natáčení. Vystoupit z rozjetého vlaku nebylo možné, protože by jednak pokazil práci mnoha svých kolegů, a navíc by se to velmi nelíbilo vládnoucí straně, která v seriálu právem viděla velký potenciál propagace potřebných myšlenek. 

Dostal se do špatné škatulky

A tak, ačkoliv právě tento herec nikdy nepatřil na seznam členů komunistické strany, a už vůbec ne mezi agenty StB, mnozí jej zařadili do stejné „škatulky“, což ho samozřejmě velmi mrzelo. I on sám ale dobře věděl, jak velmi pravdivé je přísloví, které mluví o tom, že pokud nejde o život, nejde vlastně o nic důležitého.

Trápení Vladimíra Menšíka: Těžká nemoc, injekce přímo na natáčení a strach ze smrti

Když nejde o život... 

V paměti měl tuhle poučku už od roku 1970. Tehdy mu bylo šestatřicet let a nade vše miloval létání. Udělal si průkaz a pod Svazarmem pilotoval větroně. Jenomže jednoho dne podcenil počasí – a naopak přecenil svoje schopnosti. Let dopadl tak, jak patrně dopadnout musel – místo na letišti přistál herec v tehdy rozkvetlém třešňovém sadu. Jen zázrakem se ani jemu, ani nikomu dalšímu nic nestalo, a tak si mohl oddechnout. Po nějaké době, kdy se bál znovu vystoupat do vzduchu, se ale ke své letecké lásce vrátil.

Zdroj: csfd, Česká televize, wikipedie, Měl jsem štěstí (J. Kazda, V. Brabec)

KAM DÁL: Herec Miloš Kopecký: Příšerně inteligentní primitiv a zbabělý komunista. Pronesl projev, na který se nezapomnělo.