Vlasta Burian: Krále komiků po válce vyhnali do hor. Pomáhal v kuchyni a místo vily mu musel stačit služební pokoj
Vlasta Burian, jehož filmů bude o Vánocích znovu plný televizní program, byl herec a komik první kategorie. V životě to ale neměl vůbec jednoduché. Sláva a popularita mu přinesly výhody, ale i povinnosti, kterých by se jistě rád vzdal. Nástup komunistů k moci mu pak jasně ukázal, kde je podle nich jeho místo. Vlasta Burian se však publika vzdát nedokázal…
Vlasta Burian se proslavil už dávno před druhou světovou válkou, a tak se v době okupace docela samozřejmě stal jednou z viditelných osobností národa, kterou potřebovali Němci využít pro vytvoření zdání, že je vlastně všechno tak nějak v pořádku. Navíc král komiků dokonale ovládal němčinu, a tak neměl už před vypuknutím války problém hrát jak v těch českých, tak i německých filmech. Těžko se tedy mohl po nástupu Hitlera k moci a hlavně vpádu Němců do Československa vymlouvat, že není schopen pracovat na filmech v němčině, případně přijmout ohlášenou důležitou návštěvu ve svém domě. Byla to pro něj otázka života a smrti a podle pozdějších svědectví nedošlo z jeho strany k poškození kohokoliv z jeho známých.
Na herce čekalo po válce další peklo
Válečná léta tedy jeden z nejlepších herců naší historie přežil bez šrámů na těle, ale jak na tom byla ve skutečnosti jeho duše, o tom se můžeme stále a již navždy jen přít. Ať to bylo jakkoliv, jisté je, že po konci války, když si mohli Češi oddychnout, začalo pro některé další peklo - to pro ty, kteří byli stejně jako právě Vlasta Burian nařčeni z kolaborace s okupanty. Někdo právem, ale jiní nespravedlivě. Do druhé skupiny patřil podle nynějších měřítek i tehdejší majitel vlastního Divadla Vlasty Buriana, které již v roce 1944 zavřeli sami nacisté a jež mělo navíc brzy změnit svého vlastníka.
Vězení, zákaz činnosti a ztráta divadla
Po válce, když byl Burian označen za údajného spolupracovníka Němců a 24. května 1945 jej odvedla policie, aby se ze svých “válečných hříchů” zpovídal, obsadila jeho divadlo závodní stráž a aby bylo úplně jasné, že už nic nebude jako dřív, přejmenovali tuto scénu na Divadlo kolektivní tvorby. Zatímco pod Burianovým vedením fungovalo divadlo celých dvacet let, poválečný ředitel (a podle dostupných zpráv patrně skutečný kolaborant) Zdeněk Podlipný ho přivedl k zániku po pouhém roce svého působení. A co dělal v té době Vlasta Burian? Po zatčení a odsouzení strávil tři měsíce ve vězení, přišel o veškerý majetek a také o své diváky, když dostal zákaz veřejného vystupování. To bylo pro celoživotního herce, který miloval divadelní prkna jako vlastní život, to nejhorší.
Pomáhal v kuchyni
Po návratu z vězení se musel král komiků vyrovnat s novou situací, ale všechno, čím si doposud prošel, ještě nebyl konec trestu. Nový režim po roce 1948 ho potřeboval ideálně izolovat od lidí, kteří jej stále poznávali, oslovovali, chtěli si s ním promluvit. A tak se musel stěhovat, nejlépe někam daleko od hlavního města - do hor. Přišla nabídka od Josefa Mrázka, tehdejšího správce Hříběcí boudy v Krkonoších, a Vlasta Burian ji přijal. Kdo by se domníval, že byl najatý jako bavič tehdejších hostů z řad zasloužilých pracovníků - rekreantů, kteří sem přijížděli na poukazy, jež dostali od ROH (Revoluční odborové hnutí, tedy vlastně dnešní odbory), ten by nemohl být dál od pravdy. Král komiků tady měl pracovat ideálně nepoznán jako řidič, který vozil rekreanty od autobusu k boudě nebo pomáhal s přípravnými pracemi v kuchyni. A tak zatímco před válkou měl vilu a v kuchyni toho nejlepšího kuchaře, jakého mohl u nás sehnat, o několik let později mu musel stačit služební pokojík na horské chatě a práce kuchařského pomocníka.
Bez hraní král komiků nevydržel
Nesměl by to ale být král komiků, aby mu nechyběl smích diváků, který dokázal vykouzlit doslova během několika vteřin. Nemohl si odříci nějakou tu malou scénku a po několika měsících se už objevoval mezi místními se svým improvizovaným ilegálním vystoupením. Herce zkrátka není možné umlčet. Z původně plánovaných několika týdnů zůstal Vlasta Burian na horách celý rok. Kromě toho, že sešel na čas komunistům z očí, léčil si tady i pošramocené nervy a nabíral síly na návrat do pražské reality. Ukázalo se, že to bylo velmi důležité, protože jeho život už nikdy nebyl takový, jaký by si jistě přál.
Ze svébytného umělce "pouhým" hercem
Zákaz vystupování trval plných pět let a ani po jeho podmínečném zrušení nemohl být komik spokojený. Směl sice na jeviště, ale stále byl pod přísným dohledem. To, co dělalo jeho představení neopakovatelnými, tedy dokonalá schopnost improvizace, muselo být zapomenuto a král komiků byl degradován na pouhého pěšáka v králově gardě. Ani to ale nestačilo, a tak se později musel spokojit s objížděním kulturních domů a estrádami na MDŽ nebo setkání družstevníků. Jeho zdraví se rychle horšilo, ale zajištění žádné neměl. Musel chtě-nechtě vystupovat, aby si vydělal na běžné živobytí. Poslední vystoupení už absolvoval nemocný, se zápalem plic, na který také brzy poté zemřel.
Takový konec si král komiků jistě nezasloužil.
Zdroj: Český rozhlas, wikipedie, Historie.cs
KAM DÁL: Slovenské Vánoce se od českých liší: Zapomeňte na rybí polévku, připravte se na zelí, opekance a česnekové oplatky.