Vlastenec, nebo fašista? Karel Hašler myslel, že může všechno, nacisté mu ukázali, jak moc se pletl
„Ta naše písnička česká, ta je tak hezká, tak hezká,“ zpíval patrně nejznámější prvorepublikový písničkář Karel Hašler. Jenomže právě ten samý vlastenec, opěvující český národ, v mnoha názorech souhlasil s nacisty. S těmi nacisty, kteří ho vzápětí zatkli a umučili k smrti.
Mohl být věhlasným hercem, kdyby ho pro nespolehlivost nevyhodili z Národního divadla. Mohl být šikovným řemeslníkem, kdyby od učení nezběhl k divadlu. Mohl být vlastencem bez poskvrnky, kdyby se nehlásil k některým fašistickým myšlenkám. A mohl snad dokonce přežít druhou světovou válku, kdyby si nemyslel, že si vzhledem ke své jisté prvotní příchylnosti k okupantům může dovolit úplně všechno…
Lidový písničkář, nebo manažer?
Jak se zdá, život Karla Hašlera byl plný paradoxů, které jej dovedly až do koncentračního tábora Mauthausen. I když si tohoto umělce vybavíme hlavně s harmonikou v ruce a vlasteneckou písničkou na rtech, nebyl Karel Hašler žádným pouličním zpěvákem. Naopak, jeho lidová podoba byla dobře budována a přinášela svoje plody.
Málokdo totiž ví, že kromě svojí herecké kariéry, zahájené na ochotnických scénách a pokračující přes brněnské národní divadlo, Slovinské zemské divadlo a zlatou kapličku na břehu Vltavy, měl na kontě také vedení hned několika převážně kabaretních scén. Více než obyčejný lidový písničkář byl z dnešního pohledu vlastně manažer, který dohlížel na provoz kabaretu v Lucerně, řídil Kabaret Rokoko, působil ve Varieté i na dalších scénách. Přesto pro český národ zůstal hlavně buditelem, jehož písničky podporovaly vlasteneckou hrdost.
Vlastenec s obdivem k nacistům
Jak si ale vysvětlit zprávy o tom, co se dělo na počátku druhé světové války, respektive těsně před ním? Existují důkazy o tom, že se jeho vzorem na určitou dobu stal například český fašistický politik a voják Radola Gajda. Otevřeně se vyjadřoval proti židovskému obyvatelstvu, kritizoval i odpor proti Mnichovské dohodě. Co ho k takové shovívavosti až souhlasu s nacisty vedlo? Podle mnohých historiků šlo o pravidla a řád, které v životě vyžadoval. A zde se dostáváme k dalšímu paradoxu Hašlerova života. Zatímco obdivoval německou ukázněnost, sám byl z Národního divadla vyhozen právě pro nespolehlivost, jak je uvedeno přímo na webu zlaté kapličky.
Tragický omyl
Snad to byla skutečná vlastenecká odvaha, kterou vykazoval i přes jeho minimálně prvotní obdiv k pevným pravidlům okupantského národa, jak zdůraznil v pořadu Českého rozhlasu publicista Stanislav Motl, snad se domníval, že má u Němců přece jen o něco lepší postavení než ostatní. Dovolil si proto i po vypuknutí druhé světové války veřejně vystupovat se svým vlasteneckým repertoárem, což – jak se záhy ukázalo – bylo daleko za hranou tolerance nacistů, zvlášť ve chvíli, kdy na Hašlera přišlo udání od jednoho z nejvášnivějších kolaborantů té doby, režiséra Václava Binovce.
Konec v rukou gestapa
Netrvalo to dlouho a pro písničkáře si skutečně přišlo gestapo, jak popisuje jeho osudy web České televize. Jeho odvážná a pro národ povzbuzující vystoupení tím provždy skončila. Z Pankráce, kde byl nejprve několik dní vězněn a vyslýchán, vedla jeho další a poslední cesta do Mauthausenu. Zranění, které mu nedlouho po příjezdu do koncentračního tábora způsobil jeden z dozorců, bylo samo o sobě dost vážné na to, aby tehdy již dvaašedesátiletého muže v nelidských a nehygienických podmínkách ohrozilo na životě.
Život ukončila ledová sprcha
Místo ošetření a léčby se mu navíc dostalo jen chladné cely, a v prosinci dokonce opakované ledové sprchy. Úplavicí, zánětem a hladem zubožené tělo Karla Hašlera už tuto poslední ránu nezvládlo. Na následky podchlazení a další zdravotní problémy zemřel jen dva dny před Štědrým dnem roku 1941. Přes všechny paradoxy jeho života je ale stále vnímán hlavně jako lidový vlastenecký písničkář.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Blonďatá bestie Heydrich chtěl konečné řešení české otázky, „smějící se bestie“ ho vyřešily samy.
