Vlevo dole: Za stejný článek o Hitlerovi odsoudili Ferdinanda Peroutku Němci i komunisté
Novináře Ferdinanda Peroutku, od jehož úmrtí právě dnes uplynulo pětačtyřicet let, pro současnost znovu „proslavil“ sám bývalý prezident Miloš Zeman, který viděl „vlevo dole“ něco, co nikdy nespatřilo světlo světa. Peroutkovu oslavu Adolfa Hitlera jako gentlemana. Týmy hledačů prezidentského pokladu v čele s věrným mluvčím Ovčáčkem sice tento svatý grál nenašly, ale jméno Ferdinanda Peroutky se po letech znovu objevilo na scéně. Je to vlastně dobře. Jaký byl ale jeho skutečný vztah k nacistům a později i komunistům?
Ferdinand Peroutka byl významným novinářem a autorem mnoha textů, o které bychom se dodnes měli opírat. Rozhodně by mu ale v současné době nebyla věnována taková pozornost, nebýt – jemně řečeno – neobratného vyjádření Miloše Zemana o Peroutkově jisté příchylnosti k Adolfu Hitlerovi. Dalo by se říct, že bývalý prezident Peroutku znovu objevil pro současnou generaci, ačkoliv on sám z této kauzy příliš slávy nevytěžil. O údajném článku nazvaném „Hitler je gentleman“, který Miloš Zeman jistojistě viděl v Přítomnosti „vlevo dole“, víme snad všechno, i přesto, že ho nikdy nikdo nenašel. Kdo ale byl autorem tohoto neexistujícího článku a jaké byly jeho názory?
Šéfredaktor bez maturity
Ferdinand Peroutka se narodil v roce 1895 do pražské úřednické rodiny jako nejstarší ze tří dětí. Původně nadějný gymnazijní student se ale těsně před maturitou rozhodl, že vzdělávání už bylo dost a odešel do novinářského prostředí. Tím začala jeho celoživotní cesta publicisty, díky které jej známe dodnes. Nejprve působil jako redaktor v Tribuně, ale od roku 1924, tedy od svých devětadvaceti let až do začátku války vedl jako šéfredaktor tolik diskutovanou Přítomnost. Právě na jejích stránkách se měl dopustit článku, o kterém Miloš Zeman s takovou jistotou hovořil.
Vlivný novinář se nehodil nikomu
Ani za války a po ní se Ferdinand Peroutka novinařiny nevzdal, jen se jeho činnost přesunula do Lidových novin a na stránky dalších periodik. Svými politickými komentáři ovlivňoval a utvářel názory mnohých čtenářů, což se vzhledem k jeho kritice jak nacistické, tak později i komunistické ideologie stalo důvodem k nenávisti vůdců obou zmiňovaných režimů. Němci nejprve plánovali využít jeho vliv na veřejnost a získat jej na svoji stranu, ale článek „Dynamický život“, který s Peroutkovým podpisem vyšel na „oslavu“ Hitlerových padesátin nebyl vůbec takový, jak si představovali.
Celou válku prožil v koncentráku
Peroutkovo popření ochoty našeho národa stát za vůdcem jako jeden muž se podle všeho stalo důvodem novinářovy deportace do koncentračního tábora. Postupně v několika z nich – v Dachau, Buchenwaldu, ale i v dalších věznicích – prožil celou druhou světovou válku. Jako zázrakem vyvázl živý a dočkal se osvobození.
Za jediný text dvojí odsouzení
Mohl se ale radovat z nově nabyté svobody? Snad by to bývalo bylo možné, kdyby nepřišla další diktatura, tentokrát pro změnu komunistická. Stejný text, za který jej uvěznili Němci, protože nebyl dost servilní k jejich vůdci, vadil po válce také komunistům. Ti v něm naopak viděli symbol kolaborace. „Jak je možné lhát a nestydět se?“ zareagoval Ferdinand Peroutka na poválečné hodnocení tohoto nešťastného textu.
Komunistický převrat ho vyhnal z vlasti
I když se po skončení válečných hrůz několik měsíců zdálo, že se novinář bude moci vrátit do veřejného života, převrat v roce 1948 a nástup komunistů k moci byl nejen pro něho jasným signálem, že takto to nepůjde. Rozhodl se proto pro emigraci a jeho novým domovem se po tříleté zastávce v Anglii stal New York, profesně pak redakce rádia Svobodná Evropa. Jako jeden z velkých zastánců československého národa a jeho svobody se tak jen těžko mohl na začátku války počítat mezi příznivce Adolfa Hitlera, jak je mu podsouváno zvláště lidmi, kteří si přečtou jen vytržené věty z jeho obsáhlých textů. Právě z důvodu této zkratkovitosti mu bylo vyčítáno předválečné vyzdvihování či snad obdiv k našim německým sousedům.
Až do smrti v exilu
Kdyby tomu tak ve skutečnosti bylo, neměl by jistě takový problém připojit se k těm novinářům, kteří byli za protektorátu ochotni minimálně vyhovět požadavkům nacistů a svoji tvorbu přizpůsobit novým poměrům. Kdyby byl skutečně tak „názorově ohebný“, nestrávil by válečné roky v koncentračních táborech. Kdyby dokázal a hlavně byl ochoten svoje světové názory přizpůsobovat řeči a módě doby, nemusel by dobu budování šťastných československých komunistických zítřků pod vedením našich přátel ze Sovětského svazu prožívat za hranicemi své vlasti, kde také v roce 1978 zemřel.
Zdroj: wikipedie, ceskatelevize, dvojka.rozhlas
KAM DÁL: Blízko třetí světové válce: Sověti vyprovokovali USA k akci, jaderné katastrofě zabránil jediný muž.
