Z Radovana Lukavského měl být kněz. Život k němu byl krutý, pochoval manželku i jediného syna
Pokud je o někom možné říci, že to byl Pan herec, pak toto označení jistě patří člověku, na kterého národ nezapomene - držiteli Thálie za celoživotní mistrovství - Radovanu Lukavskému. Zatímco diváci jej považovali právem za jednoho z nejlepších herců své generace, ostatní herci a lidé, kteří Radovana Lukavského znali osobně, o něm dodnes hovoří jako o vzácném a moudrém člověku. Jeho životní osudy ale nebyly právě růžové.
Radovan Lukavský se narodil ve skromných poměrech do silně věřící rodiny. Odtud také pramenilo jeho původní přesvědčení, že je předurčen pro církevní službu. Vždyť také studoval církevní gymnázium, odkud ale později musel odejít na českobrodské reálné gymnázium.
To absolvoval v předválečném roce 1938 a jeho další kroky vedly na Karlovu univerzitu, kde se věnoval českému a francouzskému jazyku. Druhá světová válka mu ale načas určila pozici traťového dělníka. Ani tady neztratil svůj šarm.
Záhy začal uvažovat o herectví
Již v době světové války uvažoval Radovan Lukavský o herectví, dokonce pod pseudonymem Karel Janota vystupoval v divadle Větrník. V té době se také zrodil nápad vystudovat konzervatoř, s čímž ale jeho rodiče nesouhlasili. Herecký život považovali za nejistý a svého syna od tohoto záměru zrazovali. Jak se ale později ukázalo, svět divadla a filmu našel v Radovanu Lukavském jednu z nejzářivějších hvězd.
Vinohradské i Národní divadlo
První domovskou scénou Radovana Lukavského bylo Vinohradské divadlo, později byl v angažmá v Městských divadlech pražských a v roce 1950 se stal členem činohry Národního divadla. Mimo stálé úvazky v uvedených divadlech jej mohli diváci vidět v hostujících rolích třeba v divadlech Na Vinohradech nebo Kolowrat.
Svoje herecké umění si ale již slavný herec nechtěl nechat jen pro sebe. Jeho pedagogickou průpravou tak prošly generace mladších herců na DAMU, FAMU i na Konzervatoři múzických umění.
Jeden z nejvýraznějších herců minulého století ale díky svému nezaměnitelnému hladivému hlasu brzy zdomácněl také v dabingu a v rozhlasu. V jeho podání si dodnes mnozí z nás vybaví klasická i ve své době modernější básnická díla, jejichž přednesu se rád a s neskutečnou profesionalitou věnoval.
Herce si brzy všiml i film
Díky jeho schopnostem na sebe nenechaly dlouho čekat ani filmové a televizní role a často se přitom jednalo o poměrně komplikované postavy. Můžeme vzpomenout například historický snímek Záchvěv strachu nebo postavu Václava Tháma v seriálu F. L. Věk. V jeho filmografii ale najdeme jen velmi málo komediálních rolí.
Život mu připravil těžké zkoušky
V osobním životě, zvláště v posledních letech ale Radovanu Lukavskému připravil osud těžké zkoušky. Zdravotní stav jeho manželky Ludmily, s níž se oženil již v době svého prvního angažmá, dovolil páru jen jednoho syna. Druhé těhotenství bylo z vážných důvodů přerušeno a další dítě se Lukavským již nenarodilo.
Po smrti manželky Ludmily, jejíž odchod nesl velmi těžce, se o tehdy již šestaosmdesátiletého Radovana Lukavského staral převážně jeho jediný syn Ondřej. Ani jeho péče bohužel nebyla trvalá. Jen o dva roky později Ondřej při pobytu na chatě, kde doprovázel právě svého otce, zkolaboval a zemřel v jeho náruči.
Pro Radovana Lukavského to byla další těžká rána, ze které se již nevzpamatoval. Zemřel jen o několik měsíců později v osmaosmdesáti letech. Jeho role, které ztvárnil na divadelních prknech i ve filmu, ale dodnes připomínají jeho herecké umění a profesionalitu.
Přátelé si zase připomínají jeho lidské vlastnosti, lásku k vínu i humoru. Ostatně ani jeho poslední přání nebyla nijak vážná. Přál si, aby lidé na jeho pohřeb přišli v bílém a do rakve si vyžádal lahev dobrého vína - pro všechny případy.
